Stejně jako v boji s pandemií odvádíme svůj díl práce nošením roušek a dodržováním odstupů, bude muset každý sehrát svou úlohu i ve snižování emisí, tvrdí zakladatel Microsoftu a ještě donedávna nejbohatší muž světa Bill Gates. Uvědomuje si, že jako majitel soukromého tryskáče (ač napájeného biopalivem) není ideálním hlasatelem udržitelného způsobu života a šetrného přístupu k životnímu prostředí. Tento handicap ale nahrazuje srovnanými fakty a promyšlenými argumenty, které shrnul v právě vycházející knize Jak předejít klimatické katastrofě.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekHlavní roli podle něj nehraje uskromňování, nýbrž razantní popohnání technického vývoje, které umožní snížení emisí skleníkových plynů až na nulu. Sám do něj investuje miliardy dolarů a totéž žádá po vládách světových zemí. S podnikatelem a filantropem hovořila Connie Hedegaardová, bývalá eurokomisařka pro otázky klimatu.
S jeho jménem je spojena především největší softwarová firma Microsoft. Americký podnikatel ji spoluzaložil jako dvacetiletý mladík v roce 1975 a vedl ji k agresivní expanzi. Průlomu dosáhl díky partnerství s dlouholetou počítačovou jedničkou IBM, které dodal operační systém pro chystané computery řady PC. Firma uspěla i se softwarovými aplikacemi. Dominanci na trhu si vydobyla díky operačnímu systému Windows. Microsoft z Gatese udělal na řadu let nejbohatšího člověka světa, miliardy dolarů mu umožnily rozjet velkorysou charitativní činnost.
Connie Hedegaardová: Roky jsem si myslela, že vás změna klimatu nijak zvlášť nezajímá. Živě si vybavuji uzavřené jednání v Davosu před několika lety, kde se diskuse stočila právě ke klimatu − a vy jste opustil místnost. Teď ale naopak přesvědčivě a důrazně obhajujete bezodkladnou klimatickou aktivitu. Jak píšete ve své knize, teprve když jste se několikrát obrátil na skupinu klimatologů s dotazy, konečně vám to došlo. Čemu připisujete svůj počáteční odpor a jak by vaše zkušenost mohla pomoci osvětlit otázku klimatu a životního prostředí dalším lidem?
Bill Gates: Svět je dnes úplně jiný, než když jsem se studiem změny klimatu začal zabývat. Víme víc a dospěli jsme k širšímu konsenzu. Pro leckoho je ale stále těžké přijmout, že nestačí jen snížit emise, ale že je musíme směrovat k nule. Těžké je také akceptovat, kolik úsilí a inovací bude potřeba, než zásadně přebudujeme energetiku, největší byznys na světě. Předkládám v knize argumenty, které přesvědčily mě, a doufám, že přesvědčí i jiné. Zastánce klimatické aktivity bych naléhavě vyzval, aby dál obhajovali nulu a snižování emisí, které nás dostane na cestu k ní.
CH: Hodně se snažíte abstraktní představy a složité údaje konkretizovat. Je takový přístup klíčem k rozhýbání těch, kdo navzdory vědeckým poznatkům stále věří, že můžeme jet dál ve vyjetých kolejích?
BG: Kniha se sice nezaměřuje přímo na klimatické skeptiky, doufám ale, že je přesvědčí o tom, že je potřeba investovat do čisté energetiky. Země, které pro rozvoj takových inovací udělají nejvíc, budou domovem příští generace průlomových společností − současně i pracovních míst a hospodářské aktivity, které je doprovázejí. Je chytré tak investovat, přestože třeba nevěříte argumentaci, že lidé způsobují změny podnebí, které budou mít katastrofální následky, pokud se proti nim nic nepodnikne.
Dánská politička na sebe upozornila v letech 2010 až 2014, kdy byla eurokomisařkou pro otázky klimatu. Do vrcholové politiky vstoupila jako velmi mladá. V roce 1984 byla zvolena do dánského parlamentu za Konzervativní lidovou stranu a stala se nejmladší poslankyní v historii země. Politickou kariéru na řadu let přerušila a věnovala se žurnalistice. V roce 2004 se stala ministryní životního prostředí a následně i ministryní pro klima a energetiku.
