Magická síla Kréty osvěží lidskou duši i tělo

První a poslední výspa Evropy (2)

Magická síla Kréty osvěží lidskou duši i tělo

* Kréta nabízí každému, co je blízké jeho srdci. Někomu divokou krásu, magickou atmosféru, jinému luxus velkých turistických středisek.
Na ostrově se po dlouhá staletí střídali dobyvatelé. Přesto se zcela logicky na počátku našeho století, roku 1913, stal součástí Řecka. Řecký vliv tu byl nejstarší a nejpřirozenější, řecká identita umožňovala zdejším obyvatelům uchovat si přirozenou lidskou touhu po svobodě a důstojnosti. Navzdory Arabům, kteří Krétu dobyli v 9. století a učinili z ní pirátskou základnu a největší tržiště otroků ve Středomoří. Navzdory Benátčanům, kteří ostrov koupili za čtvrté křižácké výpravy. Vládli Krétě 465 let (1204 až 1669) a zanechali tu množství stavebních památek. Ze symbiózy benátské malby a mistrovství byzantských umělců, kteří na Krétu přišli po pádu Cařihradu, se zrodilo umění velkého zdejšího rodáka Dominikose Theotocopulose, známého ze všech příruček dějin umění jako El Greco. Kréta v benátském držení představovala povážlivou překážku v osmanské expanzi na západ. A tak museli Kréťané vzdorovat mezi 17. a 19. stoletím také turecké nadvládě. (Konečná výměna tisíce tureckých usedlíků za Řeky v Malé Asii, k níž došlo v roce 1923, se stala vzorem pro poválečný odsun Němců z našeho pohraničí.)

Konejšení mysli

Kréta je však něčím víc než jen jednou z oblastí Řecka. Velmi přesně vystihl onen rozdíl mezi ostrovem a pevninou na sklonku třicátých let americký spisovatel Henry Miller ve své knize plné okouzlení nazvané Kolos z Marussi: "Řecko je podvědomým prahem nevinnosti. Stojí tu, jak stálo od svého zrození, nahé a nic neskrývající. Není tajemné či neproniknutelné, nenahání hrůzu ani nevzdoruje, není domýšlivé. Je složeno ze země, vzduchu, ohně a vody. Mění se s ročními obdobími v harmonickém vlnivém rytmu. Dýchá, vábí, odpovídá. Kréta je zcela odlišná. Kréta je kolébka, nástroj, chvějící se zkumavka, v níž se odehrál vulkanický experiment. Kréta ukonejší mysl, utiší bzukot myšlenek..." I proto sem, v jakési podvědomé touze nahlédnout do útrob archy, na níž se zrodila naše civilizace, směřují každým rokem desetitisíce turistů.
Také jeden z nejslavnějších zdejších rodáků, spisovatel Nikos Kazantzakis, popisuje Krétu jako místo mimořádně hlubokého tajemství. "Kdokoli vstoupí na tento ostrov, cítí, že se mu do žil vlévá tajemná, horká, blahodárná síla a jeho duše roste..."

Styl jménem Zorbas

Snad na každém "krétském večeru", který je jedním z produktů masového rozvoje turismu, jakýmsi hybridem folklórních prvků a zábavné show, vám předvedou taneční kreaci na téma Alexis Zorbas. Hrdina Kazantzakisova románu, jehož světovou proslulost paradoxně stvrdil hollywoodský přepis, podbarvený hudbou Mikise Theodorakise, se tu však ocitá především v postavení jakéhosi věčného milovníka vína. Jeho duše ovšem zůstává skryta za snahou nabídnout turistům chvilku příjemného a nezávazného rozptýlení. "...charakter a mentalita postav, jako je Zorbas," řekl Kazantzakis koncem září 1954 při svém prvním setkání s českým hudebním skladatelem Bohuslavem Martinů, jenž v románovém příběhu hledal inspiraci pro své budoucí operní dílo, "lze pochopit jen z jejich chování ve styku s desítkami jiných osob a v desítkách různých životních situací." A dodal: "Vy hledáte bohatý děj, Zorbas je způsob života..."
Turista, který na Krétu přijede na týden či čtrnáct dní, je okouzlen magickou krajinou, krásným a čistým mořem, početnými památkami i lidskou přirozeností. Podstata onoho způsobu života jménem Zorbas mu ovšem v přesně vytyčených turistických trasách zůstává skryta. Alespoň jeho letmý odlesk může však zachytit, když usedne do kavárničky a nechá se unášet zdejším rytmem všedního dne, když stín plážového slunečníku zamění za stín olivy či když dá přednost chuti jídel připravovaných v zapadlých taverničkách před internacionální večeří v hotelové restauraci.

