Budoucnost skoro již zapomenuté restaurace

Dům, architekt, lokalita

Budoucnost skoro již zapomenuté restaurace

* Dnešní stav domu U Vejvodů je poněkud neutěšený, ostatně prázdné domy chátrají mnohem rychleji než obytné.
Kdo si na ni ještě pamatuje? Na tu skvělou restauraci a pivnici U Vejvodů, uprostřed Starého Města pražského, v Jilské ulici. Na dům, z nějž lze číst bohatou architektonickou historii Prahy, dům, jenž je skvělou ukázkou toho, proč se Praze říká živoucí učebnice dějin stavitelského umění. I když si troufám tvrdit, že proslulost "vejvodů" byla v něčem jiném, sem se chodilo na pivo a na dobré jídlo... kdy naposledy? Zdá se mi, že lešení podepírající dům, aby se nezřítil do ulice, tam stojí už bůhvíjak dlouho; pro mnoho lidí prostě na začátku Jilské je podivný dřevěný tunel skoro samozřejmostí.
O domě U Vejvodů, který je památkově chráněný, jsou první zmínky někdy z počátku 15. století, kdy to byl jistě výstavný měšťanský gotický dům. Jeho tehdejší styl zůstal uchován ve sklepích a možná tu dobu pamatují i klenby přízemí. Hlavní část byla přestavěna v době renesanční, kolem roku 1618, kdy se také dům U Vejvodů zvětšil - spojením dvou sousedních staveb. Když si ho pozorně prohlédnete, je ta původní rozdvojenost docela čitelná, první dům byl obrácen spíše do Vejvodovy, druhý do Jilské. Jeden má nádherný portál, druhý vysazený arkýř na kamenných krakorcích... Nad mohutnou římsou je jedno nízké patro ukončené volutovými štíty. Dům byl ještě několikrát přestavován, byl i doplněn - ve dvorním traktu o další stavbu, v níž byl postaven na počátku 20. století výstavní sál, sloužící později jako kino. Ještě později, v 70. letech, byl secesní sál výškově předělen na dva a byla tu předváděcí promítací síň a také administrativní prostory Ústřední půjčovny filmů.
Chodit sem do restaurace bylo příjemné posezení v typicky pražském zařízení svého druhu, pod renesančními valenými a klášterními klenbami, hlavní místnost měla uprostřed krásný mramorový sloup. Když někdo dnes vzpomíná na typicky pražskou hospůdku, nevím proč, ale mně se vybaví právě vejvodovská atmosféra, možná proto, že se nikdy nestihla "zkazit" ve jménu cestovního ruchu...
Dnešní stav domu je poněkud neutěšený. Především je tu vlhko jak zespodu, tak ze střechy. Ostatně prázdné domy chátrají mnohem rychleji než obydlené. Vlhkem trpí nejen zdivo, ale především dřevěné nosné konstrukce. A to až do havarijního stavu.
Nechávat památkový objekt v samém jádru Prahy, přitom s tak bohatou historií a s tak atraktivní funkcí, jen tak chátrat - to je nepochopitelné. A přece teprve letos bylo vydáno stavební povolení k rekonstrukci, a to pro společnost s ručením omezeným Jilská. Projekt této rekonstrukce zpracovala architektonická kancelář A + R System, tedy architekti Petr Dufek, Karel Koutský, David Dufek, Pavel Obermann a Milan Hrůza.
Rekonstrukce vychází z toho, že původní gotická, renesanční a nejnovější secesní část spolu dohromady tvoří neopakovatelný, skoro romantický celek, který stojí za to obnovit a vybavit pro další existenci. Mění ovšem zásadně využití objektu. Budou tu byty, kanceláře, obchody, a také ta tradiční restaurace, i když ta bude jinde, již ne pod renesanční klenbou v přízemí, ale v podzemí pod částí secesní. Historické prostory v uliční, tedy starší části, se promění v obchody, jež budou muset hodnotu prostředí respektovat. (Ač se mi to moc nelíbí, je nutno přiznat, že současné restaurace mají jisté nároky na zázemí, a když nelze porušit stavební podstatu domu, tak je nutné najít kompromis.)
První patro renesančních domů se promění v kanceláře ve čtyřech samostatných skupinách, nejvyšší podlaží mají sloužit jako byty - dva veliké do ulice, dva malé do bočních křídel. Byty budou určitě romantické, neboť jejich prostory budou otevřeny do krovu, budou tu zachována vikýřová okna... V domě dvorním dojde ke změně díky restauraci - zabere podzemí, její zázemí bude ve druhém suterénu. Ovšem u vchodu bude mít už v přízemí bar podél průchodu. V přízemí budou opět kanceláře (koneckonců nad restaurací se zrovna příjemně nebydlí), byty jsou až v dalších třech podlažích a v podkroví, kde nahradí dnes nevyužívané půdní prostory, a také prádelnu a ateliér. Díky tomu ovšem dojde k proměně střešní siluety - objeví se tu nové vikýře a také několik střešních oken.
Dvorek, který areál U Vejvodů má, se také dočká úpravy - dostane mozaikovou dlažbu, vrátí se mu kovaná slavobrána. K jeho výrazu přispěje i to, že budou obnovena secesní sgrafita, která zdobila budovu z počátku století. Na jejím projektu se podílel Josef Fanta, mj. autor secesní podoby Hlavního nádraží v Praze.
Nevím, na jak dlouho je rekonstrukce celého areálu U Vejvodů naplánována. Vzhledem k významné poloze místa a vzhledem k tomu, že stavebnictví u nás učinilo závratný pokrok a většina firem staví rychle a dobře, doufám, že to tak dlouho trvat nebude. Že brzy zmizí ta podivně zapomenutá skvrna neutěšenosti na Starém Městě, že renesanční dům se vyloupne ve své kráse a že přesun restaurace do zadního domu nebude pro ni znamenat kvalitativní změnu. Jakýmkoli směrem.

Radomíra Sedláková
(autorka je kurátorkou sbírky architektury Národní galerie v Praze)