Z "Lapidáře" sv. Hildegardy

Z "Lapidáře" sv. Hildegardy
Ve středověké "vědecké" literatuře zaujímaly významné místo Lapidáře, pojednání věnovaná vlastnostem drahých kamenů, které většinou čerpaly z antických nebo arabských pramenů. K nejvýznamnějším autorům tohoto druhu literatury patřila významná německá mystička Hildegarda z Bingen, abatyše ženského benediktinského kláštera na Rupertsbergu u Bingenu, která v polovině 12. století sepsala o kamenech kompendium, jež bylo přehledem všech tehdejších znalostí na dané téma. Ve své knize objasňuje, proč jsou drahé kameny obdařeny jasem, krásou a léčebnou mocí. Příčinou toho jsou dvě základní ingredience, které obsahují: oheň zemských hlubin a nebeská rosa, jež je z oblohy sesílána na zem. Zvláště vlhkost drahokamů působí léčivě, přičemž některé z nich ovlivnilo, když se voda rozpálená sluncem dotýkala hor. Hildegarda ve své práci uvádí dvacet drahokamů, například diamant, beryl a jeho odrůdy, jako smaragd nebo akvamarín, safír či červené "karbunkuly". Všem připisuje schopnost léčit a radí, proti kterým nemocem mají být použity. Lze je nosit na těle, přikládat na bolavá místa nebo vkládat do číše s nápojem. Velmi si cenila smaragdu, jemuž připisovala čistotu chladného jitra a svěžest vody tryskající ze zřídla, doporučovala jej zvláště proti bolestem hlavy. Všechny druhy berylu je užitečné použít při otravách a ke snižování vysokých horeček. Topas léčí kožní onemocnění, kromě toho však chrání i před poruchami mysli, například melancholií a těžkomyslností. Jaspis pomáhá při nemocech uší a zvyšuje chuť k jídlu, křišťál svými skvělými schopnostmi působí proti srdečním potížím a odstraňuje bolesti v krku a žaludku. Tzv. karbunkuly, tedy červené kameny, jako safír nebo granát, mají takřka univerzální léčící schopnosti a tlumí též bolesti při dně. Proti kožním onemocněním autorka doporučuje zvláště "vlhkost" topasu.
(s použitím knihy Anny a Jaroslava Bauerových Tajemství chrámových pokladů)