Věčný sníh a led v "zemích Gróňanů"

Věčný sníh a led v "zemích Gróňanů"

Grónsko (Gro/land, tj. zelená země, jako ostrov pojmenovali Vikingové, protože jeho jižní pobřeží je během léta zelené) je autonomní součástí Dánského království. Na rozloze 2,2 miliónu čtverečních kilometrů, z níž pouze osm procent není pokryto věčným sněhem a ledem, žije 55 tisíc obyvatel. Asi šestina z nich jsou Dánové, ostatní jsou potomky Eskymáků, z nichž první přišli do Grónska kolem roku 2500 př. n. l. z Asie (přes kanadské ledovce) jako tzv. nezávislá kultura I. Po dlouhá následující období zůstával ostrov vzhledem k drsným přírodním podmínkám a měnícímu se klimatu zcela neobydlen. Noví osadníci přicházeli ve vlnách: saqqaqská kultura, nezávislá kultura II a dorsetská kultura I a II. Přímými předky dnešních Gróňanů jsou Thuleové, kteří přišli do země kolem roku 1000 n. l. V roce 982 se v Grónsku usídlili první Evropané, kteří sem připluli z Islandu (Viking Erik Rudý). Od počátku 18. století žijí v zemi dánští obchodníci a misionáři. Nejznámější z nich byl Hans Egede, který založil v roce 1728 osadu Nuuk s dánským názvem Godthaab ("dobrá naděje"), jež je dnes hlavním městem země. Dánsko-norský misionář se původně vypravil do Grónska, aby zde hledal zbytky staroseverských kultur. Protože žádné Seveřany nenašel - ti z dosud neobjasněných příčin vymřeli - začal úspěšně pokřesťanšťovat místní obyvatelstvo a dnes jsou skoro všichni Inuité bohabojnými protestanty.
Původní obyvatelé mají asijské rysy a v důsledku tvrdých životních podmínek a extrémně chladného podnebí jsou menší než Evropané, mají kratší údy a rychlejší krevní oběh. Hovoří vlastním jazykem - grónštinou, která je příbuzná s ostatními jazyky severoamerických a sibiřských Eskymáků. Pravopis, systematicky zpracovaná gramatika a první grónsko-dánský slovník jsou dílem herrnhutského misionáře Samuela Kleinschmidta, který žil v polovině minulého století a přeložil do grónštiny většinu bible. Grónština se dnes používá jako hlavní jazyk v tisku i v literatuře a je vyučovacím jazykem ve školách (děti se navíc povinně učí dánsky a anglicky). Do grónštiny lze přeložit jakýkoli text - tam, kde chybějí původní výrazy, např. číslovky, jichž staří Gróňané užívali jen dvanáct, vypomůže dánština. Původní obyvatelé Grónska si neříkají Eskymáci, jak je pojmenoval okolní svět, neboť jim toto slovo zní pejorativně. Pojem Eskymák zavedl počátkem 17. století jezuitský misionář Biard, který v jednom ze svých vyprávění napsal, že Indiáni kmene Wasnebaki označují lidi na severu slovem eskimautsik, to znamená ti, co jedí syrové maso. Gróňané sami sebe nazývají Inuit, tedy lidé. Svůj ostrov nazvali Země lidí, z čehož se později vyvinul dnešní název Kalaallit Nunaat - Země Gróňanů.
Od roku 1979 má Grónsko samosprávu a od roku 1985 vlastní červenobílou vlajku, která symbolizuje slunce. Nejdelší den v roce - 21. červen - se stal státním svátkem. Státnímu znaku vévodí lední medvěd. Předsedou grónské samosprávy je premiér zemské vlády, která má šest ministrů. Sídlem vlády a parlamentu je hlavní město Nuuk. Gróňané si sami spravují všechny oblasti veřejného a politického života s výjimkou měny, zahraniční politiky, obrany a spravedlnosti.

Z doslovu Zdeňka Lyčky