Harassment po novu?

Harassment po novu?

(čtk)
Dvanáct let poté, co soud v USA poprvé označil sexuální obtěžování za formu pracovní diskriminace, Nejvyšší soud stanovil další pravidla.
Sedm soudců proti dvěma vyneslo minulý pátek ve dvou kauzách verdikty, jimiž upravilo nazírání na sexuální obtěžování na pracovišti. Napříště ten, kdo se brání sexuálním návrhům nadřízeného, nemusí jen přijít o zaměstnání či mít zastavený služební postup, aby s úspěchem mohl zaměstnavatele žalovat. Na druhou stranu taková žaloba nebude úspěšná, pokud žalovaná společnost uplatňuje v praxi politiku proti sexuálnímu obtěžování, vytváří podmínky, aby k němu nedocházelo, a okamžitě sjednává nápravu, a pokud žalující strana příslušné procedury nevyužije.
S rozhodnutím Nejvyššího soudu jsou prý spokojeny jak ženské organizace, tak zaměstnavatelé, napsal New York Times. Svým způsobem by mohly mít verdikty Nejvyššího soudu dopad na případ Pauly Jonesové, která žalovala prezidenta Billa Clintona, že ji v době svého guvernérské působení v Arkansasu jako státní zaměstnankyni učinil sexuální návrhy, které odmítla. Protože však nemohla dokázat, že by v následujících letech mělo toto odmítnutí nějaký vliv na její pracovní podmínky, soudkyně Susan Weberová Wrightová v dubnu její žalobu neuznala. Jonesová se odvolala.
Problém harassmentu je fenomén, na který je americká společnost velmi soustředěná. Některé společnosti již vyplatily úctyhodné částky ženám, které podaly žalobu, že byly vystaveny fyzickému či verbálnímu sexuálnímu obtěžování. Na povrch vypluly případy sexuálního obtěžování podřízených žen v armádě. Některé z nich ale ukázaly, že obvinění byla falešná a stala se jen nástrojem, jak žalovanou osobu společensky poškodit.