Slova

Slova
Lustrační lustr
Je nesporně příznačné, že v posledním období se tak často ozývalo lustrace a lustrační zákon. Člověk by to byl býval očekával, kdyby tomu ale bylo bývalo bylo v souvislosti s volbami komunálními či s volbami do Senátu. Tady však šlo kupodivu o něco jiného. Jisté fantazírující mozky se přehřály a rozvířily kolotoč úvah a domněnek nad návrhy kandidátů na vyznamenání u příležitosti výročí vzniku Československa. Z různých kunstkamer, kabinetů kuriozit, prosákly na veřejnost narážky pološeptem, kterých se vděčně chytili neustále lační přeborníci v lovu senzací z našich bulvárních a polobulvárních sdělovacích prostředků, až se vzedmula hodně kalná a zavánějící vlna. Na latinskou otázku Cui prodest?, V čí prospěch?, lze odpovědět jenom: Nikoliv ve prospěch naší republiky...
Z hlediska Haškova Balouna, šťourajícího se ve výkalech, aby zjistil, kolik třešňových pecek zůstalo nestráveno, vypadá svět určitě jinak než z perspektivy normálně stojícího člověka. A to bych si dovolil použít jako nevyvratitelnou premisu a od nepříliš chutného tématu se odklonit.
Sám termín lustrace je ve starších slovnících vysvětlován jako: 1. kultické očišťování obětováním zvířat, na něž přechází kultická nečistota; 2. kontrola, prohlídka úředních knih, záznamů, dokladů apod. To byla ovšem terminologie omezená na jazyk odborný, v prvním významu na jazyk historiků, v druhém právníků. Během posledních let se však podstatné jméno lustrace a sloveso lustrovat staly velmi frekventovanou součástí novinářské i hovorové češtiny.
Příčina je každému současníkovi zřejmá, ale přesto ocituji z Akademického slovníku cizích slov, abych naznačil, co mám za lubem: lustrace - 1. náhled do něj. registru s cílem zjistit něj. fakta; (u nás po 1989) zjišťování spolupracovníků Státní bezpečnosti, lustrování 2. výsledek lustrování. Souvislost s kultickým obětováním tedy byla z pochopitelných důvodů i ve slovníkovém výkladu zamlčena a předisponována pouze ke slovu lustrum, zřejmě z obavy, že by se někdo z pozitivně lustrovaných mohl považovat za oběť, na niž byla přenesena kultická nečistota nedávného vývoje naší společnosti!
Celé aféře kolem udělování řádů a vyznamenání však nelze upřít jeden zatím nedoceněný rys, že totiž poodhalila tajemství specifické estébácké mluvy a široká veřejnost mohla nahlédnout do jazykového tezauru STB. Naučili jsme se tak vnímat jemné nuance, jako kupříkladu v termínech důvěrný spolupracovník a důvěrný styk.
Srdečné díky za ten podnět Václavu Bendovi! Podle mého názoru svým pythickým vyjádřením poukázal na naléhavou potřebu zpracovat takový slovník a prodávat, případně půjčovat jej v Pardubicích zájemcům při příležitosti prohlížení lustračních záznamů.
Kde se vlastně slovo lustrace vzalo? Už před Listopadem, ba hluboko za Rakouska, byl součástí běžné policejní a právní terminologie výraz perlustrace. Znamenalo to - a znamená dosud - úřední prohlídka či kontrola, konkrétně také zadržení podezřelé osoby za účelem zjištění totožnosti. Tedy souvislost mezi termíny, významová i etymologická, je nabíledni.
V obou případech se totiž vychází z latinského slovesa lustrare, osvěcovat, k podstatnému jménu lux, světlo. A tento základ nám dává široký diapazon možností etymologických exkursů. Můžeme začít u lustru, ozdobného stropního svítidla (do naší mateřštiny přes německo-rakouské Luster z francouzského lustre), přejít k českému příjmení Lux, které prý je buď z osobního jména Lukas, nebo z německého Luchs, což znamená rys. Lux je arci rovněž jednotka osvětlení a také elektrický vysavač prachu (z obchodní značky). To je ostatně všeobecně známo. Už méně průhledný je odlišný původ substantiva luxus, které, světe, div se, souvisí s lékařským termínem luxace, vykloubení, vymknutí. Luxus totiž znamenal prvotně uvolnění, v našem současném významu okázalost, honosnost, podle slovníku vlastně prý uvolnění životního standardu, mravů.
Etymologie tedy někdy odhalí neočekávané aktuální souvislosti.

Ivo Vaculín