Biblický příběh, který se vlastně nestal

Biblický příběh, který se vlastně nestal

* Nám všem se stává, že posuzujeme někoho podle toho, co jsme o něm slyšeli - a někdy ho i odsuzujeme. Nezjišťujeme si, zda to, co jsme slyšeli, je pravda, buď z nedostatku času, z pohodlnosti, někdy i z nedbalosti. A tak se, protože to, co jsme slyšeli, předáváme dále, mnohdy z nevinného stává v očích lidí viník.
Příkladem par excellence takovéhoto přístupu je příběh, který patří kontextu líčení narození Ježíše Krista. Ten příběh je exemplární. Předčítá se vždy o Vánocích ve statisících křesťanských kostelů. Je to příběh o králi Herodovi, který je v bibli žalován jako iniciátor vraždění neviňátek. Jde o nepravdivé nařčení, ale nikdo proti němu neprotestuje, protože je obsaženo v bestselleru, jakým bible bezesporu je. Evangelium sv. Matouše v druhé kapitole (verše 1 až 16) hovoří o narození Ježíše v době panování krále Heroda (Herodes I., zvaný Veliký, judský král), o putování tří králů či mudrců za ním, o jejich setkání s tímto králem, o tom, jak se Herodes snažil přimět je k tomu, aby mu řekli, až najdou Vykupitele a nového krále, neboť se mu chce také poklonit, přičemž ale jeho skutečným úmyslem bylo nově narozeného "krále židovského" zahubit. Mudrcům však sen napověděl, aby se nevraceli zpět přes Herodovo sídelní město Jeruzalém, a z Betléma zvolili jinou cestu. Když se to Herodes dověděl, veli- ce se rozhněval a dal v Betlémě a jeho okolí povraždit všechny děti mužského pohlaví do dvou let věku. Novorozený Ježíš mu však unikl, neboť Josefovi se ve snu zjevil anděl, který jej varoval a poradil mu, aby s Marií a dítětem utekl do Egypta.

Matoušova iniciativa

V posledních desetiletích badatelé značně pokročili v mapování starověké historie, včetně dějů z biblické Palestiny. Díky tomu dnes víme, že autor či sepisovatel Evangelia sv. Matouše není totožný s apoštolem Matoušem, jedním z dvanácti Ježíšových učedníků, i když se nevylučuje, že se oba muži znali; a proto je také přesnější užívat označení "Evangelium podle Matouše". Sestavovatel evangelia se pohyboval v prostředí prvních židovsko-křesťanských obcí a v něm a pro jeho potřeby také provedl v letech 75 - 90 n. l. konečnou redakci. I když je Matoušovo evangelium uváděno v bibli jako první, z časového pohledu patří prvenství Evangeliu sv. Marka, které sepsal žák apoštola Petra v 60. letech 1. století (podle jedněch pramenů v Palestině, podle druhých v Římě). Matoušovo evangelium bylo předřazeno proto, že uvádí něco navíc, co u Marka není - na počátku evangelia je to Ježíšův rodokmen, kterým chce dovodit Mesiášův božský původ a jeho příslušnost k rodové linii židovských králů. U Marka - stejně jako u žádného z dalších evangelistů, není ani zmínka o Herodovi. I tento příběh si přidal autor Matoušova evangelia. Nedá se ovšem říci, že by si příběh o Herodovi vymyslel. Opsal jej, resp. přenesl z jiného dějového rámce. Ve druhé knize Mojžíšově ve Starém zákoně je postava faraóna, který dává rozkaz, aby byli pozabíjeni všichni židovští novorozenci mužského pohlaví. Vyvolené dítě - je to samozřejmě Mojžíš - je však zázračným způsobem zachráněno. Později pak Jahve zabíjí prvorozence v Egyptě a pouze děti vyvoleného národa přežijí.
Záchrana vyvolených dětí při hromadném vyvražďování je prastarý motiv, který se traduje i u jiných národů, např. u Římanů. U těch má tuto podobu: Jistý stařec jednoho dne předpověděl, že se v Římě narodil král. Republikánští senátoři se vyděsili a začali rokovat o tom, že vydají rozhodnutí o zabití všech novorozených chlapců v Římě. Avšak protože mnoha senátorům se právě v té době narodili synové, žádné rozhodnutí nakonec nepadlo, a tak bylo vyvolené dítě zachráněno. Byl to Octavianus, pozdější císař Gaius Octavius Augustus (r. 63 př. n. - 14 n. l.), zakladatel julsko-klaudiovské dynastie. Je více než pravděpodobné, že tyto příběhy autora Matoušova evangelia inspirovaly, zvláště pak ten poslední, který byl ještě v poměrně živé paměti. Někteří historici také tvrdí, že Matouš na Heroda zpětně "promítl" zločin, jehož se dopustil jeho syn Herodes Antipas, když dal popravit Jana Křtitele.

