Bruggy: Výprava za obrazem starých mistrů

Bruggy: Výprava za obrazem starých mistrů

* Svět objevil zasněné Bruggy v minulém století. Od té doby je turisté vyhledávají pro pocit klidu a nostalgie, pro všudypřítomné stopy historie.
Proti jasnému slunci se vypínají štíhlé věže kostelů a strohá průčelí cihlových domů. Zvon ohlašuje poledne a po dlážděné ulici kráčejí obchodníci zabraní do důležitého rozhovoru o kvalitě sukna. Dáma s psíčkem vystupuje z nosítek před měšťanským domem a opodál vysoký muž v širokém klobouku s péry a botách z jemné kůže, jež mu sahají až do půli stehen, zamyšleně pozoruje sluneční hodiny na domovním průčelí. Děvče s červenými tvářemi s klidem vychvaluje své čerstvé ryby. Jejich šupiny se lesknou jako stříbro. Probleskují jako všudypřítomná voda sítě kanálů propojujících jako žíly celý organismus vlámského města Bruggy, správního střediska Západních Flander.
S trochou fantazie takto můžeme vstoupit do obrazu starých vlámských mistrů a zažít atmosféru starou několik století. I když se po chvíli vrátíme do reality, kulisy se nezmění. Jen lidé kolem odložili kordy a krajkové límce vyměnili za mobilní telefony. Nostalgie se naštěstí nevytratila.
A tak můžeme v Bruggách bloumat celé dny neustále obklopeni historií a klidem - vyjma hemžení turistů a všudypřítomných kočárů tažených koňmi v centru. Sem totiž automobily nesmějí, záchytné parkoviště je už na okraji města v Katelijnen straat. Po Bruggách se chodí pěšky, jezdí na pramici po kanálech nebo na povoze taženém koňmi. Záměrná pomalost všech těchto dopravních prostředků umožňuje starobylé město nejen poznat, ale především je dokonale "strávit".
Římané tu ve třetím století po Kristu vystavěli most. Osadu pak podle něj pojmenovali Municipium Brugense. Ze spisů ze sedmého století se dovídáme, že Bruggy už tehdy měly statut města. O sto let později se začalo budovat opevnění proti normandským nájezdníkům, později i hrad, okolo něhož vyrůstaly nové domy.
Ve dvanáctém století získaly Bruggy silnou obchodní pozici. Dovážely totiž anglickou vlnu a len. Toto zboží dále putovalo do ostatních flanderských měst. Obchodníci bohatli a mnohé jejich honosné domy můžeme dosud obdivovat. Sukno se v severských zemích směňovalo za ryby, a také za dřevo na stavbu lodí a domů. Z Ruska se zase vozil jantar a vzácné kožešiny, které měli bohatí měšťané v oblibě stejně jako hedvábí z Benátek, francouzské víno a orientální koření.
Bruggy se staly součástí hanzy vedené Londýnem, stejně jako spolku severských měst vedeného německým Lübeckem. Po zavedení pravidelné dopravy přes moře do Anglie a zpět, a také do Janova, obchodní ruch dále zesílil. Tehdy do vnitřního městského přístavu Minnewater (Jezírko lásky) připlouvalo až sto padesát lodí denně.
Do osmnáctého století připlouvaly lodě také kanálem, který končil až u Velkého náměstí (Grote Markt). Na tomto náměstí je dnes neustálý ruch, lze si tu najmout bryčku pro dva či krytý povoz pro více lidí. Stojí tu sochy cechmistrů Jana Breydela a Pietera de Conincka, kteří vedli roku 1302 odboj proti francouzské nadvládě.
Jediné, v čem se totiž obyvatelé města neshodli, byla politika. Někteří stáli při Francouzích, čehož využil v letech 1297 až 1300 francouzský král Filip IV. Sličný a celé Flandry anektoval. Až o dva roky později se obyvatelé Brugg sjednotili, tentokráte proti Francouzům, a k tomuto povstání cechů se připojily celé Flandry.
Filip IV. Sličný byl nakonec poražen, a to v bitvě u Kortrijku. V Bruggách se opět vrátili k práci. Mnoho obchodníků se začalo scházet v domě rodiny Van den Beurze, kde uzavírali smlouvy se zástupci cizích zemí. Odtud pochází i název finanční instituce zvané burza.
Bruggy byly v patnáctém století kulturní metropolí celé Evropy. Burgundský vévoda zde dokonce založil Řád zlatého rouna. Podle pověsti jej k tomu inspirovaly zlaté vlasy jedné z jeho přítelkyň.
Rozvoj obchodu a přísun kapitálu s sebou nesl i stavební činnost, církevní architekturu nevyjímaje. V jedenáctém století tu vystavěli opatství Svatého Ondřeje se sedmi kostely a církevní knihovnou, později přibylo opatství Svaté Godelievy a opatství Svaté Trudy.
Koncem čtrnáctého a počátkem patnáctého století tu působili bratři van Eyckové, Hugo van der Goes a Hans Memling, představitelé bruggeské malířské školy. Poslednímu z nich je věnována výstava Van Memling tot Pourbus v nemocnici svatého Jana a v malířově muzeu (do 6. prosince tohoto roku). Zmíněná nemocnice Sint Jan Hospital byla vystavěna ve dvanáctém století, nyní je po rekonstrukci přístupná veřejnosti jako muzeum.
Takzvané Hradní náměstí bývalo až do roku 1434 místem, kde opravdu stál hrad. Jeho základy z devátého století se dochovaly až do současnosti. Bruggy se pyšní i nejstarší belgickou radnicí, s jejíž stavbou, která trvala celých 44 let, se započalo v roce 1376. Na průčelí je rozmístěno osmačtyřicet kopií sošek flanderských hrabat, a také biblických postav (ty původní byly zničeny v roce 1792).
Dnes mají Bruggy celkem pět přístavišť, z nichž lze podniknout okružní plavby městskými kanály (většinou se zastávkou u Jezírka lásky).
O kousek dál, na místě zvaném Na vinici, stojí dům Bekyní. Tak se nazývaly členky nejvyhledávanějšího církevního řádu v Nizozemsku. Založila je Markéta z Konstantinopole kolem roku 1245. Každá příslušnice řádu mohla obývat své vlastní pokoje tak dlouho, jak chtěla. Mohla také ze řádu svobodně vystoupit, většinou však ženy zůstávaly celý život.
K městu patří i větrné mlýny, kterých dříve bývalo pětadvacet. Jediný dosud funkční je Janův mlýn z roku 1770. Po rekonstrukci dokončené v roce 1964 byl znovu uveden do provozu, přičemž v létě jsou přístupné i jeho interiéry.
Konec zlatých časů zasypal písek z moře. Během šestnáctého století postupně zanášel mořský záliv Zwin tak, až se stal pro lodi neprůjezdný. Místo na obchodním výsluní zabraly Antverpy a už je neopustily.
Přesto však Bruggy, jejichž historie byla vždy spjata s mořem, neztratily naději. Pokusily se oklamat přírodu. V roce 1907 byl prokopán dvanáct kilometrů dlouhý kanál směrem k moři a postaven nový přístav nazvaný Zee Brugge (Bruggy na moři). A tak je nyní možné dostat se ze starých Brugg na moře stejně, jako se plavili dávní mořeplavci.
K oživení ekonomiky počátkem století velkou měrou přispěl a stále přispívá turistický ruch. Následkem rychlého zhroucení obchodu se město zachovalo do současnosti v téměř nezměněné podobě. Svět objevil zasněné Bruggy už v minulém století a od té doby si je hosté navykli přirovnávat k italským Benátkám.
Je tu spousta hotelů, spíše komorních, ale o to útulnějších. Většinou jsou v historicky cenných budovách se stylovým vybavením. Některé z nich jsou vyloženě luxusní. Zvláště do těch se někteří hosté vracejí celá léta a rezervují si vždy stejný pokoj. Přijíždějí takřka po celý rok, neboť zima je díky blízkosti moře mírná. Hotelovou rezervaci je nutné provést s velkým předstihem, v Bruggách je pořád plno.

