Konec násilí?
(adm)
Je možné z lidského života odstranit násilí? A pokud ne, lze násilí vůbec nějakým smysluplným způsobem čelit? Jaká je definice násilí?
Nad těmito otázkami se zamýšlí ve svém novém celovečerním filmu Linie násilí známý německý režisér a scenárista Wim Wenders. Pravidelným návštěvníkům kin jistě nemusím připomínat jeho snímky Stav věcí, Paříž, Texas, Nebe nad Berlínem, Lisabonský příběh nebo Tak daleko, tak blízko.
Již sám název díla, v originále The End of Violence, je mnohoznačný. Slibuje prakticky vše. Určitě ale ve filmu neuvidíte "akční řezníky" prolévající nesmyslně hektolitry krve, střílející do svých nepřátel jako na střelnici, bezstarostně se přitom usmívající jako členové Armády spásy při nedělním obědě. Wenders opravdu nikomu nic neulehčí, odpovědnost z nás nesejme a rozhřešení si musí udělit každý sám.
S násilím jsou v tomto filmu spojeni všichni. Aby se mohlo jakékoliv násilí odehrát, je na to třeba dvou, agresora a jeho oběť. Wenders nám ukazuje relativitu tohoto rozdělení a své hrdiny nechává zakoušet obě role.
Filmový producent Michael Max (Bill Pullman) bohatne velkovýrobou komerčních akčních krváků. Žije se svou ženou Paige (Andie MacDowellová) nad městem v přepychovém sídle, z jehož terasy pomocí mobilních telefonů a počítače řídí svůj mamutí filmový podnik.
Jednoho dne je unesen a vystaven teroru. V této mezní situaci si uvědomí, že násilí není pouze abstraktním pojmem či obchodním artiklem, ale realitou. Zraněný uniká o vlásek smrti, je však obviněn z dvojnásobné vraždy a ocitá se na okraji společnosti v roli psance. Tyto prožitky, stejně jako setkání s rodinou zahradníků, u níž nalezne azyl, způsobí hlubokou a trvalou proměnu jeho osobnosti a všech hodnotových měřítek. "Nový" Michael Max potom zpovzdálí pozoruje svět, který byl kdysi součástí jeho života.
Maxův příběh se osudově prolíná s příběhem počítačového experta z NASA Raye Beringa (Gabriel Byrne) pracujícího na tajném vládním projektu, jenž umožňuje kontrolovat a manipulovat celé město. Beringův život je poznamenán zvláštním smutkem citlivého člověka, jehož schopnosti jsou "mocí" zneužívány. Nakonec se tento muž odhodlá k zoufalému, ale osvobozujícímu činu.
Do této hry je též zapletena mladá žena jménem Matylda, která je nucena FBI splácet záchranu svého života zabíjením jiných.
Navzdory ponuré a bezvýchodné realitě umocněné navíc mistrně zvládnutými ruchy, o střihu a kameře ani nemluvě, Wenders nabízí řešení. "Nejtěžší je změnit sám sebe," vkládá do úst Matyldě v jednom z klíčových dialogů. Film tedy nejenom geniálně mapuje násilí ve všech formách, ale hlavně, a to je klíčové, pojednává o přeměně zla ve svobodu. Nakolik se to Wimu Wendersovi zdařilo, musí posoudit každý sám.
