Baťův kanál pro turisty

Baťův kanál pro turisty

* "Jet na vodu" většinou u nás znamená zavézt nebo poslat si kanoi, kajak nebo pramičku někam na horní tok jedné z mála vhodných řek, mít přitom štěstí na dobrý vodní stav a pak s proudem absolvovat spolu s desítkami a stovkami spřízněných duší v nejlepším případě několik desítek kilometrů plavby.
Nabídka domácích možností pro vodní turistiku v současné době dostává nový impuls v podobě desítek kilometrů oživované historické vodní cesty na Moravě. Nejde sice většinou o sjíždění proudícího toku, zato je tu jistota příznivého vodního stavu po celou sezónu.

Trocha historie

Snahy o podporu obchodní plavby po řece Moravě jsou dokumentovány již v usnesení zemského sněmu v Olomouci z roku 1542. Majitelům jezů bylo uloženo, aby činili opatření k usnadnění plavby po řece. S korytem Moravy se počítalo již kolem roku 1700 v prvním známém projektu propojení Dunaje, Odry a Labe. V 18. století vznikly na střední Moravě i první plavební komory u Rohatce a u Hodonína. Roku 1785 získal hodonínský velkoobchodník se dřevem Jan Roch Dorfleutner od císaře Josefa II. výhradní právo plavby po řece a využíval ho i k dopravě soli, obilí a dalších surovin i produktů až po Veselí nad Moravou.
Další snahy o plavbu po největší moravské řece omezila konkurence "Severní dráhy Ferdinandovy" z Vídně do Krakova. Úsek po Přerov byl otevřen roku 1841 a lodě zdaleka nemohly při skromných plavebních poměrech konkurovat vlakům. Roku 1873 však byl vypracován projekt dunajsko-oderského průplavu, který počítal se samostatným umělým souběžným kanálem.
Praktické realizace se ve třicátých letech tohoto století dočkal až projekt, který měl především jako závlahové dílo vrátit celému okolí chybějící spodní vodu po provedených regulacích Moravy a zajistit i možnost závlah v širokém území kolem Moravy. Baťa se k tomuto projektu připojil ideou další funkce tohoto díla. To se pak také stalo roku 1938 levnou vodní cestou mezi zdroji energetického uhlí (lignitu) z dolů na Hodonínsku a Baťovými továrnami v Napajedlích, Otrokovicích a ve Zlíně. Na trase vedoucí z větší části umělým korytem souběžným s původním tokem Moravy bylo postaveno několik jezů, plavebních komor a vyhloubeny desítky kilometrů nového umělého kanálu. Technicky unikátní je například křížení kanálu s původním korytem Moravy u Vnorov, kdy bylo třeba vyřešit problém různé úrovně hladin v obou korytech a napříč tokem Moravy byly čluny důmyslně přetahovány pomocí lan do plavebních komor na obou ústích kanálu. V Baťově továrně v Otrokovicích byl vybudován i přístav a hala loděnice.
Trasa "Baťova kanálu", jak se tomuto dílu začalo říkat, je dlouhá 51 km, rozměry plavebních komor na kanálovém úseku jsou 38,5 x 5,2 metru. Kanál umožňoval provoz člunů s nosností do 150 tun při ponoru 1,2 metru. Lodě neměly vlastní pohon, byly taženy ze souběžných obslužných stezek na březích. Kanál přitom nebyl stavěn jen jako izolovaná plavební cesta, ale počítalo se i s jeho využitím pro zemědělské závlahy. Svědčí o tom řada propustí a stavidel v jeho březích, jimiž bylo možné zásobovat jednotlivé boční zavlažovací kanály.
Krátce po uvedení do plného provozu však přišla druhá světová válka a v důsledku poškození některých částí kanálu byla plavba zastavena. Po obnovení mostů byl provoz na kanálu po válce obnoven, poslední plavby se uskutečnily v roce 1960. Pak už celá stavba jen chátrala, zařízení plavebních komor korodovalo a komory i trasa se pomalu zanášely. Také samotný název měl být zapomenut (stejně jako vše, co souviselo s Baťou) a v mapách zůstala jen anonymní modrá linka, jen občas popsaná jako "plavební kanál".