CH: Pandemie covidu-19 zdůraznila, jak draho vyjde ignorovat vědu, a dokázala, že rychlá a rozsáhlá změna chování je možná. Předvedla, že lídři, kteří na sebe vezmou zodpovědnost za řešení, mohou získat respekt. Jak ale poukazujete, přinesla i další ponaučení: desetiprocentní, tedy poměrně malý úbytek emisí skleníkových plynů, který byl důsledkem globálních lockdownů, dokládá, že změny v létání či používání osobních automobilů zdaleka nestačí. Dostali jsme během pandemie další lekce, které platí pro změnu klimatu? Jak jich můžeme nejlépe využít?
BG: Potřebujeme obrovské množství inovací, aby lidé mohli létat, jezdit autem a zapojovat se do moderní ekonomiky, aniž by způsobovali emise. Je to ještě náročnější úkol než vyrobit a rozdělovat vakcíny proti covidu-19, což je největší zdravotnická kampaň ve světových dějinách.
Bude nutná tatáž úzká spolupráce mezi vládami i se soukromým sektorem. A stejně jako musíme všichni odvést svůj díl práce nošením roušek a udržováním odstupů, budou muset jednotlivci sehrát svou úlohu i ve snižování emisí. Mohou prosazovat politické přístupy, které urychlí přechod k nule, a mohou snižovat zelenou přirážku (tak Gates označuje rozdíl mezi náklady na produkt, s jehož výrobou je spojena emise skleníkových plynů, a alternativou, která je z tohoto pohledu čistá − pozn. red.) tím, že budou kupovat výrobky s nízkými či nulovými uhlíkovými emisemi jako elektromobily a rostlinné karbanátky. To do těchto oblastí přiláká větší konkurenci a nakonec to zelenou volbu zlevní.
CH: Tvrdíte, že řešení změny klimatu závisí do velké míry na vědě a novátorství, podobně jako ukončení pandemie. Celkově jste optimista v tom, že dokážeme vynalézt potřebné nástroje, začít je používat, a budeme-li jednat rychle, předejít klimatické katastrofě. Jaké zkušenosti či ponaučení vám vštípily toto přesvědčení?
BG: Viděl jsem na vlastní oči, jak investice do výzkumu a vývoje dokážou měnit svět. Výzkum sponzorovaný vládou USA a americkými firmami umožnil vznik mikroprocesorů a internetu, což otevřelo dveře fenomenálnímu množství podnikatelské energie, která stvořila odvětví osobních počítačů. Rovněž snaha vlády USA zmapovat lidský genom vedla k průlomům v léčbě rakoviny a dalších smrtelných nemocí.
Co se týče cesty k nule, sám sleduji úžasnou práci. Soukromý fond Breakthrough Energy Ventures, který jsem vytvořil s několika partnery, už investoval do více než dvou desítek společností, které pracují na nízkouhlíkových či bezuhlíkových způsobech výroby cementu a oceli, výroby a skladování velkých množství čisté elektřiny, produkce rostlin a zvířat, přepravy osob a zboží po světě a vytápění a chlazení budov. Mnohé z těchto myšlenek se neosvědčí. Ty, které uspějí, by ale mohly změnit svět.
CH: Jak však podotýkáte, novátorství není jen otázkou vývoje nových zařízení. Je také otázkou vývoje nových politik, abychom vynálezy dokázali co nejrychleji předvést a dostat na trh. Evropská unie (a teď také Čína) se takovou inovací politik začala zabývat. Ve snaze korigovat pokřivenou strukturu pobídek, která nezohledňuje to, co nazýváte "zelenými přirážkami", mnohé evropské země zavedly mechanismy zdanění emisí CO2 i penalizaci plýtvání se zdroji a znečišťování. Posouvají takové politiky smysluplně strukturu pobídek? Pomohl by popohnat pokrok mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích?