Připravila Hana Bořtová

Turistické minimum:

Vzdálenost z Prahy do Bruselu je kolem tisíce kilometrů. Přes hraniční přechod Rozvadov je nutné pokračovat na Norimberk, dále po dálnici A 3 na Frankfurt a přes Kolín nad Rýnem dále do Bruselu. Letadlem se lze dostat do Bruselu s ČSA (jednou denně) nebo se Sabenou (dvakrát denně). Vlak jede z Prahy přes Namur do Bruselu denně. Autobusovou linku končící v přímořském letovisku Ostende vypravuje přes Lucemburk, Brusel, Antverpy a Gent například Tourbus.
Cestovat po Belgii je nejsnazší vlakem. Jedna jízdenka z Bruselu do Brugg stojí 380 belgických franků (jeden frank je necelá jedna koruna). Dále lze využít různé speciální jízdenky (seniorskou na pět libovolných dnů v měsíci, Go Pass pro mladé do 25 let apod.). Raritou je pobřežní tramvaj. Jezdí z jednoho konce flanderského pobřeží na druhý a staví doslova všude. V létě je v ceně i vstup na nějakou místní pamětihodnost.
Pokud se vydáte k moři, počítejte s teplejším oblečením (i v létě), pláštěnkami a rezervní obuví. Nezapomeňte na plavky, voda je v sezóně paradoxně docela teplá (až 21 stupňů Celsia).
V Belgii existují tři typy informačních středisek. Prvním je Flanderské informační centrum (zahrnuje všechny regiony a provincie, a také společenské dění), druhým je regionální informační centrum (informace o dění v provinciích příslušného regionu). Třetím typem jsou místní informační centra (i v menších místech). Například kancelář v Bruggách se jmenuje Dienst toerisme Brugge a sídlí na místě bývalého hradu. V Čechách poskytne veškeré informace o kulturních a turistických možnostech Brugg Holandská a Flanderská turistická informační kancelář v Praze.