V nejjihovýchodnějším výběžku Česka vznikla během staletí výjimečně cenná krajina. O způsob péče o smíšené lužní lesy, které jsou svým rozsahem i přírodní rozmanitostí ojedinělé v celé střední Evropě, se však už roky přou státní Lesy ČR s vědci a ochranáři. Před rokem 1989 se přitom do oblasti kvůli blízkosti rakouské hranice vůbec nesmělo vstoupit. Asi také proto ji Češi dodnes nemají v seznamu oblíbených výletních cílů na stejné úrovni jako třeba nedaleký Národní park Podyjí. I v oblasti přezdívané Moravská Amazonie je přitom možné podél řeky Dyje, jež tu tvoří hranici, najít výjimečně krásné přírodní scenerie.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Na loukách podél meandrující řeky a zaplavovaných tůní se tyčí osamocená torza staletých dubů s hnízdy čapích rodin. Ve smíšených lužních lesích, které se táhnou od Valtic až k bodu splynutí největších moravských řek na hranici se Slovenskem, se pohybuje karpatský jelen, v řekách a kanálech plavou vzácné druhy ryb, oblast je bohatá na ptactvo. Jsou tu významní dravci, v roce 1998 se sem dostal ze Slovenska orel královský, od roku 2005 tady hnízdí v Česku dříve zcela vymizelý orel mořský. A rozmanitost hmyzu − ve kmenech staletých dubů například žije chráněný a vymřením ohrožený tesařík obrovský − se podle vědeckých pozorování blíží stavu v jihoamerických pralesích.

Na takto přírodně cenném území lze narazit na množství rozsáhlých, až dvouhektarových pasek. Letecké snímky odhalují celé šachovnice, které střídáním čtverců mýtin a vzrostlých lesů v krajině vznikly. Místní porosty obhospodařuje Lesní závod Židlochovice státních Lesů České republiky. Ve velkém zde těží zejména duby, poskytující cenné dřevo. A právě v tom je jádro sporu mezi konzervativními lesníky, kteří si přejí rozsáhlou těžbu udržet, a přírodovědci a ochranáři, neboť ti se domnívají, že sem takové zásahy nepatří.

"Lesníci mnohé zásluhy nepochybně mají, při správě území jsou a budou nenahraditelní. Ale při nejlepší vůli nemají kvalifikaci k tomu, aby o biologicky tak rozmanité a cenné území pečovali sami. To jasně dokládá záliba v půdních frézách či Roundupu (obsahuje látku glyfosát, o které se vědci přou, zda je rakovinotvorná, či ne − pozn. red.), kterým chrání tisíce nově zasazených mladých dubů před plevelem," míní například entomolog Lukáš Čížek z Biologického centra Akademie věd. Vadí mu, že lesníci na vzniklé paseky roky posílali těžkou techniku k rozřezání pařezů a spolu s používáním postřiků připravili přírodu například o tisíce chráněných brouků roháčů. "Otvírají navíc cestu invazním kytkám − například hvězdnici kopinaté. Mizí také bledule letní i řada dalších ohrožených druhů," dodal vědec.

Přírodovědci proto letos v srpnu poslali premiérovi, ministrovi zemědělství i dalším politikům otevřený dopis s upozorněním na nedostatečnou ochranu soutoku. "Když jsem tu kdysi dělal studii, překvapilo mě, v jak špatném stavu tady lužní lesy jsou. Oni stále argumentují, že díky jejich hospodaření, které zahrnuje i pasečné hospodaření a frézování pařezů, se krajina zachovala. Ale to není pravda, situace se zhoršovala a světlejší, řidší lesy úplně mizely," přidává zkušenost profesor David Storch z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, jeden ze signatářů otevřeného dopisu.