BG: Zpoplatnit uhlík je jedna z politik, které budou mít pozitivní vliv. Jde o to, zvýšit jak nabídku průlomových řešení v oblasti čisté energetiky, tak poptávku po nich. Jedna věc, kterou například mohou udělat vlády, aby povzbudily inovace, je dramaticky posílit financování výzkumu a vývoje v oblasti čisté energetiky. Doporučuji pětinásobné zvýšení. Na straně poptávky se vedle zpoplatnění uhlíku jedná o věci jako normy, kolik elektřiny nebo paliv musí pocházet z bezuhlíkových zdrojů.
Inovace v politice potřebujeme stejně jako v technice. Že se politika a technika spojily s cílem vyřešit velké problémy, už jsme zažili. Jak dokládám ve své knize, výborným příkladem je znečištění vzduchu; americkému zákonu o čistém ovzduší se skvěle podařilo zbavit vzduch jedovatých plynů. K dalším neuvěřitelně efektivním politickým řešením v USA patří elektrifikace venkova, rozšíření energetické bezpečnosti a zažehnutí hospodářského oživení po velké recesi roku 2008.
Teď potřebujeme politické a technické IQ světa zacílit na eliminaci emisí. Můj tým v Breakthrough Energy, síti iniciativ, kterou jsem založil s cílem urychlit přechod k čisté energetice, usilovně pracuje na vývoji a prosazení smělých politik, které dosáhnou klimatických cílů světa.
CH: Vlády, podotýkáte, se často pokoušejí ke snížení emisí využít pravidel zavedených pro řešení jiných problémů, což je přístup podobný snaze vytvořit umělou inteligenci za pomoci sálového počítače ze 60. let. Zavádět významné nové zákony je ale těžké, i proto, že vyšší normy a další nákladné změny odmítají současní producenti. Jako člověk, který má zkušenost z "regulované" strany regulatorní rovnice, jaká řešení či poznatky vidíte jako východisko z problému zaostávajících politik?
◼ Americký multimiliardář a filantrop Bill Gates, který v roce 1975 spoluzakládal společnost Microsoft a v roce 2008 odešel z jejího výkonného vedení, ve své nové knize Jak se vyhnout klimatické pohromě vyzývá světové vlády, aby přidaly peníze na boj s hrozící katastrofou. Sám chce přispět dvěma miliardami dolarů. Během následujících pěti let je investuje do technologických start-upů a dalších projektů.
◼ Zastavit během příštích 30 let oteplování ovzduší a moří by podle Gatese byl nejúžasnější počin, jaký kdy lidstvo vykonalo. "Ve srovnání s tím je překonání nynější globální pandemie úkol snadný, velmi snadný," tvrdí ve své knize.
◼ Klima přirovnává ke koupelnové vaně. Kvůli špatně utaženému kohoutku se naplní i po kapkách a nakonec přeteče. A tak je to i s emisemi oxidu uhličitého. "Nestačí, abychom je do roku 2050 omezili o určité procento. Musíme je dostat na nulu," říká Gates. Věří, že technologické inovace v energetice, dopravě, ve výrobě cementu, oceli či průmyslových hnojiv mohou problém vyřešit.
◼ Významnou roli dává obnovitelným zdrojům energie, hlavně větru a slunci. Upozorňuje ale, že tyto zdroje nejsou spolehlivé a nestačí k zabezpečení rostoucích potřeb, zejména v rozvojových zemích. "Proto se neobejdeme bez jaderné energie," tvrdí Gates. Uvádí, že se díky technologickým inovacím výrazně zlepšila bezpečnost jaderných elektráren.
◼ Gates je rovněž zastáncem uhlíkové daně, obchodování s emisními povolenkami. "Nasadit tento nástroj si ale mohou dovolit jenom bohaté země. Ty chudší se nacházejí ve zcela odlišné situaci," říká.
