Imperiální válečné muzeum v Londýně pořádá řadu výstav a akcí k 80. výročí konce první světové války

Imperiální válečné muzeum v Londýně pořádá řadu výstav a akcí k 80. výročí konce první světové války
Vlčí máky - symbol padlých vojáků
* V jedenáct hodin jedenáctého dne jedenáctého měsíce léta Páně 1918 se v Evropě rozezněly zvony. Skončila první světová válka, do té doby nejstrašnější válečný konflikt v dějinách lidstva.
První válečný konflikt, který se dotkl všech pěti obydlených kontinentů, stál životy více než devíti miliónů lidí. Na straně Dohody padlo 5,413 miliónu mužů, na straně centrálních mocností 4,029 miliónu. Celkem bylo mobilizováno přes 70 miliónů mužů. Velká válka výrazně změnila mapu Evropy. Rozbila rakousko-uherské mocnářství a vytvořila jeho nástupnické státy: Československo, Rakousko, Maďarsko a Jugoslávii. Polsko získalo zpět nezávislost. Válka tak uspořádala, ale nevyřešila národnostní problémy. A zejména nepřinesla to hlavní. Trvalý mír. Ihned po podepsání versailleské mírové smlouvy prohlásil s neobyčejnou jasnozřivostí francouzský maršál Ferdinand Foch: "Tohle není mír. To je příměří na dvacet let."
Má tak "dávná" minulost ještě co říci dnešku? Ve Velké Británii zřejmě ano, alespoň soudě podle péče a zájmu britských institucí, ale i prostých občanů. Den příměří, 11. listopad, je v ostrovním království významným dnem. Vždy v nejbližší neděli (Remenbrance Sunday) si kromě kladení věnců připomínají i dvěma minutami ticha památku padlých v obou světových válkách. A již od konce října "rozkvete" trávník před Westminsterským opatstvím věnci papírových vlčích máků věnovaných jednotlivým jednotkám armády, námořnictva a letectva.
Ostatně o tom, že první světová válka nepatří jen do historie, svědčí i skutečnost, že letos v červenci se britská vláda zabývala případnou rehabilitací 306 vojáků, kteří byli tehdy popraveni jako zběhové a zbabělci. "Osm desítek let poté už není možné objektivně posoudit jejich vinu či nevinu," prohlásil tajemník ministerstva obrany John Reid. "Vláda však poprav lituje a hodlá se zasazovat o to, aby jména popravených byla zanesena do pamětních knih padlých."
Proč vlčí máky?
Odpověď na tuto otázku je jednoduchá. Semena vlčích máků mohou ležet na zemi dlouhá léta, ale vzklíčí, jen když je půda rozryta. A na válečných polích západní fronty první světové války bylo takových příležitostí víc než dost. Za to, že se tyto květy staly symbolem padlých vojáků, vděčí kanadskému vojenskému chirurgovi Johnu McCraeovi. I když sloužil jako lékař v armádě dlouho, zúčastnil se i búrské války, v bitvě u Yprů v roce 1915 si na utrpení, křik vojáků a množství krve nemohl zvyknout. Na svém polním obvazišti ve Flandrech toho viděl a slyšel dost, aby jej to provázelo celý život. Ošetřoval sice zraněné muže - Kanaďany, Brity, Indy, Francouze i Němce - každý den, ale jedna smrt s ním otřásla obzvlášť. Jeho mladý přítel a bývalý žák, poručík Alexis Helmer byl 2. května 1915 zabit šrapnelem. Poručíka pochovali týž den na malém hřbitůvku před polní nemocnicí. V nepřítomnosti kaplana sloužil obřad McCrae. Příští den, když seděl na kapotě sanitky, ventiloval svůj bol psaním básně. Za 20 minut svého vzácného odpočinku napsal do zápisníku 15 veršů. Tak vznikla báseň V polích flanderských, v jejímž úvodu popisuje, jak se vlčí máky vlní mezi řadami hřbitovních křížů.
