Hlavními viníky srdečního infarktu jsme my sami

Učit se zdravému životnímu stylu není nikdy pozdě

Hlavními viníky srdečního infarktu jsme my sami

* Lidský život zkracuje nejen zhoršující se prostředí, ale hlavně nesprávný životní styl. Stále více lidí podléhá tzv. civilizačním nemocem. K nim patří především cévní onemocnění s "vlajkovou lodí" - infarktem.
Každá doba v historii měla své "metly", kterými trestala lidské pokolení. Kromě válek, jimiž se lidstvo hubí průběžně od nepaměti, to byly různé epidemie - moru, neštovic, chřipek a dalších nemocí, které se víceméně podařilo zvládnout.
Metlou moderní doby se stala onemocnění, jimž se dá vcelku snadno předcházet, ale zhýčkanému Adamovu potomstvu se do toho jaksi nechce. Raději si dopřává zakázané ovoce a ukolébává se nadějí, že se mu nemoc vyhne, eventuálně si s ní lékařská věda nějak poradí.

Infarkt je ve střehu

Odborníci uvádějí, že nemoc, které se vskrytu duše obává snad každý z nás - infarkt myokardu -, postihne každý rok sedm z tisíce českých mužů po padesátce. Jeden zemře téměř okamžitě, dva nepřežijí prvních třicet dní, dalšího si smrt povolá do roka.
Srdeční infarkt může překvapit kdykoli kdekoli a kohokoli, i když pravda je, že muže má raději než ženy. Může se tak stát při nezvyklé námaze, sportu, těžké práci, výjimkou ale nejsou ani případy, kdy je člověk v klidu a pohodě.
Onemocnění se hlásí většinou značnými dýchacími potížemi, hlubokou tupou bolestí, která se ze středu hrudníku šíří ke krku, bradě, zádům, do paží. Postiženého se zmocní smrtelná úzkost, polije ho studený pot, puls mu běží jak o závod.
Asi u pětiny postižených má ale infarkt jinou podobu - potíže nejsou tak výrazné, uprostřed prsou se objeví jen lehký tlak spojený s nevysvětlitelnými bolestmi v jedné paži nebo v čelisti, zhorší se dýchání, nastanou neurčité potíže v horní části břicha, zvracení a mdloba.
Jakmile se tyto příznaky objeví, je nejdůležitějším opatřením pro přežití okamžité zavolání odborné lékařské pomoci. Je lépe jednou "zazmatkovat" než promarnit možná svou jedinou šanci.

Proč k infarktu dochází?

Zjednodušeně řečeno proto, že se ucpe některá z cév, jež zásobuje srdeční sval okysličenou krví. Při ucpání malé větve cévy dojde k bezkrevnosti malé části svaloviny a srdce to vůbec neovlivní.
Když se ale uzavře levá věnčitá tepna, může to zničit téměř polovinu levé komory, což značně ovlivní stahování srdce a často způsobí selhání krevního oběhu. Je-li infarkt malý, zhojí se za několik dnů, léčení rozsáhlého postižení trvá několik týdnů.

Rizikové faktory

Z širšího pohledu si svůj infarkt předpěstováváme každý sám. Někdo má smůlu a je k nemocem oběhového systému, tedy i k infarktu, geneticky vybaven po svých předcích. Jiní, a těch je mnoho a mnoho, se činí, seč mohou, aby opravdu onemocněli. Snad každý někdy slyšel o rizikových faktorech nemoci a teoreticky je ovládá. Ví například, že riziko infarktu mimořádně - až pětkrát - zvětšuje kouření. Než by si ale odepřel potěšení z vonného dýmu, ukonejší své svědomí sáhnutím po "lightce" a bláhově si myslí, jak na to vyzrál.

Vinna je i strava

Jiní hazardéři se svým zdravím zas zůstávají hluší k varování, že naše potrava je v poměru k vydávané energii příliš kalorická. Baští zkrátka jako dřevorubci, ale k jejich nejtěžší práci patří stisknutí ovládače televize. U ní se jim tiše zvětšuje objem kolem pasu, zmenšuje se průchodnost cév tukovými látkami, jakož se i zakládá na cukrovku či dnu.
Neříkejme si, že nám to už za to nestojí změnit svůj jídelníček ve prospěch málotučných potravin, ovoce a zeleniny. Že pravidelným pohybem (chůze, plavání, jízda na kole), když ne aktivním sportováním, už nic nezachráníme. Není to pravda. Na to, abychom udělali něco pro své zdraví, není nikdy pozdě.

Marie Polanecká