Nemoc vcelku banální, léčba zbytečně drahá

Bolesti zad se dají zvládnout účelně a rychle

Nemoc vcelku banální, léčba zbytečně drahá

* Na sugestivně položenou otázku: "Trpíte bolestmi zad?" asi málokdo odpoví záporně. Bolesti zad totiž jsou jednou z nejběžnějších civilizačních nemocí.
Ze široké škály příčin těchto obtíží se jedná nejčastěji o příčiny funkční, kdy objektivní nález nebývá nijak výrazný. Jedná se obvykle o pacienty s výraznou nadváhou a svalovou nerovnováhou v důsledku špatné životosprávy a sedavého způsobu zaměstnání. Bolesti se objevují po nezvyklé fyzické zátěži a postihují zpravidla oblast krční a bederní páteře. Přestože se jedná o onemocnění v podstatě banální, které by i bez jakékoliv léčby během několika dní odeznělo, bývá léčeno způsobem, který nelze označit jinak než rituální. Pacient se totiž stává pasívním objek-tem putujícím mezi různými lékaři, z nichž každý se snaží k léčbě svým způsobem přispět.
Prvním krokem pacienta bývá návštěva praktického lékaře, který po provedení základního vyšetření a pravidelné ordinaci brufenu s mydocalmem odesílá trpícího, vybaveného již pracovní neschopností, na oddělení ortopedie. Zde je podrobně zkoumán pohybový aparát, doplněno RTG páteře, častým léčebným zákrokem bývá obstřik bolestivého nervového kořene. Následuje návštěva neurologa, kde, jsou-li bolesti zad provázeny bolestí hlavy, je provedeno vyšetření elektroencefalografické, vzácností není ani počítačová tomografie či magnetická rezonance. Své putování pacient obvykle končí na oddělení rehabilitace, kde je podroben masážím, manipulacím a různým fyzikálním procedurám. Z příhody v podstatě bezvýznamné se tak postupně stává obludný proces, jehož výsledkem jsou obrovské částky vyhozené na zbytečná vyšetření a léčebné zákroky, promarněný čas několika lékařů, i zjevné poškozování pacienta samého. Víceméně zdravý člověk, neustále vyšetřovaný a odesílaný k dalším specialistům, postupně nabývá přesvědčení, že je skutečně vážně nemocen a musí být neodkladně léčen.
Tento obludný léčebný proces obvykle začíná již při prvním kontaktu pacienta se zdravotnickým zařízením automatickou ordinací kombinace mydocalmu s brufenem. Jedná se o léky sloužící k uvolnění svalového tonu, tzv. myorelaxantia (mydocalm) a vysoce účinné látky antirevmatické (brufen). Ordinace myorelaxantií je přitom u většina ambulantních pacientů zcela zbytečná, domněnka, že lék ovlivňuje cíleně oblast bolestivého stahu zádových svalů, je totiž naprosto mylná. Myorelaxantia působí totiž rovnoměrně na celý systém kosterní svaloviny a jejich užívání tak může vést u svědomitého pacienta, který beze zbytku využívá ordinovaná balení léku, k velmi rychlé devastaci pohybového aparátu. Za neméně iracionální lze označit i automatickou ordinaci silných léků proti revmatu, které jsou vyhrazeny pro zcela jiná onemocnění, i když o jejich silném analgetickém účinku není pochyb. Propagační kampaň farmaceutických firem přesvědčující pacienty o účelnosti těchto léků právě při bolestech zad však vede k tomu, že i sám pacient, neodnáší-li si od lékaře požadovaný brufen, nýbrž "pouze" aspirin či paralen, který je v takové situaci z medicínského hlediska mnohem vhodnější, považuje to za nedocenění závažnosti svého zdravotního stavu. Dalším pro pacienta traumatizujícím momentem bývá interpretace RTG nálezu. Degenerativní změny na páteři jsou přitom do jisté míry zcela normální a nelze je automaticky srovnávat s intenzitou obtíží. Řada pacientů dokonce bolestmi zad ani výrazněji netrpí až do chvíle, kdy jim lékař sdělí, že RTG vyšetření u nich odhalilo pokročilé degenerativní změny. RTG vyšetření každého pacienta s bolestí zad proto rozhodně není účelné a údaj o běžných degenerativních změnách nemá pro další léčbu nijak zásadní význam.
Série rituálních kroků pak s neúprosnou pravidelností pokračuje na oddělení rehabilitace aplikací masáží a různých fyzikálních procedur (ultrazvuku, magnetu, interferenčních proudů...). Přestože u řady uvedených metod nebyl efekt dosud přesvědčivě vědecky prokázán, panuje mezi lékaři i pacienty přesvědčení, že tato terapie u bolestí zad ordinována být prostě musí. Tuto skutečnost nelze omluvit neznalostí reálných možností fyzikální terapie, a tak jediným logickým vysvětlením v současném zvráceném výkonovém systému financování zdravotnictví zůstává snaha o co největší bodový zisk. I pacientům ovšem tento stav vyhovuje, léčba jakkoliv neúčelná je totiž nic nestojí, moderní přístroje pro aplikaci fyzikální terapie, které je obklopují, vytvářejí iluzi dokonale technicky vybaveného pracoviště, a ta již sama o sobě má blahodárný vliv na jeho zdravotní stav. Velmi příjemnou a pacienty proto aktivně vyžadovanou procedurou poskytovanou na rehabilitačních odděleních jsou reflexní masáže. Přestože již pojišťovny přistoupily k určitému limitu počtu masáží na jednoho pacienta, je zájem o ně stále vysoký. Tato skutečnost ovšem nijak nepřekvapuje, uvědomíme-li si, že i tak nadstandardní služba, jakou masáže bezesporu jsou, stále figuruje mezi položkami hrazenými zdravotní pojišťovnou, a je tak pro zdravotnické zařízení vítaným zdrojem zisku. Současný způsob financování zdravotnictví bohužel zvýhodňuje uvedený způsob léčby bolestí zad nad léčbou skutečně účinnou. Pacienti se díky tomu stávají pravidelnými návštěvníky neurologických, orthopedických a rehabilitačních ordinací, přičemž efekt ordinovaných léků a procedur bývá obvykle jen krátkodobý a symptomatický. Kromě nepředstavitelného plýtvání finančním a lidským potenciálem, poškozování pacienta a zjevné iracionality tak dochází i ke snižování odborné prestiže zmíněných medicínských oborů. Zaběhlé rituály v léčbě bolestí zad je však nesmírně obtížné změnit v situaci, kdy je pro zdravotnické zařízení výhodnější pacienta opakovaně vyšetřovat a "léčit" než vést jeho léčbu co nejúčelněji a nejrychleji. Racionální léčba převážné většiny bolestí zad spočívá především v redukci váhy a konzultaci odpovídajícího pohybového režimu, což je skutečnost, kterou neradi slyší i sami pacienti.

MUDr. Jan Hnízdil, primář rehabilitačního odd. fakultní polikliniky VFN

Pokud se vám, vážení čtenáři, zdá, že jste tento článek již četli, nemýlíte se. Jelikož jsme však redakční úpravou jeho znění zkreslili, uveřejňujeme jej v původní verzi. Panu primáři i vám se omlouváme.