Kdykoli otevřel pusu, strčil do ní nohu

Kdykoli otevřel pusu, strčil do ní nohu

* Co je to za předmět, který visí na zdi, aby si člověk do něj utíral ruce?
- Ručník?
- Ne. Slaneček.
- Ale slaneček přeci nevisí na zdi?
- Ale může.
- A kdo by si o něj otíral ruce?
- Nikdo vás přeci k tomu nenutí!
Do světa, který si zakládá stále více na smyslu, přichází stále častěji jako Zorro mstitel nesmysl. V umění to neznamená nic jiného než se dobrovolně postavit na hlavu, a odtud pozorovat svět. Jinými slovy, dívat se na něj očima dítěte. Prostě myslet naruby. Při bezcílném toulání pařížskými uličkami jsem v jednom zastrčeném krámku našel knihu, kterou pokládám v tomto směru téměř za iniciační: Cáknutí nesmyslem s podtitulem Od Lewise Carrolla k Woody Allenovi. Jejím autorem není nikdo jiný než nedávno zesnulý Robert Benayoun. Někdejší surrealista a filmový kritik se po celý život vášnivě zajímal právě o tuto, často a především neprávem opomíjenou část umění. Nesmyslu, jak zdůrazňuje v předmluvě, v žádném případě nechybí určitý smysl, vlastní a nezpochybnitelná logika. A stejně tak i zázračno a v neposlední řadě určitá podvratnost.
Georg Christoph Lichtenberg 1742 až 1799
Aforismy:
Tento muž pracoval na přírodopisném systému, v němž třídil zvířata podle tvaru výměšků. Udělal tři třídy: válcovité, kulovité a koláčovité.
Paraple ve tvaru klobouku.
Nůž bez střenky, kterému schází rukojeť.
Vynalézejte nové omyly.
Osel mi připadá jako kůň přeložený do holandštiny.
Šibenice s hromosvodem.
V pravidle, že 2 krát 2 jsou 4 nebo 2.2=4, je již něco z odchylky slunce a země ve tvaru pomeranče.
Alphonse Allais 1855 - 1905
Kapitán Kap a bílí medvědi
V baru seděl již jakýsi gentleman u pořádné porce irish whisky, do níž přimísil jen docela málo vody. Přidá-li se do irish whisky mnoho vody, pak je již téměř bez chuti.
Kap tohoto gentlemana znal; představil mi jej: - Pan baron Labitte de Montripier.
Mám k smrti rád různé Kapovy známosti. Skoro vždycky odnáším si z jejich společnosti pitoreskní dojmy, které zřídkakdy nacházím jinde.
Baron, jak vysvitlo z jeho řeči, zadal jakýsi patent, který prý mu vynese knížecí jmění.
Nalezl způsob, o němž však nechtěl nic prozradit a kterým lze zbavit kaučuk jeho pružnosti, takže se vůbec nehodí k známým účelům. Je-li třeba, učiní prý jej křehkým jako sklo. Můj bože, kam až to dospěje moderní průmysl, kam až?
Když jsme vyčerpali látku o křehkém kaučuku, obrátil se náš hovor k otázkám hygieny.
Baron se zadíval na náš brandy coctail a učinil poznámku, která uvrhla Kapa do náhlé a urputné hádkovitosti:
- Abyste věděl, kapitáne, pít tolik ledu škodí žaludku.
- Led že škodí žaludku? Ale vy jste buď namol opilý, barone, nebo nemáte za mák mravní odpovědnosti, můžete-li tvrdit něco tak absurdního, rouhačského a bezmyšlenkovitého!
- Ale...
- Ale... co to žvaníte! Znáte v přírodě bujařejší a zdravější zvíře, než je bílý polární medvěd?
- ???
- Neznáte, že? A myslíte si, že polární medvěd pije třikrát denně horký čaj?... Horký čaj na ledové kře? To jste pak ale šílenec, milý barone!
- Pardon, kapitáne, já jsem neřekl, že...
- A dobře jste udělal, protože by se vám každý rozumný člověk vysmál. Bílí medvědi polární pijí jenom ledovou vodu a jde jim znamenitě k duhu; vždyť jejich statnost je příslovečná. Neříká se: Silný jako polární medvěd?
- Ovšem.
- A když jsme již u polárních medvědů, dovolíte mi, můj drahý Allais, a vy, drahý Labitte de Montripier, abych vám sdělil něco, co není známo ani přírodovědcům, protože jsem o tom dosud nikomu ani nehlesl?
