Zastávka na cestě králů - Porvoo

Zastávka na cestě králů - Porvoo

Zhruba padesát kilometrů od Helsink se nachází jedno z nejstarších finských měst - malebné Porvoo, jehož návštěvu byste si při cestě do Finska neměli nechat ujít. Na prohlídku vám dopoledne postačí a pro zbytek dne je zde spousta možností: Od projížďky po moři či procházky po pobřeží nebo v blízkých lesích až třeba v zimě po vyjížďku na sněžném skútru a lov ryb na zledovatělém jezeře. V létě možná uvítáte malou projížďku na horském kole či koni.
Dodnes není přesně znám rok založení Porvoo, ale obecně se udává, že vzniklo někdy kolem roku 1346. Kostel, kolem něhož se začalo rozvíjet, pochází již ze 12. století. Porvoo leží na říčce Borga, která nedaleko ústí do Baltu. Proto mohly do městečka často přijíždět lodě se zbožím ve své době považovaným za luxusní, jako třeba ovoce, tabák, koření či víno. Zdejší obyvatelé výměnou nabízeli máslo, ryby, dřevo a tkaniny. Velmi rychle se tak Porvoo zařadilo mezi nejvýznamnější obchodní centra. Dnešním návštěvníkům připomínají toto období dřevěné červené domky na břehu řeky, k nimž lodě připlouvaly, vyložily svůj náklad, naložily jiný a zase vyrazily na moře. Červenou barvu prý mají proto, aby si je námořníci nepopletli s jinými na břehu vybudovanými domky.
Porvoo bývalo jednou ze zastávek panovníků na tzv. královské cestě, vedoucí ze Stockholmu do Sankt Petěrburgu. Mimochodem poslední zastávkou před vjezdem do Helsink, poté co se namísto Turku staly roku 1812 hlavním městem. Návštěvu cara Alexandra I., který si tu našel i milenku, jistou Ullu z velmi zámožné rodiny, dodnes připomíná dům, v němž tehdy pobýval.
Jak je pro starobylá finská města typické, jsou postavena vesměs ze dřeva. Místním obyvatelům se to však v roce 1760 značně vymstilo. Noc na 11. červen je dodnes nazývána "černou". Jak se píše v městských záznamech, spojení neobyčejného sucha, severního větru a jednoho vaření ryb znamenalo katastrofu. Jistá pilná žena, Maria Holmová, se probudila asi ve tři hodiny nad ránem a rozhodla se vařit ryby (v domě měšťana Anderse Bergmana, kde tehdy posluhovala, se měla ten den konat slavnost). Jelikož si byla vědoma nebezpečí, které oheň v dřevěném domě může způsobit, rozhodla se, poté co dovařila polévku, že ještě počká, než oheň uhasne. Jenže, jak už to u starších žen bývá, usnula jaksi dříve a po hodině spánku už se plameny rozšířily na sousední dům. Celková bilance jednoho vaření rybí polévky nakonec byla děsivá: Ze 293 domů ve městě jich požár nepřežilo dvě stě dva.
Po rozsáhlém požáru se městská rada rozhodla zbudovat alespoň radnici kamennou. Dokonce se rozhodla přispět těm, kdo budou postupovat obdobně při stavbě svých příbytků, ale vzhledem k nákladnosti takových projektů se nové město budovalo opět ze dřeva. Jen církev, jako všude neobyčejně bohatá, byla výjimkou.
Především minulé století přineslo do Porvoo různobarevnost a nový životní styl. Dodnes jsou velmi zřetelně vidět rozdíly mezi starým a novým městem. To nové se vyznačuje právě svou barevností, prostornými domy-paláci a také několika kamennými stavbami. Neopakovatelnou atmosféru mají zdejší hospůdky a kavárničky, úzké uličky i většinou volně průchozí dvorky starých domů, dnes normálně obydlených.
Porvoo je i městem umělců. Působil tu malíř Albert Edelfeld, národní básník Johan Ludvig Runeberg, během roku se tu koná nepřeberné množství kulturních vystoupení, v létě hudební festival.
Hlavní ulice dnes nabízí turistům řadu obchůdků se suvenýry, domácími čokoládovými bonbóny (specialita rodiny Brunbergových), ručně tkanými či pletenými oděvy, bytovými doplňky a spoustou jiných drobností, které vám doma zpříjemní atmosféru a připomenou daleké Finsko.