Ekonomie druhé vlny bude o volbě, co zavřít

Jedno je jisté, bezbolestná a levná řešení už neexistují, což ale neznamená, že musíme opakovat stejná epidemiologická i ekonomická opatření ze začátku krize. Především je nutné skutečně a bez kompromisů zrealizovat systém včasného testování, trasování a izolace nemocných bez ohledu na jejich věk a symptomy. Toto opatření nemá jen epidemiologický význam, ale i zásadní ekonomický, protože dodává lidem důvěru, že se nenakazí od nesymptomatických nakažených, a neodrazuje je tak od jejich standardního spotřebního chování, které je pro ekonomiku naprosto klíčové. Tento aspekt chytré karantény zjevně nebyl politiky a byrokraty na jaře a v létě brán v potaz, protože jinak by vláda byla ochotna do projektu dohledávání osob s významným kontaktem okamžitě investovat stovky milionů a měnit v nouzovém stavu legislativu, aby byl tento projekt zprovozněn.

V současné době však došla epidemie tak daleko, že se vláda nevyhne některým restriktivním opatřením. Hlavní důvod, proč si ale nevystačíme s měkkými a levnými opatřeními typu roušky, je především vzrůstající počet nemocných lékařů a sester, což může vést ke kolapsu zdravotní péče i přesto, že lůžek může být stále dostatek. Podle údajů České lékařské komory je aktuálně nemocných asi 260 lékařů, na začátku září to byly sotva dvě desítky. Z tohoto pohledu je nepochopitelné, že ještě nyní se konají koncerty či sportovní utkání pro tisíce lidí.

Vzhledem k dosavadním mírným opatřením je tedy paleta dostupných epidemiologických opatření celkem široká, a tak je určitě dobré si říci, jak vysoké jsou ekonomické náklady s nimi spojené.

S jistotou lze říci, že nejnižší ekonomické náklady mají cílené uzávěry segmentů ekonomiky, ať geograficky, nebo jinak definované, které poskytují určitý druh služeb (třeba bary, koncerty). Tato opatření mají navíc tu výhodu, že lze jednoznačně určit poškozené firmy a je možné je kompenzovat za ušlé zisky. Jen těžko lze akceptovat, že ač došlo k velkému přenosu viru v baru Techtle Mechtle, nedošlo prakticky až doteď k omezení činnosti barů obecně. Reálný trade-off totiž bude, zda máme otevřené bary v září, nebo zavřené školy na začátku října.

Na opačné straně společenských a ekonomických nákladů je péče a vzdělávání dětí. Tam totiž dochází ke kumulaci řady negativních ekonomických efektů. To zaprvé vytváří zásadní tlak na rodiče, kteří se musí věnovat výuce a péči a nemohou pracovat. Samozřejmě čím mladší dítě, tím vyšší časové nároky. Druhý aspekt jsou však přímo negativní dopady na vývoj a vzdělání dětí, se kterými budou muset žít velmi dlouho. Nejedná se nutně pouze o to, zda se někdo nenaučí dobře logaritmovat. Sociální vědci dávno vědí, že ještě zásadnější jsou sociálně-emoční dovednosti, jako třeba komunikace, které se dají získávat v zásadě jen v kolektivu a přes obrazovku se naučit nedají. Jenže při zavírání škol se přímé a nepřímé ekonomické škody moc nepočítají, protože jsou hůř vidět a neohrožují zas tolik cash flow státního rozpočtu.

Další skupinou opatření jsou ta, která možná nemají tak zásadní ekonomické dopady, ale zase emocionálně zasahují ty nejzranitelnější. Zákazy návštěv v domovech důchodců nebo v nemocnicích možná HDP nesníží, ale blahobyt těch, kteří jsou zcela závislí na péči ostatních, je prakticky na nule.

Podívejme se například na tzv. švédský liberální přístup. Ve Švédsku jsou již několik měsíců zakázány akce s účastí více než 50 lidí, v domovech pro seniory jsou zakázány návštěvy od 1. dubna a nyní se opatrně spekuluje, že budou opět povoleny k 1. říjnu. Opravdu nám všem stojí za to žít "jako normálně" s vědomím, že neuvidíme své rodiče a prarodiče půl roku? To, že nyní přijdou drastická opatření, je naprosté selhání vlády a jejího letního nicnedělání. To ale neznamená, že by se neměla následná opatření racionálně prioritizovat, aby nebyli poškozeni ti, kteří za nic nemohou a trpí izolací nejvíc.