"Báseň byla přesným popisem scény před námi," vylíčil její vznik očitý svědek seržant Cyril Allinson. "Vlčí máky to ráno, kdy vál jemný východní vítr, se skutečně mezi hroby jakoby vlnily." Mnoho však nechybělo a verše zůstaly veřejnosti utajeny. McCrae totiž papírek zahodil, ale kolemjdoucí důstojník jej zvedl a poslal k otištění do Anglie. Časopis Punch báseň publikoval 8. prosince 1915.
Papírové vlčí máky jako symbol padlých vojáků v obou světových válkách dnes vyrábějí váleční veteráni a na ulicích je prodávají zástupci Královské britské legie založené v roce 1921. Jejím členem se může stát každý muž a žena, kteří sloužili v britských ozbrojených silách. Cílem legie je finančně i materiálně pomáhat všem válečným veteránům a jejich rodinám. Většina příjmů pochází právě z prodeje papírových vlčích máků. V Den příměří 11. listopadu, který je zároveň Dnem vzpomínky na padlé, tak můžete v Británii potkat řadu lidí, kteří mají ve svých klopách umělý vlčí mák, aby tak uctili památku zemřelých a zároveň pomohli válečným vysloužilcům. Tento symbol můžete často spatřit i na televizní obrazovce, protože jej nosí rovněž i televizní zpravodajové a moderátoři.
Nezapomeneme!
Velkou pozornost výročí konce války věnuje rovněž Imperiální válečné muzeum (I.W.M.) v Londýně. Uspořádalo hned dvě výstavy. 1918: Rok rozhodnutí, která končí 29. listopadu, a První světová válka: Nezapomeneme, ta trvá až do 28. prosince. Obě expozice doprovází řada dalších akcí - historické večery, čtení z literatury, promítání filmů.
Výstava První světová válka: Nezapomeneme pokrývá celou škálu témat včetně příběhu Neznámého vojína, historie vlčího máku jako symbolu padlých, dopadu války na společnost i vznik I.W.M. Představuje řadu válečných pomníků, korespondence, rukopisů, plakátů i autentických předmětů z války. Z nich jmenujme například prapor, kterým mávala královna Mary v Den příměří, první vlčí mák prodaný v roce 1921, uniformu malíře Johna Nashe i jeho malířský stojan, barvy a obrazy či Viktoriin kříž udělený Sidney Frankovi Godleymu, prvnímu vojínu, který nejvyšší britské vyznamenání dostal během první světové války. A také třeba návrhy a kostýmy pro původní produkci slavného muzikálu Joany Littlewoodové Jaká to skvělá válka!, který později, v roce 1969, zfilmoval Richard Attenborough. Návštěvníci také mohou na interaktivních počítačích vyhledat jména i podrobnosti o všech mužích a ženách z Británie a Commonwealthu, kteří padli v první světové válce.
Zničené stromy z fronty zazní hlasem houslí
V rámci doprovodných akcí uspořádá I.W.M. tuto neděli také charitativní koncert v Royal Albert Hall, kde kromě Mozartova Requiem zazní také hlas houslí ze sbírek muzea, jenž vyrobil houslista Kenneth Popplewell ze dřeva stromů rostoucích na západní frontě. Další hudební recitál se uskuteční v budově muzea v Den příměří přesně v 11 hodin. Po dvou minutách ticha uslyší návštěvníci tóny posledního čepobití a poté dostanou slovo opět housle "ze západní fronty".
Dotýkejte se exponátů!
Ve většině světových muzeí se setkáváme s nápisy "Nedotýkejte se, prosím!". V Imperiálním válečném muzeu toto pravidlo často neplatí. V rámci výstavy 1918: Rok rozhodnutí uspořádali od 24. října do 1. listopadu akci s názvem Dotýkejte se exponátů určenou pro děti a mládež. Byla to pro mladé lidi příležitost, aby se dověděli více o životě v zákopech. Mohli hovořit s hercem, který představoval vojáka z první světové války, a brát do rukou dobové artefakty, od úlomků střel až po plynové masky.
Program pořadů pro děti a mládež tím však zdaleka neskončil. V soutěži nazvané Nezapomeneme! mohou zasílat své návrhy na válečný památník. Věková hranice je 18 let a první cena není zanedbatelná - dva tisíce liber. Pro děti ve věku osmi až čtrnácti let běží do 3. ledna akce Vánoční přání z fronty. Účastníci se musí vžít do role vojáka, který Vánoce roku 1917 tráví v zákopech a píše vzkaz svým bližním domů. Přání musí děti nakreslit a napsat v prostředí naprosto věrně napodobených zákopů včetně zvukových a čichových efektů, které jsou součástí stálé expozice muzea.