◼ Doufá, že zastavit negativní jevy by pomohlo rovněž zachytávání oxidu uhličitého ze vzduchu. Ale o proveditelnosti této technologie se vedou mezi experty velké spory.
◼ Za klíčové považuje investice do moderních technologií, jež umožní efektivní a levné skladování elektřiny. Mezi firmami, které svým kapitálem podporuje, je nejznámější Quantum Scape, vyvíjející baterie s pevným keramickým elektrolytem. Nedávno vstoupila na burzu, kde ji investoři ocenili na 19 miliard dolarů.
◼ Mnohem větší podporu států si podle Gatese zasluhuje elektromobilita, jež postupuje pomalu. Výjimku představuje Norsko, kde většinu nově přihlašovaných osobních aut tvoří ty s elektrickým pohonem.
◼ Své představy o boji s klimatickými změnami hodlá Gates přednést na světové klimatické konferenci letos v listopadu v Glasgow.
BG: K řešení tohoto problému potřebujeme vládní aktivitu − bavíme se o transformaci celé světové energetické soustavy bezprecedentní rychlostí. Soukromí investoři sami neuspějí, nebudeme-li mít tržní podmínky, které odměňují inovace a umožňují čistým technologiím konkurovat, a potřebujeme, aby s vytvořením takového prostředí pomohly vlády. Potřebujeme tedy vládní úsilí a musí být cílené, rázné a předvídatelné.
Právě proto hovořím o inovacích nejen v technice, ale i v politikách a na trzích. Potřebujeme, aby tvůrci politik kreativně přemýšleli, jak správně podnítit novátorství v oblasti čisté energetiky, srovnat hrací plochu a uspíšit energetickou transformaci. Můj tým v Breakthrough Energy spolupracuje s lídry napříč veřejným sektorem, abychom vyvinuli a obhájili politiky, které potřebujeme k dosažení čistých nulových emisí.
CH: Kromě politik nadnášíte, že vlády musí být odvážnější, když v souvislosti s klimatem investují do výzkumu a vývoje. Jakou úlohu by tu měly hrát univerzity, jak ve smyslu výzkumu, tak přenosu znalostí potřebných k formování politik?
BG: Univerzity poskytují prostředí, které tříbí nápady, a vyvíjejí čisté technologie. Věda, výzkum a technika na světových univerzitách patří k nejdůležitějším faktorům, které nám pomáhají dosáhnout čistých nulových emisí. Samozřejmě že objevy musí překročit univerzitní prostředí, aby se promítly do nových politik a aby úspěšně formovaly trhy. Některé akademické ústavy vyvíjejí soustředěné úsilí s cílem pomoci svým profesorům efektivněji komunikovat, posílit význam jejich výzkumu pro tvůrce politik a dostat jejich technické objevy do firem a na trhy. Tyto drobné střípky mají zásadní význam pro to, abychom předešli klimatické katastrofě.
CH: Zdůrazňujete, že mravní argument pro klimatickou aktivitu je stejně silný jako argument ekonomický, protože následky změny klimatu neúměrně postihnou nejchudší lidi na světě. Klimatické úsilí má ale také důsledky pro distribuci bohatství. Jak připouštíte, nízkopříjmové domácnosti v Americe by si možná nemohly dovolit ani velice nízkou zelenou přirážku za dekarbonizaci celé tamní elektrické soustavy a rozvojové země jsou v ještě mnohem slabším postavení, aby se do takové transformace vůbec pustily. Jak lze tyto těžkosti překonat? Nabízí nějaké poučení, které je možné uplatnit, vaše práce při zavádění jiných technologií do nízkopříjmových prostředí?
BG: Tohle je ohromně důležité téma. Jak budou země s nízkými a středními příjmy v nadcházejících desetiletích vystupovat z chudoby, budou využívat víc energie. Měli bychom všichni chtít, aby se jednalo o čistou energii − k jejímu využívání se ale zavážou, jedině pokud bude tak laciná jako dnes fosilní paliva.