Soutok Moravy a Dyje

Zhruba 123 kilometrů říční krajiny plné lesů a luk s mohutnými osamocenými duby, protkané sítí slepých ramen a tůní, je největším komplexem lužních lesů ve střední Evropě. Útočiště tam nachází mnoho ohrožených druhů – majestátních dravců, pestrobarevných brouků či pozoruhodných ryb. Pro širokou veřejnost je nejznámější část, která tvoří Lednicko­-valtický areál s mnohými památkami po šlechtickém rodu Lichtenštejnů, který v oblasti hospodařil po staletí až do roku 1945. Kulturní krajina areálu byla v roce 1996 zapsána na seznam světového dědictví organizace UNESCO. Nachází se zde na ploše 4480 hektarů obora Soutok, která je největší v Česku. Do ní je skoro pět měsíců v roce zakázán vstup.

Jak je to s ochranou území

Formou přírodních rezervací a památek, tedy chráněných území, jejichž status dává ochraně přírody možnost ovlivnit hospodaření, je z 8500 ha lužních lesů nad soutokem Moravy a Dyje (Soutok nebo též Moravská Amazonie) chráněno 192 ha. Tedy pouhých 2,25 procenta. Jen mezi roky 1990 a 2009 rozsáhlé těžby snížily rozlohu starších porostů na Soutoku ze 45 procent na 26 procent. Změny hospodaření způsobily houstnutí lesů. Přírodně nejcennější světlé lesy tvořily v roce 1938 asi 40 procent všech lesů, dnes je to necelých šest procent. Houstnutí porostů a změny hospodaření přispěly k úbytku mohutných starých dubů, kterým teď poslední ránu dává pokles hladiny spodní vody. Oblast je součástí Biosférické rezervace Dolní Morava a ze značné části patří i do celoevropské sítě chráněných území Natura 2000. Tady však mají ochránci jen malé možnosti, jak úpadku území a mizení cenných druhů zabránit.

Přístup k lesu jako k továrně na dřevo podle něho i dalších expertů nepřeje ani růstu mohutných dubů, symbolů oblasti. "Hustě vysázené duby jsou vysoké a mají úzké kmeny. Dávají sice dobré dřevo, ale brzy odumírají a nejsou schopny poskytnout takový domov hmyzu a dalším živočichům jako osamocené duby se silnými kmeny. A těch vlivem nynějšího hospodaření razantně ubývá," říká entomolog Čížek. Podle expertních záznamů mezi lety 1990 a 2009 zmizela z této lokality více než polovina starých porostů. Ještě v roce 2005 tu napočítali 12 tisíc takových mohutných stromů. "Dnes je většina z nich po smrti nebo ve velmi špatném stavu a nové skoro nerostou," dodává Čížek.

Zdá se, že Lesy ČR kritiku vyslyšely. Už dnes se lesníci místy snaží vycházet požadavkům ochranářů vstříc a začínají pěstovat volnější les. Proměnili například porost, který obklopuje Šlichtovu louku v lokalitě Pohansko, zhruba kilometr od jižního okraje Břeclavi. Dnes je tu spíše upravený park s ležícími mohutnými kmeny dvou odumřelých dubů. Za taková opatření si ale Lesy ČR nechávají od státu zaplatit kompenzace. A ty jdou v součtu do desítek milionů korun.

Minulý týden se Lesy ČR zavázaly k ještě výraznější změně. Po mnoha letech jednání uzavřely smlouvu se státní Agenturou ochrany přírody a krajiny (AOPK) o způsobu hospodaření v letech 2020 až 2029. Lesní hospodářské plány státní firmy by tak poprvé neměly v oblasti počítat s vytvářením rozsáhlých pasek. "Naše závěry jsou kompromisem postupu, který zohledňuje přírodní podmínky místa, legislativu i praktické lesnické možnosti," uvedl v tiskové zprávě generální ředitel Lesů ČR Josef Vojáček.