- Bude to pro nás štěstí, kapitáne, a bude nám to ctí!
- Víte, proč jsou bílí medvědi bílí?
- Ne!
- Bílí medvědi jsou proto bílí, že jsou to medvědi staří.
- Ale co mladí bílí medvědi...?
- Není mladých bílých medvědů. Všichni bílí medvědi jsou staří, jako staří jsou lidé, kteří mají bílé vlasy.
- Víte to jistě, Kape?
- Sám jsem to vyzkoušel. Medvěd je obyčejně ploskochodec, který je neobyčejně bystrý a nesmírně zkušený ve všem, co se týká zdraví a hygieny. Jakmile nějaký medvěd - hnědý, černý nebo šedý - cítí, že stárne,
jakmile zpozoruje ve své kožešině jediný bílý chlup - ach! tu neváhá ani vteřinku a honem na severní točnu, neboť ví, že má jedinou možnost, aby si prodlužoval dny života svého, a tou že jest - ledová voda. Slyšel jste, Montripiere, ledová voda!
- Co povídáte, je tak prazvláštní, kapitáne...
- A tak pravdivé, že například starého medvěda nebo medvědí kostru nenajdete v žádné jiné zemi na světě. Cestoval jste někdy v Pyrenejích?
- Dosti často.
- Nuže, ruku na srdce: Setkal jste se tam někdy se starým medvědem, nebo našel jste někdy u cesty medvědí kostru?
- Nikdy.
- Tak vidíte. Všichni medvědi odcházejí stárnout a zemřít poklidně do polárních končin.
- Takže by se tato země mohla jmenovat konečníkem smrti.
- Montripiere, vy jste hlupák!... Jediná námitka, kterou lze učinit mé teorii o bílých medvědech, jest, že tato zvířata mají odlišné formy od jiných medvědů.
- Máte pravdu!
- Tato námitka však není vůbec žádnou námitkou. Podlouhlý tvar bílých medvědů pochodí odtud, že se živí rybami, a tento režim přísně zachovávají.
To řka, zaujal Kap tak triumfální postoj, že přijali jsme jeho tvrzení jako slova písma, ač v něm nebylo mnoho oslňující logiky, jak vidíte.
Ambrose Bierce 1838 - 1914
Chrámové koště
Městu Gakwak hrozilo, že přestane být hlavním městem provincie Ukwuk. Jistý Wampong vydal prohlášení, v němž vyzval všechny obyvatele mužského pohlaví, aby se shromáždili a nalezli řešení v Radě chrámu z Ulu. První řečník se domníval, že by bylo dobrým politickým tahem nabídnout bohům mulu na rožni. Druhý navrhl veřejné procesí vedené samotným Wampongem, které by neslo Svatý pohrabáč na měděném polštáři. Další se domníval, že šarlatový krtek by měl být zaživa pohřben ve veřejném parku a kouzelná zaříkávání by měla být pronesena na jeho stažené kůži. Čtvrtý radil, aby sloupy Kapitolu pomazala osoba, která nosí knír na stehně, psím olejem. Když už se všichni vypovídali, vzal si slovo ten nejstarší a řekl:
"Všemocný Wampongu a drazí spoluobčané, velmi pozorně jsem vyslechl všechny vaše návrhy. Jsou moudré a nijak nepochybuji o tom, že i účinné. Nicméně, nemohu si nechat pro sebe myšlenku, že kdybychom přidali do pitné vody vyšlechtěnou generaci mikrobů, zaplavili ulice, vykartáčovali městské krávy, nabídli turistům, aby si svobodně vybrali mezi dýkou a lékem, a vzdali se našeho systému soukromé morálky, všechna další opatření na veřejnou spásu by se stala zbytečná."
Stařec se chystal pokračovat, když shromáždění bylo dočasně přerušeno kvůli úklidu Posvátného parketu. Je třeba zdůraznit, že muži z Gakwaku jsou nejlepšími posluhovačkami z celé provincie. Coby koště použili starce.
W. C. Fields 1897 - 1946
Hrdinný boj
- Od mého posledního setkání s Indiány uteklo zhruba pětadvacet let. Vzpomínám si, že jsem vytáhl revolver...
- Ale v té době ještě revolver neexistoval!
- Já to věděl, ale Indiáni to nevěděli! Vyrazil jsem s kánoí pod levou paží a s kozou pod pravou. Uchopil jsem nůž a přeplaval řeku.
