Temný osud jménem Lolita

Nejslavnější kniha Vladimíra Nabokova získala další filmovou podobu

Temný osud jménem Lolita

* Známý americký režisér Adrian Lyne sáhl po proslulém románu Vladimíra Nabokova Lolita. Držitel Oscara Jeremy Irons v jedné ze svých nejlepších rolí. Objevem se stala představitelka titulní role Dominique Swainová.
Doposud všechny filmy amerického režiséra Adriana Lynea vzbudily diskuse, značný divácký ohlas i pozornost kritiky a řadí se mezi největší kasovní trháky. Ať už to byl Flashdance (1982), erotický snímek 9 a 1/2 týdne (1985), psychothriller Osudová přitažlivost (1987) anebo Neslušný návrh (1993). Zatím nejkontroverznějšího přijetí se dostalo jeho poslednímu filmu Lolita (uvádí Intersonic). I přes to, že se jedná o kultivovaný snímek, jímž Lyne jde ve své tvorbě zatím nejdál, když opouští rovinu pouhé zábavy a míří k umělecké výpovědi. Problém je však v tom, že Lolitou narazil na pověstnou a hluboce zakořeněnou americkou prudérnost, která odmítá téma jako takové.
Předlohou filmu se stal stejnojmenný slavný román ruského imigranta Vladimíra Nabokova. Tehdy šestapadesátiletý autor více než desítky titulů ho vydal v roce 1955 ve Francii a rázem se jím proslavil. Evropská kritika ocenila tento kontroverzní příběh zničující lásky zralého muže k dospívající dívce pro brilantní sloh, lyrický jazyk a pak také jako živý portrét Spojených států v čase, kdy americká kultura a energie vtrhly v plné síle na světovou scénu. Lolita je dodnes považována za jednu z nejpřesvědčivějších love story tohoto století.
Příběh stárnoucího profesora Humberta, který se vášnivě zamiluje do teprve čtrnáctileté dívky, převedl do podoby scénáře Stephen Shiff. Původní profesí filmový kritik a esejista, který Lolitou debutoval, projevil značný cit pro charakter literární předlohy, k níž přistoupil se značným respektem. Uchoval lyrické i tragické tóny příběhu, ale i humor, který drama zničující a všem konvencím odporující lásky odlehčuje. S citem vykreslil vnitřní svět hrdinů i jejich postupnou proměnu. Také režisér Adrian Lyne se netají velikým obdivem ke knize a autorovi, a i proto trval na jejím poctivém přepisu. Při zpracování tématu, které se samozřejmě může jevit jako pikantní, projevil především nesmírnou kultivovanost. Pro tentokrát opustil svou zálibu v erotickém filmu a natočil příběh o duši. O dvou lidech, kteří se vydají na divokou cestu napříč Spojenými státy, aby se vzájemně zničili. Lyne sdílí i Nabokovův pohled na poválečnou Ameriku jako na kulturní periférii, jíž na konci 40. let byla. Ať už jsou to rozlehlé pustiny západního Texasu, kde příběh vrcholí, anebo prostředí dekadentního New Orleansu, kde se odehrává jeho podstatná část, vždy přesvědčivě evokuje atmosféru a charakter doby a duchovního klimatu.
Pro své pojetí dramatu vybral Lyne ideální představitele. Držitel Oscara Jeremy Irons má za sebou již více rolí rozporuplných, problematických, citovými konflikty zmítaných milenců (Zrada, Swanova láska, Zvrat štěstěny, Posedlost). Jeho vnitřní kultivovanost, umění vcítit se do vnitřního světa své postavy, elegance a schopnost nadhledu a ironie ho pro roli zranitelného profesora Humberta přímo předurčovaly. Těžko by se našel jiný herec, který by tak přesvědčivě a s vkusem dokázal vyjádřit postupný morální rozklad muže, který, neschopen racionálně zvládnout svou vášeň, mění se postupně v lidskou trosku. Zajímavým objevem je představitelka Lolity. V době natáčení teprve patnáctiletá Dominique Swainová pochopila přesně vývoj Lolity - dítěte, které předčasně dospívá v rezignující, psychicky poznamenanou ženu - i její charakter. Je excentrická, naivní, rafinovaná. Je to obdivuhodná směs dětské nevinnosti a vyzývavé sexuality, utrpení a prohnanosti. V postavě Lolity vidí tvůrci také určitý symbol Ameriky konce 40. let, a to pro její primitivní, dravou, nespoutanou sílu vyrůstající z popkornové kultury. Je to Lolita, která pro Humberta Ameriku objevuje, je to zároveň Amerika, která právě tak jako Lolita vzdělaného a fantazií obdařeného Evropana pohlcuje.
Zdena Líkařová
O svém filmu Adrian Lyne říká: "V roce 1990 jsem se rozhodl udělat Lolitu. Četl jsem ji před mnoha lety a stal se jí posedlý. Román je mimořádný. Byla to první kniha, při které jsem již při čtení cítil, že bych byl schopen začít pracovat rovnou z ní. Uvádí v úžas v tolika smyslech, je to stále velká výzva." K rozporuplnému přijetí Lolity americkým tiskem režisér Adrian Lyne poznamenal: "Kdybych natočil film, kde čtrnáctileté děvče rozseká kanibal, bylo by vše v pořádku."
Scenárista Stephen Schiff dodává: "Lolita je vlastně temná komedie o frustraci a posedlosti. Tyto dvě věci, pouze v menší míře, prožívá občas každý z nás. Část Humbertovy tragédie - a část jeho komedie - je v tom, že jeho vysokou inteligenci vždy přemůže vlastní posedlost. Muž s tak strašným tajemstvím rozumově cítí, že může uniknout do obrovské pustiny, kterou byla Amerika roku 1947." Oba, Shiff i Lyne, uznávají, že film je, stejně tak jako kniha, nepopiratelně pikantní. Ale je to také klasika, dokonce vysoce morální. K tomu Shiff říká: "Nikdo nebude z tohoto filmu odcházet s myšlenkou, že by mohlo být hezké prožít aférku se čtrnáctiletou dívkou."