Dohoda dává podle ředitele AOPK Františka Pelce Moravské Amazonii do budoucna velkou šanci. Klíčové ale podle něho je, aby se nový přístup promítl do hospodářských plánů a ty byly plněny. "Dohodnutý systém obnovy porostů pak skýtá naději, že péče o evropsky významné lokality i existující a navrhovaná maloplošná chráněná území uchová zdejší jedinečnou přírodní rozmanitost i do budoucna," uvedl Pelc.

Kampaň jako obhajoba současného stavu

Jak složitá je cesta k dohodě, ukazuje dění kolem nedávno vyhlášené kampaně Soutok všem. Státní firma založená v roce 1992 ministerstvem zemědělství ji zahájila v říjnu, ještě před dohodou s AOPK. Prostřednictvím videí a textů v podnikovém časopise Lesu zdar navrhuje vést o způsobu hospodaření v oblasti dialog s laickou veřejností i odborníky. "Chápeme potřebu lidí našemu hospodaření rozumět. Proto o něm chceme diskutovat, vysvětlovat i naslouchat," píše v tiskové zprávě generální ředitel Lesů ČR Josef Vojáček. Podnik chce připravit kulaté diskusní stoly, webové stránky s možností debatního fóra a dialog chce rozvést i na sociálních sítích. První muž největšího českého lesního podniku ale publikoval i věty, které jsou obhajobou nynějšího stavu do jisté míry v rozporu s dohodou ohlášenou v minulém týdnu: "Dnešní lužní lesy na Soutoku jsou výsledkem více než třísetletého lesnického hospodaření. V něm pokračujeme, s respektem k přírodě a v souladu se zákony," uvedl tehdy, jako by se podnik už brzy nechystal k ústupkům.

Podobná vyjádření zazněla i od ministra zemědělství Miroslava Tomana. "Nynější podoba lesů na Soutoku je úspěchem několika generací lesníků. Ti kombinují tradiční promyšlené lesnické postupy s alternativními a díky tomu se jim v sousedství zemědělsky využívané krajiny daří uchovat cenné ekosystémy. Bez úsilí lesníků by už dávno nebylo co chránit," uvedl Toman.

Mnohé vědce a ekology takto pojatá kampaň právě kvůli obhajobě současné podoby lesnického hospodaření spíše podráždila, než uklidnila. "Je to jejich stále stejná argumentace, že vše dělají dobře a že stačí současná ochrana, to je ale velký omyl," míní například Storch.

Čížek se zase pozastavil nad tím, že diskusi, kterou podnik navrhuje, se desítky let bránil. "Výsledkem je, že v mimořádně cenných, státem vlastněných lesích nyní chráněná území zabírají podstatně menší procento rozlohy než v Praze. V sevření tvrdě industriálně­-produkčního lesnictví tak dál mizí unikátní příroda před očima. Spolu s dalšími přírodovědci poukazuje i na to, že současný způsob hospodaření neselhává jen vůči přírodě, ale i ekonomicky: "Nevydělávají totiž nejen celé státní lesy, ale ani Lesní závod Židlochovice, který lužní lesy spravuje."

Podle údajů z Lesů ČR je lesní závod obhospodařující lesy na Soutoku skutečně poslední tři roky ve ztrátě, za rok 2019 přes 50 milionů. Lesníci to vysvětlují kůrovcovou kalamitou, odumíráním borových porostů na polesí Valtice a rovněž chřadnutím jasanových porostů vlivem houbového onemocnění.

Lesy ČR, které mohly přimět ke změně pohledu i mizerné hospodářské výsledky nejen v Židlochovicích (celý podnik letos čeká ztrátu dvě miliardy korun), reagovaly smířlivě. "Na Soutoku se se svými názory vždy střetávaly různé zájmové skupiny. Naši kampaň nechápeme jako obhajobu jednoho vyhraněného postoje, nýbrž jako permanentní proces vyvažování a hledání obecně přijatelných východisek. Věříme, že právě iniciování a další cílené budování diskusních platforem je jediným způsobem, jak se dostat dál," odpovídala na kritiku mluvčí Lesů ČR Eva Jouklová.

