Sto let od narození amerického skladatele George Gershwina
Klasik jazzového věku
* George Gershwin žil jen krátce. Pouhých 39 let. Přesto se stal klasikem. Klasikem jazzu, muzikálu, písničky, instrumentální hudby, opery? Každá odpověď je správná.
(im)
Na sklonku září roku 1898 (přesně to bylo 26.) se brooklynské rodině chudých židovských přestěhovalců z Ruska narodil syn Jacob. Přestože se na klavír učil systematicky hrát až ve dvanácti letech a vlastně nikdy neprošel akademickou kariérou, stala se mu hudba osudem. To však již nesl jméno George Gershwin. Začal skládat písničky, které se rychle měnily v hity. Hrál po kabaretech, doprovázel hvězdy revuálních show. V jedenadvaceti letech debutoval na Broadwayi samostatnou komedií La, la, Lucille, která se v divadle Henryho Millera dočkala 104 repríz. Práce pro broadwayská hudební a revuální divadla se na čas stala těžištěm jeho tvorby. Než si jej všiml Hollywood. Kariéra George Gershwina by mohla být označena za typicky americkou. Když Igor Stravinskij, který sám rád čerpal z jazzu, uslyšel, že roční Gershwinův příjem dosahuje 200 tisíc dolarů, usoudil, že se od svého amerického kolegy musí mnohému učit. Gershwinova hudba se stala součástí americké mytologie. Věhlasný avantgardista a Gershwinův přítel Arnold Schönberg napsal: "Hudba byla Gershwinovi vzduchem, který dýchal, potravou, která jej živila, nápojem, který jej osvěžoval... Bezprostřednost takového umění je dána jenom velkým mužům, a není pochyb o tom, že on byl velkým skladatelem. To, čeho dosáhl, nebylo ku prospěchu jen americké národní hudbě, ale příspěvkem k hudbě celého světa."
Gershwinova díla lákají ke stále novým interpretacím a variacím. Jaká ale byla autentická podoba Gershwinovy hudby? Odpověď na tuto otázku se snaží dát projekt slavného labelu Nonesuch, jež patří do koncernu Warner Music. Na dvou kompaktech vyšly počítačově ošetřené původní nahrávky, které Gershwin pořídil v letech 1916 až 1933 na klavírní válečky - odtud i název obou alb: The Piano Rolls. Kromě jiných tu uslyšíme první Gershwinovu skladbu (When You Want' Em, You Can't) i autorské nahrávky Rapsodie v modrém a Američana v Paříži.
Stejná firma vydala také pět muzikálových titulů, na nichž se George podílel se svým bratrem Irou. Producent celého projektu Tommy Krasker, odborník na historii broadwayského muzikálu, se v nich pokusil rekonstruovat díla přesně tak, jak zněla ve dvacátých a třicátých letech. Napomohlo tomu nejen oživení původních hráčských a pěveckých technik, ale také užití dobových nástrojů. Vida, poučená interpretace se nemusí vztahoval jen k renesanci či baroku. Za přispění dirigentů Johna Mauceriho a Erica Sterna vznikly nové kompletní nahrávky děl Lady Be, Good! (premiéra 1924), Oh, Kay! (1926, ještě v němé éře zfilmováno), Girl Crazy (1930, hned tři filmové verze - 1932, 1943 a 1965), Strike Up the Band (1930, v premiérovém orchestru hráli mj. Benny Goodman a Glenn Miller) a Pardon My English (1933). Každé album provází důkladná brožura, která přibližuje okolnosti vzniku díla a přináší úplné libreto.
Rapsodie v modrém
"...Když roku 1924 napsal Rapsodii v modrém, zatřásl s městem New York, potom celou zemí a nakonec s celým civilizovaným světem... Konečně tu byl reálně podložený, nefalšovaný vliv lidové hudby: Jazz působil daleko přirozeněji a opravdověji, než by to kdy mohla dokázat indiánská hudba nebo černošské spirituály," říká ve svých textech O hudbě Leonard Bernstein. První "vážná" Gershwinova skladba vznikla na objednávku vynikajícího dirigenta 20. let Paula Whitemana. Premiéra se konala na počátku roku 1924 v rámci koncertu Experiment in Modern Music. Veřejnost byla zaskočena. Ta hudba byla tak svěží...
Skladatel říkal, že v Rapsodii chtěl představit celé hudební šílenství tehdejší Ameriky. Učinil to tak dokonale, že úryvky z jeho skladby zazní pokaždé, když je třeba pregnantně vystihnout zvukem atmosféru 20. let. Rapsodií v modrém Gershwin vstoupil mezi nejlepší skladatele své doby. Otevřel si dveře pro Američana v Paříži i pro operu Porgy a Bess.
