Max Ernst tentokráte i jako sochař

Max Ernst tentokráte i jako sochař

* V prostředí mezinárodního surrealismu působila plejáda výtvarných umělců, kteří zásadním způsobem formovali tvářnost moderního umění. Snad nejuniverzálnějším tvůrcem mezi nimi byl malíř, sochař, kolážista a básník Max Ernst.
Méně známé části jeho díla je věnována rozsáhlá výstava v pařížském Centre Georges Pompidou, která pod názvem Max Ernst, sochy, domy, krajiny probíhá do 27. července tohoto roku. Jak již vyplývá z názvu, nejde o striktně kunsthistorický pokus o izolaci a prezentaci jednoho ze způsobů Ernstova výrazu, nýbrž o velmi zdařilý pokus ukázat, z jakých zdrojů autorova sochařská tvorba čerpala a jak mnohotvárnými vztahy byla vepsána do celku jeho díla. Proto jsou na výstavě představeny nejen sochy, nýbrž i obrazy, které s nimi korespondují, či objekty z Ernstových vlastnoručně stavěných domů a příbytků.
Velmi osobitě pojaté sochy z nejrozličnějších materiálů vytvářel Ernst již v době svých dadaistických počátků, nicméně pro genezi jeho sochařského díla byla daleko podstatnější umělcova návštěva u Alberta Giacomettiho v Majole ve Švýcarsku, kde jej zaujaly rozličně tvarované kameny v morénách. Ernst se rozhodl tyto přírodní výtvory po svém interpretovat, tedy sochařsky mírně dotvořit a pomalovat. A právě z těchto kořenů postupně vykrystalizoval i jeho vlastní sochařský projev, založený většinou na velmi jednoduchých plastických a geometrických formách, v mnoha ohledech blízkých i umění "přírodních národů".
Ernst nikdy nechápal své sochařské projevy jako artistní artefakty určené pro výstavní síně, snad nic mu nebylo tak cizí. Právě naopak chápal jakýkoli tvůrčí projev, od volné plastiky až po reliéfy, vytvářené z betonu přímo na stěnách jeho domu, jejž si postavil spolu s malířkou D. Tanningovou roku 1946 v Sedoně v Arizoně, jako organickou součást prostředí, v němž pobýval a které si po celý život takřka magicky dotvářel ke svému obrazu. Tento částečně i velmi intimní kontext si na výstavě lze z pochopitelných důvodů jen domýšlet, přesto však je ve vystavených dílech latentně přítomen.

Stránku připravil Ivo Purš