Má vzniknout 17 chráněných území

Pro odborníky je však klíčovým nedostatkem, který přetrvá i po uzavřené dohodě mezi Lesy ČR a AOPK, že se přírodu na Soutoku už 30 let nedaří ochránit zákonem. Území spravované po staletí šlechtickým rodem Lichtenštejnů je sice od roku 2003 součástí Biosférické rezervace Dolní Morava a ze značné části patří do celoevropské sítě chráněných území Natura 2000, vyplývá z toho však malý praktický význam. "Biosférická rezervace nemá oporu v našich zákonech, je to jen známka kvality území. Podobné to je i s Naturou 2000 a ochrana přírody má minimální možnosti, jak úpadku území a mizení cenných druhů zabránit," říká Čížek. Skutečně chráněna, a to jako přírodní rezervace a památky, jsou pouze dvě procenta území. Oproti tomu například v Praze jsou chráněna přes čtyři procenta.

 

ZÁVOD ŽIDLOCHOVICE

 

Náležitou péči o krajinu podle přírodovědců zajistí jen vznik chráněné krajinné oblasti. Místní samosprávy i lesníci ho před lety odmítli. Vláda pak jako náhradu navrhla soustavu sedmnácti menších chráněných území. Snaží se vyhovět požadavku Evropské komise, která Česko tlačí k důslednější ochraně oblasti, podobně jako domácí odborníci. Na více než 400 hektarech by tak jako první měla vzniknout Národní přírodní rezervace Lanžhotské pralesy (v říjnu 2019 ministerstvo životního prostředí oznámilo záměr ji vyhlásit). Největším z chráněných území, s více než 3100 hektary, by měla být Národní přírodní památka Soutok (záměr vyhlásilo MŽP letos v březnu). "Proces vyhlašování maloplošných zvláště chráněných území, tedy od oznámení záměru až po vydání vyhlášky, obvykle trvá přibližně dva roky," upřesňuje náměstek ministra životního prostředí Vladimír Dolejský.

O vyhlášení důsledné ochrany území vedou ministerstva spor. Úřad ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) dává za pravdu vědcům a za nejvhodnější institut ochrany daného území stále považuje chráněnou krajinnou oblast. "Už jen pro rozlohu území Soutoku a soustředěné přírodní hodnoty v kulturní krajině, například historické aleje s chráněnými druhy. Navíc zonace CHKO umožňuje odstupňovat ochranu formou rozličných omezení v jednotlivých částech území. Dále by u CHKO vykonával státní správu v celém území jediný orgán ochrany přírody, což by představovalo celou řadu výhod," míní Dolejský. Jeho ministerstvo a Agentura ochrany přírody a krajiny proto podle něho možnost prosadit CHKO nevzdaly a jednají o ní se starosty obcí na Břeclavsku.

Pro Lesy ČR, stejně jako jejich zřizovatele ministerstvo zemědělství, to není příznivá zpráva. Nejspíš budou takovým plánům dál bránit. Tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý se opírá o to, že záměr vyhlásit chráněnou krajinnou oblast byl odmítnut, zejména místními samosprávami. "Jsme obecně přesvědčeni, že perspektivnějším přístupem ke správě lesů a urbanizované krajiny je spíše integrace oprávněných zájmů ochrany přírody do trvale udržitelného lesního hospodářství a užívání krajiny než velkoplošné omezení lidských aktivit," říká Bílý.

Přírodovědci jsou zase přesvědčeni, že pro nynější návštěvníky Moravské Amazonie i pro další generace je zásadní, aby i v budoucnu připomínala skutečnou brazilskou Amazonii svojí nedotčeností, a ne velkoplošným kácením a postupnou přeměnou v pustinu.

ZÁVOD ŽIDLOCHOVICE