DIVADELNÍ GLOSÁŘ

Od největších po nejmenší

(TOF)
Pojďte a poslyšte, kterak se dá v divadlech hrát pro nejdospělejší i pro nejmenší. Podařilo se s premiérami v Brně (Pirandello, Meleškinová) a v Olomouci (Dorst).
Že se hra italského klasika Luigiho Pirandella, nad jehož texty dramaturgové a režiséři dumají většinou tak dlouho, až jim pak v inscenaci na hladinu vyplavou plevy nudy (naposledy se to stalo O. Krejčovi s Obry z hor), dá hrát málem i jako prvoplánová fraška, to dokázal Zdeněk Dušek v Městském divadle Brno s Mistrovým opusem Každý má svou pravdu (12. září).
On totiž i nositel Nobelovy ceny může napsat konverzačku, v níž zdánlivě nejde o nic jiného než o pravdy kolem podivné, protože na první pohled odlišné, a tedy cizorodé rodiny ve vážené městské společnosti. Pan Ponza (Erik Pardus) a jeho tchýně paní Frola (Miroslava Kolářová) jsou jiní nejenom osudem a oblečením, vzbuzujícím podezření ze všelijakých lidských i erotických úchylek. Jsou zkrátka noví, a proto nedůvěryhodní. Nic vám to nepřipomíná? Žádné naše současné předsudky - třeba ke kazašským Čechům, kteří si prožili své a jejichž návrat domů, přesněji do severočeského opičince dokážou tamní dobří měštci bez uzardění komentovat byť ne jako vpád lidojedů, ale především jako újmu na vlastním pohodlí...?!
Ne nebojte se, to podobenství je dumáním nad smyslem hry, jak ji autor ani inscenátoři nedeklarují. S Pirandellem se totiž konečně jednou budete bavit. Hlavně proto, že herci Městského divadla jsou zvyklí hrát jako z partesu. Zdeněk Junák, Karel Mišurec, Monika Kobrová, Jana Musilová... A Martin Trnavský, ironický zástupce boha-autora na zemi. Právě on naznačuje, co je za nevázanou taškařicí v siciliánském stylu. A pokud vám to poselství naplno docvakne cestou z divadla, povedlo se!
Třetí inscenační vichřicí Rusky Oxany Meleškiny-Smilkové na české scéně, po Višňovém sadu a Strýčkovi Váňovi v Ostravě, jsou její vlastní "metamorfózy mýtu" Elektra v brněnském Studiu Marta divadelní fakulty JAMU. O její pracovní metodě mohou od premiéry 15. září vypovídat zejména ti, kteří před tímto strhujícím spektáklem viděli v prostřihu opravdu nehotovou červnovou předpremiéru.
Meleškinová s kandrdasy čtvrtého ročníku JAMU valí na diváky příběh transformovaný na pomezí mýtu a současných problémů. Do pohybu se dávají balvany lhostejné, pozlátkové, fetišismem pokřivené společnosti plné přetvářky, cynismu. Nedílnou součástí těla její inscenace je scéna Jevgenije Kulikova. Jeho světelné výseče se tříští o spleť barelů, představujících kultovní zvony i součást vztahů společenského smetiště nenapravitelné nenávisti, bez naděje v polepšení. Monika Zoubková (Elektra), Hana Varadzinová (Klytaimestra), Tomáš Sýkora (Aigisthos) i další jsou talenty. A principál Marty Jaroslav Tuček jako Hvězda Tuček pochopitelně září.
Kdopak by se Dorsta bál - poté, co Moravské divadlo Olomouc uvedlo na scénu jeho Málinku, bobra a krále na střeše (13. 9.). Pohádku pro nejmenší i velké diváky, modelový důkaz (pro naše divadelní smolitele "moderních" textů pro děti), že jednoduchý příběh - cesta za proměnou, za štěstím, za láskou a krásné slovo, a to už je problém, protože jím vládne opravdu jen pánembohem vyvolený, a jím Němec Tankred Dorst nepochybně je, se může proměnit v zajímavou inscenaci. Po Tálské nebo Bornovi vzal za svůj ten na první pohled jednoduchý princip pohádkového putování také Peter Gábor a Olomouc má mávnutím kouzelného proutku divadelní pohádku, jakou jí mohou závidět i mnohem renomovanější scény.
Všechno na scéně je v pohybu a proměně. Z bobra (Pavel Doucek) se vyklube zakletý rybář, z tykve (Pavel Juřica) vyroste zámek, vyzrálá hruška (Ivana Plíhalová) se mění na přezrálou, ještě později částečně nahnilou, zlolajné špindíry Hudra a Skuhra (Jiřina Barášová a Dita Vojnarová) se rozprsknou na tisíc kousků. Pořád krásná zůstává jen Málinka (Vladimíra Včelná). A pan král (Václav Bahník), byť je mu souzeno být popleteným. Je to vtipné, napínavé, poučné. Dospělci si navíc pochutnají na slovní dvojsmyslnosti námluv vdavekchtivé vyzrálé až přezrálé hrušky, a nejenom na ní. Olomouc má zkrátka po Malé čarodějnici další moc hezkou pohádku. Možná než se nadějeme, mohla by se zase přestěhovat do Prahy nebo do Brna, kde nebýt loutkářů není málem s dětmi do divadla na co zajít.