Je sice v první řadě ekonomkou a rektorkou Mendelovy univerzity v Brně, její práce ale má v posledních letech i výrazně politický přesah. Z pozice předsedkyně komise pro spravedlivé důchody si zvykla vyjednávat se členy vlády Andreje Babiše. A s iniciativou KoroNERV-20 se zase snaží ovlivňovat vládní boj s koronavirem. Danuše Nerudová přiznává, že navzdory tomu, že se snaží hledat na všem to dobré, z přístupu politických elit je hodně často zklamaná. Z politiky se podle ní naprosto vytratily pokora a důvěra.

„Dost mě pobouřilo, jak se vyjadřoval třeba bývalý ministr zdravotnictví Blatný – ve smyslu, že se občané utrhnou z řetězu. Myslím, že drtivá většina občanů se rok opravdu snaží pravidla dodržovat. Jsou doma, učí děti do školy, jsou skutečnými hrdiny dnešního dne. A nezaslouží si, aby se o nich někdo takto vyjadřoval,“ říká Nerudová. V rozhovoru pro HN mluví o svých možných politických ambicích. Ale také o tom, jak na univerzitě vyučují chemii na dálku, jak by měla vypadat proměna země v době pocovidové, proč jí vadí přístup politiků k Evropské unii a NATO a že Česko by mělo mít ambici vytvořit během svého předsednictví EU něco jako Pražskou smlouvu.

HN: Spekuluje se o vás jako o možné prezidentské kandidátce. Uvažujete o tom, nebo je to úplně mimo?

Musím přiznat, že kromě toho, že se o mně spekuluje, mi také chodí řada zpráv, že bych na prezidentku kandidovat měla. Ale funkce prezidenta, byť bývá zlehčována, je velmi důležitá. Měli bychom abstrahovat od osoby, která tu funkci v tuto chvíli vykonává, a posuzovat úřad prezidenta ve všech souvislostech. Je to pojistka demokracie, prezident ukotvuje stát geopoliticky na mapě, měl by nastavovat zrcadlo politikům, jmenuje soudce, má možnost jmenovat ředitele významných institucí. Tato krize pak ukázala, že důležitým úkolem prezidenta je také dávat občanům naději a tlačit na vládu, aby krizi zvládla.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

HN: Také patříte mezi ty, kteří mají pocit, že v politice chybí kladní hrdinové?

Ano, dost mě pobouřilo, jak se vyjadřoval třeba bývalý ministr zdravotnictví Blatný – ve smyslu, že se občané utrhnou z řetězu. Přiznám se, že jsem to už nemohla poslouchat. Všechny ty invektivy vůči různým skupinám občanů. Myslím, že drtivá většina občanů se rok opravdu snaží pravidla dodržovat. Jsou doma, učí děti do školy, jsou skutečnými hrdiny dnešního dne. A nezaslouží si, aby se o nich někdo takto vyjadřoval. Měli bychom jim děkovat a dávat sílu, aby to ještě nějakou dobu vydrželi. Ale také nahlas říct, že už se nevrátíme zpátky, že směřujeme k době, která už bude jiná. Víte, z veřejného prostoru se naprosto vytratila pokora. Kdyby lidé na vedoucích pozicích měli pokoru, nikdy by takto nehovořili. Takže uvažovat o kandidatuře do veřejné funkce, jako je prezidentka, člověk nemůže proto, že se cítí polichocen, že mu někdo píše. Musí to vnímat skutečně zeširoka. V tuto chvíli jsem rektorkou univerzity, což je práce, které se věnuji na 100 procent. Ale ano, o té věci přemýšlím. A až přijde čas, učiním rozhodnutí.

HN: Myslím, že mandát rektorky vám vyprší v únoru 2022, takže pokud by se prezidentská volba konala v řádném termínu v lednu 2023, měla byste na kampaň zhruba rok. To může být ten vhodný čas?

Ano, mandát rektorky mi končí v únoru 2022. 

Danuše Nerudová (42)

Od ledna 2018 je rektorkou Mendelovy univerzity v Brně, kde také před lety vystudovala hospodářskou politiku a správu.