- Jak jste mohl přeplavat řeku s plnýma rukama?
- Když jsem byl mladý, měl jsem sílu v nohou. Na druhém břehu mě přepadl hned celý kmen těch hrozných rudokožců. Ostatně setkal jste se někdy s Indiánem?
- Nikdy.
- Tím líp pro vás. Strhl se boj. Razil jsem si sekerou cestu horami lidského masa. A kánoi jsem táhl za sebou.
- A co se stalo s kozou?
- Výtečně chutnala s hořčicí.
Erik Satie 1866 - 1925
Hudebníkův den
Umělec si musí umět zařídit život.
Zde je přesný rozvrh mé denní činnosti:
Vstávám v 7.18: inspirace: od 10.23 až 11.47. Obědvám ve 12.11 a od stolu odcházím ve 12.14... Další inspirace: 15.12 až 16.07. Různé činnosti (šerm, přemítání, odpočinek, návštěvy, obratnost, plavání, atd.) od 16.21 do 18.47. Večeře se podává v 19.16 a končí v 19.20... Spát chodím pravidelně ve 22.37. Jednou týdně se probouzím v 13.19 (ve středu).
Nejím bílé potraviny: vejce, cukr, ohlodané kosti; sádlo z mrtvých zvířat; telecí, sůl, kokosové ořechy, kuře vařené v bílé vodě; zkažené ovoce, rýži, řepu; bílou klobásu, těstoviny, sýry bílé, salát a jisté ryby. Svařuji si víno, které pak piji studené s džusem z fuchsie. Chutná mě; během jídla však nikdy nemluvím, ze strachu aby mi nezaskočilo.
Dýchám rozvážně. Při chůzi se držím u zdi a neustále se ohlížím.
Již vzhledem ke svému serióznímu zevnějšku se nesměji nahlas. Vždy se za smích co nejvlídněji omlouvám.
Spím jen na jedno oko; spánek mám však hluboký...
Doktor mi stále zdůrazňuje, abych kouřil. Kuřte příteli, pokud to nebudete vy, bude někdo jiný kouřit místo vás.
Aforismy
Narodil jsem se příliš mladý do příliš staré doby.
Jestli chcete žít dlouho, žijte staře.
Pierre Dac 1898 - 1977
Recepty
Artyčoky po řecku
Příprava artyčoků po řecku je jednoduchá a měli by ji znát všichni, kteří považují artyčoky za nejvznešenější výdobytek člověka hned po dělu. Připravují se následovně: Vezmete čtyři artyčoky a dva vrátíte zelináři, neboť to bohatě stačí, pokud si, v případě nutnosti, nepřikoupíte tři další.Poté navážete známost s nějakou Řekyní a požádáte ji, za přiměřenou odměnu, aby vám připravila artyčoky, tak jak je v její zemi zvykem. A je hotovo.
Karolína na jablkách
Vezmete okolo dvou kilo jablek (nejlépe ontaria nebo renety), vložte na pekáč, podlejte vodou a zapečte ve středně vyhřáté troubě. Až změknou a získají zlatou kůrčičku, vyndejte je a uschovejte. Poté vyčkejte, až budou v nejbližším divadle hrát Werthera. V den představení si sedněte blízko orchestru a jablka vezměte s sebou. Jakmile přijde na scénu zpěvačka hrající Karolínu, začněte po ní házet jablka. Připravíte si skvělou "Karolínu na jablkách", což uspokojí i ty nejnáročnější.
Myšlenky a maxima
V zimě se často říká: "Zavřete dveře, venku mrzne!" Ale když se dveře zavřou, venku mrzne dál.
Často sním o tom, kolik by bylo zapotřebí hovězího, aby se ze Ženevského jezera udělala dobrá polévka.
Francis Picabia 1879 - 1953
Myšlenky bez jazyka
Všechny uši jsou nadpřirozené
Můj sluha je hromosvodem
Dobrých zpráv
Zemřít hlady bude provždy
Důvodem ke smutku
Kdyby jste přemýšleli nad poctivostí
Chléb se solí
Ale nechci vás nudit
Tím že ho budu popisovat
Předměty jsou od této chvíle bezbarvé
Ale jejich stíny zůstávají barevné
Jeden z mých přátel
Který má klíč od doků
Si myslí to samé
Je to něco neznámého
Je to ale štěstí
Mít stále dobrý čich
Jako ta dáma
Ze Shakespeara
Trochu si pohvizdovala
Svíce při usínání
A pak už jen chrápala
Robert Benchley 1889 - 1946
Jakže? Budapešť neexistuje?