Léčba mořem

Dnešní Kréta přes veškerou svoji mýtickou tajuplnost nabízí turistům vše, co jiné věhlasné destinace. Vedle běžných hotýlků a penziónů tu najdete také moderní komplexy ověnčené maximálním počtem hvězdiček. Příkladem za všechny může být luxusní Royal Mare Village, ležící na severním pobřeží zhruba 25 kilometrů od Herákleionu. Moře není v názvu střediska, náležejícího do skupiny Aldemar, vzpomenuto nadarmo. Zdejší hosté si ho totiž mohou do sytosti vychutnat nejen přímo na prosluněné pláži (slunce na Krétě svítí 300 dnů v roce), ale také čerpat z něho sílu prostřednictvím tzv. thalassoterapie (thalassa v řečtině znamená moře). Nápadité koupelové či masážní kúry osvěží unavený organismus, regenerují tělo a koneckonců i duši. Z podobných komplexů pochopitelně nemusíte za celou svoji dovolenou vytáhnout paty, tak je tu o vás postaráno. Ale to by v případě Kréty byl téměř hřích.

Všemi směry

Turistické příručky uvádějí řadu míst, která by si návštěvník Kréty neměl nechat ujít. Těžko zvládnou všechny. Ale aspoň má člověk důvod se sem vrátit.
Mezi novodobými sídly se - kromě již vzpomenutého Herákleionu (viz HN na víkend 10. července 1998) - k takovým místům řadí bezesporu čtyři větší přímořská města. Výstavná Chania, pitoreskní Rethymnon, kosmopolitní Agios Nikolaos, půvabná Sitia. Každé z nich má svá atraktivní i intimní místa, každé oplývá historickými stavbami zejména z benátské doby. V každém najdete místní muzeum.
Pomyslnému žebříčku historických míst pochopitelně vévodí Knóssos (i o něm byla před týdnem řeč). Milovník historie by si ale neměl nechat ujít pozůstatky mínojského paláce ve Phaistu, v pořadí důležitosti druhou archeologickou památku na ostrově. Při cestě navštívit také antický Gortys. Silnice na jih ho pak dovede do Mataly. Jeskyně v blízkých útesech byly v dávnověku užívány jako tajné kostely a hřbitovy. V šedesátých letech v nich dočasné útočiště nacházely komunity hippies. Ostatně: Jeskyní napočítala řecká speleologická společnost na Krétě na tři tisíce.
Na téměř opačném, východním cípu, ve Vai, vás překvapí písčitá pláž s palmovými háji. Ale i cestou sem se můžete věnovat historii. Klášter v Toplou, jako ostatně i mnohé další kláštery na ostrově, byl jedním z center protitureckého odporu. Na počátku 40. let tu útočiště před nacisty našli spojenečtí vojáci - ostatně i v tom jsou si osudy většiny krétských klášterů blízké. Bitvu o Krétu připomínají na několika místech hřbitovy britských i německých vojáků.
Turisté, kteří touží po skutečně divoké a drsné přírodě, musí navštívit Samarii, nejdelší evropskou soutěsku v Bílých horách jihozápadní Kréty. Od padesátých let tu platí režim Národního parku, který má ochránit staré cypřišové háje i vzácné druhy orchidejí. Cesta strží k moři trvá ovšem dlouhé hodiny.
Neopakovatelný zážitek nabízí také cesta po horských serpentinách vedoucích ze všech směrů na úrodnou náhorní plošinu Lassithi. Okolí zdejších vesniček je poseto malými větrnými mlýny, které čerpají vodu na zavlažování polí. Kdosi jich tu napočítal sedm tisíc. Plošina má rozlohu zhruba 25 tisíc čtverečních metrů a návštěvníka osloví přirozenou prostotou a jednoduchostí.
Půvaby Kréty vznikly ze spojení elementů přírodních i lidských. Ve výčtu zaznamenání hodných míst by bylo možné pokračovat ještě dlouho. Popis se ovšem bezprostřednímu zážitku nevyrovná. To platí všude, na Krétě snad dvojnásob.