Jestliže tedy jste ve vedoucím postavení v bohaté zemi, je třeba, abyste si kladli otázku, co vaše vláda nebo firma dělá pro to, aby zelená transformace byla cenově dostupná pro celý svět, včetně zemí se středními a nakonec i s nízkými příjmy. Rozšířené investice do výzkumu a vývoje a dalších politik se musí na tento cíl zaměřit. Mnohé společnosti, do nichž investuji, pracují na nápadech, které by byly cenově dostupné v nízkopříjmových zemích.
CH: Patříte ke skupině podnikatelských lídrů, kteří veřejně uznávají zásadní úlohu vlády v každém velkém počinu. Změna klimatu mezi nimi vyčnívá. Bude ke splnění této výzvy zapotřebí ještě větší úlohy veřejného sektoru − obecně nebo v konkrétní oblasti −, než jsou zvyklí i její největší zastánci?
BG: Motorem přechodu k čisté energetice budou muset být vlády i soukromý sektor ve vzájemné spolupráci − jak tomu bylo během revoluce osobních počítačů. Bude to znamenat větší roli pro vládu, ale jen proto, že doposud byla poměrně malá. Vezměme si pětinásobné posílení výzkumu a vývoje ve veřejném sektoru, které jsme probírali dříve.
Takový vzestup by v USA posunul výzkum v oblasti čisté energetiky na úroveň zdravotnického výzkumu. A tak jako máme Národní instituty zdraví, které na tuto práci dohlížejí a koordinují ji, měli bychom vytvořit Národní instituty energetických inovací, abychom předešli duplicitám a co nejlépe využili zdroje. Institut dekarbonizace dopravy by byl zodpovědný za práci na nízkouhlíkových palivech. Další instituty by měly podobné působnosti a pravomoci ve výzkumu ukládání energie, obnovitelných zdrojů a tak dále.
Institut energetických inovací by byl také zodpovědný za koordinaci se soukromým sektorem. Cílem by bylo dosáhnout toho, aby národní laboratoře odváděly výzkum, který vyústí v průlomové produkty, jež se v rozsáhlém měřítku dostanou na trh. Potřebujeme politiky, které urychlí celý inovační postup, od raného výzkumu po masové rozšíření.
CH: Na jednom místě v knize píšete: "Kromě hledání způsobů výroby bezemisních materiálů můžeme jednoduše používat méně věcí." Někteří lidé by namítli, že kapitalismus závisí na spotřebě − čím větší, tím lépe. Závisí skutečné řešení klimatické krize na nové vizi kapitalismu pro jedenadvacáté století? Mohlo by se základem takového systému stát, řekněme, nové, na kvalitu víc zaměřené chápání "růstu"?
BG: Skutečně si myslím, že lidé v bohatém světě mohou a měli by část svých emisí osekat. (Jak v knize zmiňuji, ke snížení a kompenzaci svých vlastních emisí podnikám řadu kroků.) Spotřeba energie se ale celosvětově do roku 2050 zdvojnásobí, poháněna významným růstem v zemích s nízkými a středními příjmy. Tento růst je pozitivní v tom ohledu, že lidé žijí zdravější, produktivnější životy. Musíme jej ale dosahovat způsobem, který nebude komplikovat řešení klimatického problému. Proto potřebujeme inovace, které dostatečně zlevní možnost zbavit se emisí pro každého všude na světě.
CH: Píšete, že vaše "kniha je o tom, co bude zapotřebí (abychom předešli klimatické katastrofě) a proč si myslím, že to můžeme zvládnout". Ruku na srdce: věříte, že se dáme do kupy včas?
BG: Ano. Jak píšu v závěru knihy, jsem v jádru optimista, protože jsem viděl, co dokáže technika a co dokážou lidé. Je zapotřebí, abychom příštích deset let strávili zaváděním správných politických, technologických a tržních struktur, aby většina světa mohla být do roku 2050 na nulových emisích. Nemáme času nazbyt.
© Project Syndicate, 2021
Z angličtiny přeložil David Daduč
Připravili: Luděk Vainert, Václav Lavička