Turistické využití

Štěstím celé Baťovy části trasy bylo, že její zařízení zůstala navzdory času a plánovitému zapomnění v relativně dobrém stavu - a tak se tato vodní trasa stala před několika lety středem pozornosti několika nadšenců. Ti přišli s myšlenkou jejího pravidelného využívání pro turistický provoz a pro ekologickou obnovu území. Vznikly Agentura pro rozvoj turistiky na Baťově kanálu ve Veselí nad Moravou a Nadace pro Baťův kanál. Síly (a finance) spojilo sedm obcí a měst ležících na trase: Spytihněv, Huštěnovice, Uherské Hradiště, Kostelany, Uherský Ostroh, Veselí nad Moravou a Vnorovy.
Nejde však jen o možnosti turistické plavby. Projekt usiluje o vytvoření nových pracovních příležitostí v oblasti cestovního ruchu, o využití kulturních památek i revitalizaci lužní krajiny. Projekt byl podpořen ministerstvy dopravy i zemědělství a příspěvky přišly i "z Evropy" - a to prostřednictvím programu Evropské komise ECOS - Ouverture v rámci programu Phare.
Agentuře se v letech 1996 až 1997 podařilo ve spolupráci s Povodím Moravy a obcemi ležícími na trase kanálu obnovit některá plavební zařízení a umožnit tak alespoň rekreační a turistické využití části trasy. Turisté měli již v loňském roce možnost vypůjčit si ve Veselí nad Moravou a v Uherském Hradišti bezpečné, nepotopitelné a odolné laminátové pramice pro tři až pět dospělých osob s přívěsným motorem a při několikakilometrové projížďce poznat kraj kolem Moravy z nezvyklé perspektivy, z vodní hladiny.
Slavnostní otevření prvního turisticky splavného úseku kanálu mezi Veselím nad Moravou a jezem u Vnorov se uskutečnilo 9. května 1997. Součástí trasy je od počátku i atraktivní proplouvání opravenými plavebními komorami, u nichž je zajištěna pravidelná obsluha. Jako první byla před rokem zprovozněna plavební komora ve Veselí nad Moravou.
V průběhu dalších květnových a červnových víkendů byly pak zahájeny turistické plavby i na dalších úsecích kanálu, mezi Uherským Hradištěm a obcí Kostelany nad Moravou a mezi Uherským Hradištěm a Spytihněví. Člunem se tak turisté dostali i k východišti některých zajímavých míst na břehu, například k lužnímu lesu u Vnorov, v němž byla vybudována naučná stezka. V muzeu ve Veselí nad Moravou byla instalována výstava o historii Baťova kanálu.
Škoda, že plavební sezónu přerušily v polovině července povodně. Ani v tomto krizovém období Agentura nezklamala, její pramice sloužily k záchranným pracím v zaplaveném Veselí n. M. i v Uherském Ostrohu. Po povodních však bylo třeba mnohá místa na trase znovu vyčistit od naplaveného dřeva, prověřit náplavy pod hladinou a vše uvést - opět ve spolupráci s Povodím Moravy - do provozuschopného stavu.
Přesto se v loňském roce uskutečnilo 250 plaveb, jichž se zúčastnilo 1250 turistů. Již první sezóna na této vzkříšené a turisticky atraktivní vodní cestě krajem Moravského Slovácka potvrdila životaschopnost projektu. Organizátoři tak mohli po říjnovém "zamykání kanálu" nejen bilancovat, ale také přemýšlet o dalších kilometrech, jimiž by v budoucnosti tuto cestu prodloužili a jak by zpestřili i nabídku dalších doprovodných akcí v obcích a městech na březích Moravy i Baťova kanálu.
Při letošním "Odemykání Baťova kanálu", které proběhlo 1. května v Uherském Hradišti, měli zájemci o tuto netradiční formu vodní turistiky k dispozici již 38 kilometrů vodní cesty s osmi plavebními komorami, půjčovny lodí jsou na čtyřech místech (Hodonín, Veselí nad Moravou, Uherské Hradiště, Spytihněv).

Širší (i ekologické) souvislosti

Duší projektu a koordinátorem všech nápadů a prací je inženýr architekt Ivo Ondračka. Říká: "Někteří lidé vidí v našem snažení jen hraní si s lodičkami. Říkají, že vynaložené prostředky by v regionu bylo možné použít účelněji, například na podporu neprosperujících podniků..." Vím, o čem mluví - jenže: Kolik stovek miliónů již stát napumpoval například do Letu v Kunovicích a výsledkem je jen přežívání a stálý pokles počtu pracovních míst. Projekt turistického využití Baťova kanálu dává těm podnikavým šanci postavit své podnikání právě na službách pro turisty. Když mohou "z turistů" být živy tisíce Nizozemců na březích jejich turistických vodních cest, proč by tomu tak nemohlo být - zpočátku třeba ve skromnějším počtu - i u nás? Ivo Ondračka má představu o 300 možných pracovních příležitostech. Zatím však má problémy zájemce o práci pro sezónu najít. Pro mnohé je pohodlnější chodit si pro podporu...
Turistická plavba po této vodní cestě může být zpestřena návštěvou výstavy o rybářství v Kostelanech nebo expozice ve staré historické sladovně pivovaru v Uherském Ostrohu. Nabízejí se i další možnosti: Nedaleko trasy leží Kunovice s leteckým muzeem a s možností vyhlídkových letů, řada míst na trase může být východištěm putování po Moravském Slovácku nebo do oblasti Bílých Karpat. Zajímavé kombinace nabízí i využití budované cyklistické trasy vedoucí kolem Moravy.
Kraj kolem Baťova kanálu má ještě jeden nezanedbatelný půvab. Dolnomoravský úval, jímž jižní část kanálu vede, je lemován vinicemi. S tím počítají tvůrci projektu při dalším rozšíření nabídky atrakcí. "Baťův kanál - vodní cesta mezi vinohrady" - tak zní další idea zpestření možností zastávek na trase.
Stranou pozornosti nezůstávají ani ekologické aspekty provozu na kanálu. Rychlost lodí nepřevyšuje 5 km za hodinu, takže nedochází k erozi břehů vlnami, rybáři si dokonce pochvalují, že jim lodní šrouby prokysličují vodu a zvedají ryby ode dna - třeba i k nástrahám na háčcích. V motorech člunů jsou používány odbouratelné biooleje. Na základě zkušeností s provozem podobných turistických tras v zahraničí může být během sezóny uskutečněno až dva tisíce plaveb bez narušení ekologické stability území. I zástupce Povodí Moravy přiznává, že pravidelný provoz zachovává vodní cestu v použitelném stavu.

Břetislav Koč