Hudební manifesty neklidu

Kronos Quartet hraje všechny smyčcové kvartety Alfreda Schnittkeho

Hudební manifesty neklidu

(mat)
Počátkem srpna přišla z Hamburku smutná zpráva: Po dlouhé nemoci zde zemřel jeden z významných představitelů poválečné ruské (a evropské) hudby Alfred Schnittke. Jeho dílo mělo štěstí na interprety - velkým propagátorem Schnittkeho skladeb byl například Gidon Kremer. Průběžnou pozornost mu věnoval také věhlasný americký smyčcový soubor Kronos, který nyní na značce Nonesuch vydává kompletní provedení Schnittkeho smyčcových kvartetů (2 CD, celkový čas: 107 minut).
Základ nahrávky tvoří čtyři kvarteta označená pořadovými čísly - první byl složen roku 1966, poslední 1989. Jak v obsáhlém textu, který nahrávku doprovází, píše skladatelův přítel Solomon Volkov, každá z těchto skladeb vznikala na hraně tvůrčích etap - jako svébytný manifest daného momentu, jako sukus předchozí zkušenosti a předznamenání nové cesty.
Nonkonformní kvartet č.1 odkazuje ke zkušenosti hudebního serialismu, skladatel se jím hlásil k evropské avantgardě padesátých a šedesátých let. Druhý kvartet (věnovaný památce filmové režisérky Larisy Šepiťkovové pro niž Schnittke skládal hudbu) je prostoupen ozvuky starých ruských písní. (Spojnicí mezi těmito dvěma díly - ve skladatelově tvorbě obecně i na albu - je pětiminutový Kánon na paměť Igora Stravinského z roku 1971, kterým Schnittke uctil jednoho ze svých nejoblíbenějších mistrů.) Množstvím hudebních citátů a reminiscencí (Beethoven, Orlando di Lasso, Wagner, Šostakovič) je prostoupen třetí kvartet, otevírající "poly-stylovou" etapu Schnittkeho tvorby. Dýchne z něho vzácný pocit smíření a vyrovnanosti, jenž je ale ve Čtvrtém kvartetu, který se svým poselstvím blíží filmům Andreje Tarkovského, znovu střídán neklidným hledáním. Svébytným doplňkem závěrečné skladby je pak instrumentální pasáž z Koncertu pro smíšený sbor (1984 - 1985), kterou Kronos Quartet ve své úpravě zařadil již na album Early Music.
Alfred Schnittke osobitým způsobem rozvíjel odkaz západoevropské moderny, hlásil se ale také k dědictví velkých mistrů ruské hudby 20. století, zejména Stravinského a Šostakoviče. Když v roce 1990, kdy mu bylo nabídnuto místo na hamburské Musikhochschule, přesídlil do Německa, nepřestal se považovat za ruského skladatele. Jeho dílo je silně emotivním ozřejmováním záhad života a smrti. Inspiraci nacházel v kabale (po otci byl Žid) i v křesťanství (v roce 1984, ve svých osmačtyřiceti letech, se nechal pokřtít), ve staroindických i staročínských naukách. Pestrost vnitřních i vnějších zdrojů dodává Schnittkeho hudbě zvláštní dynamiku a citovost: Tedy právě ony vlastnosti, které dokáže Kronos Quartet tak dokonale interpretovat.