Čeští a němečtí textilní výtvarníci se potkali v Mánesu

Pražský návrat techniky art protisu

* Říká vám ještě něco název art protis? Tento československý průmyslový patent se vztahuje na technologii netkané vlněné textilie. V umění je technikou uplatňující se v interiéru jako tapisérie, obraz nebo individuálně pojatá tapeta.
(FAR)
Art protisu svědčila tvořivá atmosféra 60. let. Neobešla se bez něj žádná významnější pracovna. Jeho hřejivá dekorativnost zlidšťující interiéry je neoddiskutovatelná. U kolébky art protisu stáli František Pohl, Václav Škála a Jiří Haluza. Technologii vyvinuli v roce 1964 v tehdejší brněnské Vlněně. Určitě stojí za připomenutí, že první umělecký art protis je podepsán Jiřím Trnkou. K jeho jménu přibyla brzy další: Ota Janeček, Zdeněk Seydl, manželé Kybalovi, Jan Bauch...
Nejenom pro připomenutí slávy dnes poněkud pozapomenuté výtvarné textilní techniky, kterou dalo Československo světu, vystavují od 24. září němečtí a čeští umělci moderní art protis v pražském Mánesu. Je to zároveň po letech vlastně první pokus o jeho renesanci. Iniciátorem výstavy, která potrvá jen do 2. října, je brněnský ateliér Art Domus. V něm je soustředěno několik českých a německých výtvarníků pokoušejících se art protis oživit: Zoja Elchleppová, Zoja Schmitterová a Šárka Šefranková-Benešová. Jejich práce jsou zároveň páteří výstavy.
Motivicky v Mánesu nedominují ani figurální motivy, ani ovocná nebo květinová zátiší, ani krajiny. Výstava ukazuje široké rozpětí námětů a možnosti jejich invenčního zpracování. A tak se s autory vypravíme do lhotákovských krajin mořských zálivů s plachetnicemi a balóny v povětří, vyletíme do oblak s čápy, vypravíme se na dostihy, za anděly nebo akty s muchovskou kompozicí plakátů Theatre Rennaissance...
Po vítězném tažení československého art protisu světem - Zlatá hvězda na EXPO 67 v Montrealu a na EXPO 73 v Osace - se s nástupem normalizace řada umělců vypravila šířit jeho slávu mimo území společenského a kulturního marasmu. Jejich práce zdobí sály a foyery moderních budov, ale i galerií v Americe, Evropě, Austrálii.
Místo činu, někdejší prosperující Vlněna, připomíná dnes uličky mrtvého města. Skoro se divím, že ještě nepadla do oka některému režisérovi hledajícímu odpovědi na otázky nevyhnutelnosti globální katastrofy. Chátrající území továrního komplexu, ještě nedávno plného života. A v tom obraze totální zkázy buňka naděje - Art Domus, začátek cesty k nové kráse výtvarné techniky, kterou jsme dali světu a které si neumíme, jako tolika jiných věcí, sebevědomě vážit. Paradoxně se útlum techniky art protis v Česku začal osudu Vlněny podobat až v prvním desetiletí polistopadové éry.
Výstava v pražském Mánesu se uskutečňuje s podporou poslance Evropského parlamentu Dietricha Elchleppa a z iniciativy Zoji Schmitterové a Šárky Šefrankové-Benešové, jejichž práce zazářily před třiceti lety na EXPO v Montrealu a po roce 1990 v Německu, Francii a v USA. Má jediný cíl. Otevřít českému i německému art protisu (technika je stále chráněným patentem ČR) znovu cestu do světa i domů. První velkou zastávkou má být na prahu nového tisíciletí Brusel.