Příkaz od mrtvého?

Matoušovo evangelium říká že Ježíš se narodil za Herodovy vlády. Je ale zjištěno, že Herodes I. vládl v letech 73 - 4 př. n. l., tedy že zemřel minimálně čtyři roky před Kristovým narozením. Slovo "minimálně" je zde na místě, protože podle posledních výzkumů se Ježíš narodil dokonce až v roce 6 či 7 po začátku našeho letopočtu. A podle některých historiků zase Herodes zemřel dokonce ještě dříve než v r. 4 př. n. l. Ať už však byl časový rozestup delší nebo kratší, je jasné, že životní dráhy obou osob se neprotínaly.

Dva Betlémy

V druhé kapitole Matoušovo evangelium říká, že Herodes se dotazoval velekněží a učitelů Písma, kde se narodil Mesiáš. Na to dostal odpověď, že v Betlémě v Judei, neboť tak to stojí v Knize proroků ve Starém zákoně; jde o proroka Micheáše (kap. 5, verš 2). Tam však stojí: "Ale ty Betléme Efrata, jakžkoli jsi nejmenší mezi tisíci Judskými, z tebe mi vyjde ten, kterýž má býti Panovníkem v Izraeli..." Mnozí badatelé tvrdí, že tento Betlém a Betlém u Jeruzaléma, jsou dvě různé lokality. Matouš podle nich zaměnil, resp. ztotožnil dvě různá místa, takže ani místo údajného masakru není jisté. Konstatuje to např. profesor Šalom Ben-Chorin z Jeruzalémské univerzity ve své knize Bratr Ježíš. Jestliže by tedy Herodes vůbec byl vyslal vojáky, aby vraždili malé děti, pak by to bylo do Betlému Efraty; jinak by totiž toto počínání nemělo smysl.
Pro úplnost uveďme, že také v Knize Samuelově, ve spojitosti s líčením zápasu mezi Davidem a Goliášem (kap. 17, verš 12) se píše o Betlému Efratě ("David pak, ten syn muže Efratejského z Betléma Judova...").

Mistr propagandy

Vše nasvědčuje tomu, že to, co autor Matoušova evangelia uvádí o Herodovi, pokud jde o masakr v Betlémě, je nepravda. Jaký k tomu měl motiv?
Jeho záměrem bylo co nejvíce vyzdvihnout Ježíšovu výjimečnost, vážnost, autoritu a mesiášskou roli. K tomuto veskrze propagandistickému počínání se uchýlil v době, kdy křesťanství bojovalo o přežití a kdy každý prostředek k posílení jeho pozice byl dobrý. Ironií osudu se přitom provinil proti řadě křesťanských zásad, jež ve svém evangeliu uvádí.
Je nutno uznat, že autor Matoušova evangelia umění propagandy dobře ovládal - svědčí o tom slova a obraty, jež volí, opakování určitých dílčích obsahů, které si posluchači evangelia mají obzvláště vrýt do paměti, používání číselné symboliky atd. Nicméně odborníci zabývající se historií, náboženstvím či propagandou se dnes více zabývají Evangeliem sv. Marka. Je totiž stručnější, hutnější, přímější, konkrétnější, v něčem prý dokonce drsnější a pronikavější než Matoušovo.

Petr Přibyl