Oběti španělské chřipky si vzaly tajemství nemoci s sebou do hrobů, jedna chyba stála Filadelfii tisíce životů

Koronavirus zabíjí desetitisíce lidí, pandemie španělské chřipky ale před sto lety připravila o život desítky milionů. Mezi vědci a lékaři nepanuje shoda v tom, kolik mrtvých si přesně vyžádala. V letech 1918 až 1920, kdy chřipka řádila na všech kontinentech, a především v Severní Americe a Evropě, to však bylo nejméně dvacet milionů a některé odhady mluví až o čtyřiceti milionech obětí.

Stejně jako neznáme přesná čísla, nevíme dnes ani to, kde se virus tehdy vzal, jaký měl původ. Oběti si vzaly odpověď s sebou do hrobů − tehdejší medicína ještě nedokázala odebrat a uchovat vzorky. Kanadská bioložka a pozdější ministryně vědy a sportu Kirsty Duncanová, která byla tématem španělské chřipky posedlá, si přesto v devadesátých letech vzala do hlavy, že příčiny nákazy zjistí. Vypátrala, že v září 1918 zemřelo na tuto nákazu na lodi u pobřeží Špicberk sedm mladých Norů, kteří cestovali za prací do dolů. Duncanová na dalekém norském severu našla místo se šesti kříži a jedním kamenným náhrobkem a doufala, že rakve jsou v permafrostu, v trvale zmrzlé půdě. To by dávalo šanci, že těla budou zachovalá a že bude možné zachytit stopy viru.

Duncanové tým od různých institucí a dárců obdržel na akci půl milionu dolarů, získal povolení k exhumaci a zajistil, aby vše proběhlo co nejbezpečněji. Členové týmu si pořídili speciální ochranné obleky a na místě vybudovali stan. Přizvali také novináře, měla to být velká událost. Když ale v srpnu 1998 konečně hroby otevřeli, dočkali se bohužel velkého zklamání. Rakve nebyly v trvale zmrzlé půdě, takže těla několikrát zamrzla a zase roztála. Z ostatků se nedalo vypreparovat vůbec nic, co by přispělo k výzkumu původu španělské chřipky nebo by napovědělo, proč se tak rychle šířila a proč byla tak smrtelná.

Deset let poté zkusil své štěstí uznávaný britský virolog John Oxford. Ten se pokusil přijít záhadám nemoci na kloub přes známou osobnost, o které se stoprocentně vědělo, že zemřela na španělskou chřipku, britského diplomata a ministra zahraničí Marka Sykese. Byl jedním ze dvou mužů, podle nichž byl nazván plán na rozdělení Blízkého východu během první světové války, takzvaná Sykesova−Picotova dohoda z roku 1916. Sykes jako zástupce Británie a jeho francouzský protějšek Francois Georges-Picot rozdělili mezi své země celý region. Například Palestina zůstala v britských rukou, zatímco Sýrie ve francouzských. Sykes se zúčastnil v únoru 1919 mírové konference v Paříži. Krátce před jeho čtyřicátými narozeninami jej ale dostihla španělská chřipka. Zemřel ve svém pokoji v hotelu Lotti.