Trizonie - začátek západního Německa
(čtk)
Události, které vytvářely hranice nynějších států Evropy, jsou vedle rozpadu komunistického bloku koncem 80. let svázány i s koncem druhé světové války. Na území Německa, které tuto válku prohrálo, se vytvořily čtyři okupační zóny: sovětská, americká, britská a francouzská. Později se americké a britské pásmo sloučilo v Bizonii, ke které se následně připojilo území pod francouzskou správou. Vznik nového území - Trizonie - vedl navzdory poválečným dohodám o jednotném Německu k rozdělení na dva státy. Od vzniku Trizonie uplynulo letos v létě půlstoletí.
Ačkoli se na vytvoření Trizonie dohodli ministři zahraničních věcí USA, Velké Británie a Francie v Londýně na přelomu února a března 1948, začal tento společný hospodářský prostor fakticky fungovat až od léta 1948 a většina pramenů udává pro jeho neoficiální vznik 1. srpen 1948. Oficiálně však Trizonie vznikla 8. dubna 1949, kdy podepsali ministři zahraničí USA, Velké Británie a Francie ve Washingtonu komuniké o sloučení tří západních okupačních zón v Německu společně s novým okupačním statutem. Na území nově vzniklé Trizonie byla 7. září 1949 ustavena demokratická Spolková republika Německo.
O poválečném osudu Německa bylo rozhodnuto na jaltské konferenci představitelů tří hlavních mocností protifašistické koalice (SSSR, USA a Velké Británie) v únoru 1945. Německo se mělo - po kapitulaci - rozdělit do okupačních pásem jednotlivých mocností. Na setkání vrchních velitelů armád Francie, SSSR, USA a Velké Británie 5. června 1945 bylo rozhodnuto o vytvoření čtyř okupačních pásem jak v Německu, tak v Berlíně. Toto řešení pak definitivně schválila postupimská konference tří mocností v červenci - srpnu 1945 s tím, že časem by bylo umožněno na demokratickém základě znovusjednocení země.
Podle postupimské konference mělo být celé Německo spravováno jako hospodářsky soběstačná jednotka. Mezi okupačními mocnostmi však nastaly rozpory. Především SSSR, ale též Francie ve svých okupačních zónách jednaly proti záměrům Američanů a Britů. V červenci 1946 vyzvaly USA k uzavření vícestranných smluv mezi okupačními mocnostmi v Německu, aby bylo možné zvládnout hospodářské problémy. Zatímco Moskva návrh odmítla a Paříž reagovala vyhýbavě, Londýn (po počátečním otálení) v prosinci 1946 s Washingtonem podepsal s platností od 1. ledna 1947 dohodu o spojení svých okupačních pásem, které dostaly název Bizonie. Počáteční odpor Francie ke sloučení své zóny s Bizonií podle některých politologů pravděpodobně změnily i obavy z rozpínající se sovětské moci vyvolané pražským komunistickým převratem v únoru 1948. Francouzský parlament schválil ujednání o sjednocení okupačních zón rozdílem osmi hlasů v červnu 1948.
Západní mocnosti poté začaly postupně připravovat "své" zóny (včetně Berlína) na hospodářské a měnové reformy, aby se nové Německo mohlo podílet na Marshallově plánu. Na území Trizonie vstoupila v červnu 1948 v platnost měnová reforma. Po zavedení německé marky i v západních sektorech Berlína zahájili Sověti blokádu Berlína, na niž Západ reagoval vytvořením leteckého mostu. Situace vyvolaná berlínskou krizí vedla na konci července 1948 zástupce tří okupačních mocností k dohodě o společném postupu proti Sovětskému svazu.
