Pastička na pavouky

fejeton

Pastička na pavouky

Můj švagr trpí arachnofobií. To je hrozný neduh. Dvoumetrový chlap - a sotva spatří pavouka, skácí se v mdlobách jako špalek.
Kdykoli přijede na návštěvu, neulehne, dokud nemá jistotu, že jsme v celém bytě vychytali pavouky. Chytám je do sklenice. Sklenici přiklopím na pavoukovitého, podsunu pod ni pohlednici, a hmyz je v pasti. Jsou to nervy.
Může se někdo divit, že jsme s babičkou zajásaly, když jsme těsně před švagrovou návštěvou objevily v obchodním domě "vše pro domácnost" past na pavouky? Je to pyramidka z plexiskla s posuvným dnem, připevněná na dlouhé rukojeti. Spatřím pavouka, odsunu dno, přiskočím, přirazím pyramidku, zasunu dno... A to vše za neuvěřitelných 149 korun!
"Nojo," zamyslela se babička, když jsme nakoupily, "ale co když ten pavouk bude na stropě?" Hezké duralové schůdky s červeným nátěrem stály 1999 korun. Po zralé úvaze jsme přidaly do vozíku kufřík první pomoci - 699 korun. Co kdyby švagr při lovu pavouků spadl ze schůdků a ublížil si?
"Při pádu by se mu ta skvělá past mohla poškodit," poznamenala správně babička. Přidaly jsme japonské vteřinové lepidlo za 399 korun.
V dodávkovém taxi, kam jsme se se svým nákupem sotva vešly, babička prozkoumala kufřík první pomoci. "Není tam čpavek ani kafr, a on přece vždycky omdlí," pohoršila se. Byla neděle, teprve pátá lékárna měla otevřeno a vydala nám žádaná křísidla. Dodávka nás stála 1000 korun, ale řidič nám pomohl s nákupem do schodů. Byla toho pěkná hromada!
"Musíme tu věc vyzkoušet," řekla babička, sotva pookřála po náročném odpoledni. Po dlouhém hledání jsme ve sklepě lapily pavouka. "Odemkni, máš klíče," řekla babička. "Ty je máš," řekla jsem já. Havarijní zámečnická služba stála 999 korun.
Pavouk unikl na strop. Při pádu z duralových schůdků babička přerazila mramorový servírovací pult. "Pche, stejně je to imitace," prohlásila s despektem, jako by se slušelo mít kuchyň vytesanou z kararského mramoru, nejlépe samotným Michelangelem.
Prohmatala jsem ji. Na rozdíl od pseudomramorového pultu naštěstí zůstala celá.
Ani jsme v tom šoku nepostřehly, kdy vešel švagr. "Pavouk!" zachroptěl hned na prahu a skácel se do kuchyně jako špalek.
Vrhla jsem se na pavouka se sklenicí a pohlednicí. Když se to umí, je to hračka, dlouholetá praxe se nezapře.
Otevřely jsme kufřík, vyndaly křísidla a křísily a křísily. Když se ruka k ruce vine, dobrá věc se podaří.
Past na pavouky jsme objevily pod obživlým švagrovým tělem, ve stavu, s jakým si ani nejjaponštější z lepidel neporadí. Ale všichni jsme živí. Konec dobrý, všechno dobré.

Naďa Klevisová