V rámci další stálé výstavy Tajná válka mohou děti až do konce ledna příštího roku vychutnat instalaci, která byla vytvořena speciálně pro ně a která ukazuje fascinující svět luštění armádních tajných kódů. Mezi exponáty, které si děti mohou vyzkoušet, je například německý šifrovací stroj Enigma. Na počítači si mohou zahrát cvičení v luštění kódu, čímž zachrání spojenecký konvoj od nepřátelského útoku.
Ze špitálu muzeum
Historie I.W.M. je úzce spjata s první světovou válkou. Již v roce 1917 rozhodla britská vláda o zřízení Národního válečného muzea, které by shromažďovalo materiály z velké války. Kvůli britským dominiím byl název muzea změněn na Imperiální válečné muzeum, které bylo založeno ze zákona v roce 1920 a 9. června téhož roku ho otevřel král Jiří V. v prostorách Crystal Palace v Londýně. V letech 1924 až 1935 se sbírky přestěhovaly do nepříliš vyhovujících sálů bývalého Imperiálního institutu v londýnské čtvrti South Kensington. Teprve 7. července 1936 muzeum znovuotevřel vévoda z Yorku, pozdější král Jiří VI., v bývalém Bethlemském královském špitálu v jižním Londýně, kde sídlí dodnes. Budova špitálu byla podle návrhu Jamese Lewise dokončena v roce 1815, i když vznik samotné nemocnice se datuje až do poloviny 13. století. Pro výstavní účely byla ve třicátých letech našeho století obě křídla budovy zbořena, zůstala jen centrální část s kupolí, přistavěnou v roce 1846. Součástí I.W.M. jsou nyní také křižník HMS Belfast z druhé světové války, zakotvený na Temži proti Toweru, podzemní prostory Churchillova válečného kabinetu poblíž londýnského Whitehallu a letecké muzeum v Duxfordu.
Každý byl nějakým způsobem zasažen válkou
"V posledních letech se muzeum radikálně transformovalo. Připravuje se na příští století. Je to muzeum, které přímo vtáhne své návštěvníky, protože každý jednotlivec je nějakým způsobem zasažen válkami 20. století. Nakonec válka je o lidech; děla, tanky nebo letadla jsou jen jejími nástroji. Proto nové muzeum využívá interaktivní expozice, aby přenesla návštěvníky přes vojenskou techniku k porozumění podstaty samotných válečných konfliktů," řekl letos o I.W.M. jeho generální ředitel Robert Crawford. Poslední etapa přestavby muzea začala loni a skončí na přelomu tisíciletí otevřením nových galerií věnovaných holocaustu a dopadu války na civilní obyvatelstvo.
Již dnes může návštěvník získat totální prožitek v téměř reálném prostředí věrné kopie zákopů z roku 1916 nebo "zažít" bombardování Londýna v roce 1940.
Je třeba si uvědomit, že exponáty vystavené ve velké hale a v dalších sálech věnovaných tematicky jednotlivým válečným konfliktům našeho století a doplněné řadou interaktivních audiovizuálních programů jsou jen pověstnou špičkou ledovce. Archív I.W.M. je přímo rájem pro historiky. Muzeum vlastní devět tisíc soukromých dokumentů o osobních válečných zkušenostech, 150 tisíc svazků knih, 350 tisíc kusů vojenských zbraní, 38 miliónů metrů dokumentárních filmů, 800 hodin videozáznamů, 28 tisíc hodin zvukových nahrávek vzpomínek očitých svědků válečných konfliktů 20. století a pět miliónů fotografií!
Muzeum však nezapomíná ani na výtvarné umění. Po Tate Gallery má druhou největší sbírku britského umění našeho století. V jeho fondech je 15 tisíc uměleckých děl a 30 tisíc plakátů. Součástí stálé expozice jsou proto také dlouhodobé výstavy výtvarných děl vztahujících se k oběma světovým válkám.

Jaroslav Beránek