Před několika týdny jsem sepsal pojednání, v němž jsem se pokusil upozornit na nedostatky, které se čas od času projevují v hraném filmu. Například jsem se pokoušel poukázat na to, jak je možné, že herec, který vstoupí do místnosti s kravatou, odchází s motýlkem pod krkem. V tomto vynikajícím článku jsem rovněž napsal: "Ve filmu Doktor Tanner nemá čas se jedna scéna odehrává v Budapešti. Přitom žádná neexistuje."
Za několik dnů jsem dostal dopis od jakéhosi pana Schwartzera z New Yorku:
"Vraťte školné vašemu učiteli zeměpisu. Budapešť existuje a není to žádný zapadákov. Je to hlavní město Maďarska. V případě, že jste nikdy neslyšel mluvit o Maďarsku, je to země v Evropě. Víte, kde leží? Uctivě... atd."
Neměním své názory, pane Schwartzere. Budapešť neexistuje. Možná jste si ji spletl s Bukureští, ale ani ta neexistuje.
Váš učitel zeměpisu se zřejmě nikdy nezmínil o smlouvě z Ulmu, z roku 1802, na jejímž základě byla Budapešť zrušena. Praví se v ní (cituji zpaměti):
"Touto smlouvou prohlašujeme, že Budapešť nadále nebude. Řečené město se v poslední době velmi rozrostlo a jeho kavárny začaly zapáchat. Proto tato konference rozhodla o zrušení Budapešti: Pokud by si její obyvatelé chtěli stěžovat, mohou jít žít jinam." Smlouva byla podepsaná počátkem války v roce 1805, která je výjimečná tím, že propukla v tomto roce a skončila v roce 1802, což zarmoutilo znepřátelené armády, které přestaly ihned bojovat.
A právě Budapešť byla válečným ohniskem, neboť Slováci se pokoušeli ji přenechat Bulharům a ti se zase pokoušeli donutit silou Slováky, aby v ní zůstali. To vysvětluje, pane Schwartzere, proč již Budapešť neexistuje.
Pokud Vám nestačí mé slovo a potřebujete i názor někoho jiného, abyste se přesvědčil o svém hlubokém omylu v této věci, dovolil bych si citovat nezpochybnitelnou autoritu pro oblast zmizelých měst, dr. Almera Doctora, profesora na univerzitě v Pinsku. Ve své knize Zmizelá města střední Evropy napsal:
"Od roku 1802 již neexistuje Budapešť. Je to škoda, ale nedá se s tím nic dělat."
Ještě si dovolím citovat z Atlasu Nerdlinger (vydaného a upraveného u příležitosti výstavy španělských polévek v Londýně v roce 1921):
"Řada špatně informovaných lidí marně hledá ve svém atlasu město Budapešť a stěžují si nám, že ho nemohou najít. Využíváme této příležitosti, abychom zdůraznili skutečnost, že Budapešť neexistuje, a to již od roku 1802. Místo kdysi takto nazývané je nyní proslavené Straussem pod jménem Na krásném modrém Dunaji."
Nezesměšnil bych Vás veřejně, pane Schwartzere, kdybyste se nezmínil o mém učiteli zeměpisu. Nebyl jím nikdo jiný než znamenitá žena, která se záhy stala matkou čtyř neklidných dětí, z nichž ještě dvě žijí. Dobře věděla, co se přihodilo Budapešti, a neměla o tom žádných pochyb.
Pro naše budoucí vztahy Vám doporučuji, abyste se přestal vměšovat do této debaty."
Jean Tardieu 1903 - 1996
Malé problémy a praktická řešení
Prostor. Jaká je nejdelší cesta od jednoho bodu k druhému?
Jsou dané dva body A a B ve stejné vzdálenosti jeden od druhého. Jak přemístit bod B, aniž by si toho všiml bod A?
Čas. Jsou dva cestující, z nichž jeden se narodil v roce 1903 a druhý v roce 1890. Jak to udělají, aby se setkali v roce 1944?
Geografie. Kudy by tekla Seina, kdyby pramenila v Pyrenejích?
Osobnost. Předpokládejte, že neexistujete a najděte si náhradníka.
Prostor a čas. Dvacetiletý letec oblétne zeměkouli tak rychle, že "získá" tři hodiny denně. Za jak dlouho se stane osmiletým?

Zpracoval a připravil Jan Gabriel