Ivan Matějka
Klášter Arkadi nedaleko přístavu Rethymnon je považován za posvátný symbol krétského odporu vůči turecké nadvládě. Ústředním místem je kostel sv. Heleny a Konstantina, jehož krásná fasáda kombinuje renesanční a barokní prvky. Vystavěn byl roku 1587.
Nevyhlášeným symbolem Kréty je olivovník. V herákleionském Archeologickém muzeu uchovávají jako vzácnou relikvii drobné plody oliv pocházející z 16. století před Kristem. Stejně stará jsou také vyobrazení olivových větviček na zbytcích fresek. Podávají svědectví, že olivovníky se tu na Krétě pěstovaly již v mínojských dobách. V olivovém oleji se skrývá jedno z tajemství zdejší vitality.
Když na Krétu na samém sklonku 16. století zavítal při cestě do Jeruzaléma český cestovatel Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, nemohl nebýt okouzlen dary zdejší země: "Nejpřednější věc, skrze níž ten ostrov k vznešení přišel a co se z něho jinam dodává, jest sladké víno jménem malvazí, za starodávna vinum pramnium, kteréžto rovné v dobrotě nikdež jinde neroste." Také Henry Miller nadšeně popisuje účinky krétského vína, jež "rozšiřuje srdce i mysl". Nedejte se proto odradit soudy některých odborníků, kteří například klasickou retsinu nepovažují za víno. Pro Krétu je ovšem typické zejména víno růžové.
snímky: autor
Doprava: Nejsnadnějším a nejpohodlnějším způsobem je využít služeb cestovní kanceláře specializované na Krétu, např. pražské GTI-Elita. Pokud dáváte přednost individuálnímu cestování, volte dopravu leteckou. Linkové lety s přestupem v Aténách jsou ovšem dražší než lety charterové, a na přestup se musí i několik hodin čekat. Z řecké metropole lze na Krétu cestovat i trajektem, který odjíždí denně z Pirea. Poměrně pohodlná cesta trvá asi 12 hodin. Několikrát týdně vyjíždí na Krétu trajekt i ze Soluně (cesta je ovšem zhruba dvojnásobně dlouhá).
Jízda autem: Na Krétě se automobily dají půjčit na každém rohu. Pokud jsou někde ovšem ceny velmi nízké, bývá to na úkor pojištění. Raději tedy zaplaťte vyšší cenu u renomovaných místních nebo zahraničních velkých společností, resp. využijte služby delegátů cestovních kanceláří, kteří tuto službu také nabízejí. Automobil se může půjčit i z ČR. V sezóně to vyjde levněji než přímo na místě, ovšem např. v mimosezóně dělají půjčovny různé speciální nabídky. Cena se pohybuje kolem 100 DEM za den. Čím víc dnů, tím je nižší. Benzín stojí přibližně stejně jako u nás. Nejvyšší rychlost v obci je stanovena na 50 km, mimo obec na 90 km. Nástrahy představuje způsob jízdy místních obyvatel. Vyhrává silnější a kdo víc troubí. Pozor na jízdu v turistických střediscích ve večerních hodinách - cizinci rádi řídí pod vlivem alkoholu.
Informace: V ČR potřebné informace poskytne zastoupení Řecké organizace cestovního ruchu (EOT) sídlící na Senovážném náměstí v Praze. Přímo na Krétě např. agentura PLOTIN, která má kanceláře v každém větším turistickém středisku. Hlavní kancelář v Herákleionu sídlí na Ethniki Antistaseos 172 (tel. 081 396 000, fax: 081 244 246).