věda a technika

Zeolity jsou nerostné alkalické hlinitokřemičitany, především sodíku, draslíku a vápníku, které mají charakteristickou, dobře definovanou vnitřní strukturu. Vyrábějí se také uměle a využívaly se především jako katalyzátory mnoha chemických technologií (zejména v petrochemickém průmyslu). Vzhledem k jejich schopnosti přijímat vodu byl francouzskou společností Desideo vyvinut postup vysoušení látek nazvaný zeodratace. Zeolity jsou totiž schopny přijímat vodu až do 30 % jejich hmotnosti. Nový postup vysoušení nachází uplatnění v potravinářském a kosmetickém průmyslu. Odborníci považují nový postup za účinnější a současně i šetrnější než dosavadní postupy pomocí horkého vzduchu nebo vymrazování. Zeodratace je navíc desetkrát méně náročná na spotřebu energie než vymrazování a neškodí životnímu prostředí.
Restaurování kamenných památek poškozených kyselými dešti vyžaduje jako první krok šetrné očištění povrchu. K tomuto účelu se používají vysoceenergetické pulsní lasery, které odpaří povrchovou špínu nebo nový způsob vyvinutý anglickými vědci z univerzity v Bristolu. Proud tryskající vody z ultrazvukového zdroje se zaměří na povrch. Po zaplnění dutin a prasklin tekutým cementem a epoxidovými pryskyřicemi může být povrch ošetřen různými polymery, které zpomalují další rozklad. Velmi dobrých výsledků bylo dosaženo s organosilany, které dobře pronikají povrchem kamene a uvnitř vytvářejí trojrozměrnou organickou síť.
Francouzský chemický koncern Rhóne-Poulenc vyšetřoval podmínky, při kterých závodí jezdci Formule 1. Zrychlení při startu a rovněž brzdění před zatáčkami působí na jezdce silou, která se rovná dvoj- až trojnásobku zemské přitažlivosti (2 - 3 G). V zatáčkách je pak řidič tlačen na bok vozu silou přibližně 4 G. Při rychlostech kolem 300 km/h může být řidič při nájezdu na nerovnost vozovky vystaven nárazům až 9 G v důsledku velmi tvrdého pérování vozu. Srdeční tep jezdce při čekání na start stoupne na 190 - 200 úderů a během závodu neklesne pod 150.
Radioterapie je jedním z významných prostředků léčby nádorových onemocnění. Cílem je zničení nádorového ložiska při minimálním poškození okolních zdravých tkání. Pro úspěch léčby je velmi důležitý způsob ionizačního ozařování, tj. rozložení aplikované dávky jak v příslušném prostoru, tak i v čase. Co se týče rozdělení dávky v prostoru, přináší v poslední době významný pokrok využití protonů a některých těžších iontů (např. kobaltu), nazývané hadronovou terapií. K terapii nádorových onemocnění se využívá kompaktní protonový synchrotron (urychlovač protonů).
Xypex je název vodotěsné ochrany betonových konstrukcí, kterou vyvinula anglická firma Xypex-Fullstop. Nový materiál se smísí s vodou a aplikuje se formou nátěru nebo nástřiku. Chemické přísady v Xypexu způsobí katalyckou reakci, jejímž důsledkem je tvorba nerozpustných stébelnatých krystalů, trojhranného průřezu, které vyplní kapiláry ve všech směrech. Chemická reakce spojená s tvorbou krystalů proniká do dostatečné hloubky betonové konstrukce. Rychlost a hloubka průniku krystalů betonovými a železobetonovými konstrukcemi závisí hlavně na přítomnosti vody a na teplotě.
(MOK)