Specializuje se na daně a jejich harmonizaci s Evropskou unií, je profesorkou a vedoucí Ústavu účetnictví a daní na zmíněné univerzitě.

Od ledna 2018 je také předsedkyní komise pro spravedlivé důchody, jejíž vznik s cílem přípravy důchodové reformy iniciovala ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová z ČSSD.

Věnuje se otázkám vyrovnání důchodů mužů a žen nebo většímu zohlednění těch, kteří pečují o nemocné příbuzné.

V dubnu 2020 spolu s dalšími ekonomy založila občanskou iniciativu KoroNERV-20.

Je vdaná, má dva syny.

HN: Máte za sebou také rok fungování iniciativy KoroNERV-20. Na co jste nejvíce hrdá?

Jsem velmi ráda, že se podařilo po vzoru Británie protlačit, aby byly odložené platby DPH a odvodů sociálního a zdravotního pojištění. Nepodařilo se nám sice jako vždy přesvědčit ministryni financí Schillerovou, ale podařilo se nám přesvědčit ministryni Maláčovou. Bez našeho tlaku na vznik tabulky, která řekne, co dál, by asi nikdy nevzniklo něco jako systém PES. A trochu mimovolně jsem byla tváří iniciativy Chceme data. Na rozdíl od okolních států, které měly otevřená data o koronavirové situaci, u nás na datech seděl ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) Dušek a my nevěděli, na základě čeho stát vůbec rozhoduje.

HN: Nicméně když teď sledujete počínání vlády, máte pocit, že už se tak skutečně děje na základě dat?

Musím říct, že od loňského jara se to zlepšilo. Ale je to pořád nesrovnatelné s ostatními státy. Například mi vadí, že každá skupina má svůj model vývoje epidemie, podle kterého vydává doporučení. ÚZIS má svůj model, MeSES (Mezioborová skupina pro epidemické situace) má svůj model, do toho žádný není plně přístupný. Profesor Dušek z ÚZIS nám pouze interpretuje výsledky, nemůžeme si je interpretovat sami. Ve Velké Británii je jeden model, který je veřejně dostupný, a když si prohlédnete průběhy křivek do minulosti a zanesete do nich přijatá vládní opatření, jasně vidíte, proč se tak stalo. U nás to kvůli existenci tří – veřejně nepřístupných – modelů není patrné. Loni na jaře jsme v jednu chvíli byli z nedostupnosti dat tak zoufalí, že jsme psali stošestky (dotazy podle práva na svobodný přístup k informacím – pozn. red.).

HN: Co jste se dozvěděli?

Vždy to byly formální odpovědi, že nám data dají dispozici. Ale to už je samozřejmě pozdě. Je to dlouhodobý problém, stát sbírá obrovské množství dat, i třeba prostřednictvím EET. Ale když by se pak mohla efektivně využít, stát s nimi nepracuje a podnikatelé často hodiny musí vše zadávat znovu do systému, který ještě pořádně nefunguje. Přitom EET bylo vypnuté a na finančních úřadech seděla armáda úředníků, která s daty mohla pracovat. To, že resorty nespolupracovaly a programy podpory dělalo ministerstvo průmyslu a obchodu místo financí, bylo špatně.

HN: Máte nějaké vysvětlení, proč to u nás nejde? Proč stát ani nezveřejní základní data k řešení pandemie?

Protože kromě koronavirové krize je u nás ještě jedna velká krize. Krize důvěry. Nejen vůči vládě, ale i naopak. Když vláda nedůvěřuje občanům, ani jim nedá k dispozici data. Přitom základním předpokladem zvládnutí pandemie je otevřenost. To, že občané budou chápat, proč jsou opatření činěna, a budou v nich vidět smysl. Bude jasný cíl. Perfektně jsme zareagovali loni na jaře, protože jako Češi jsme mistři improvizace. Národ se spojil, zvládli jsme to. Ale ve chvíli, kdy všechny ostatní země začaly připravovat strategické plány, protože bylo jasné, že na podzim bude další vlna, jsme si říkali, že už je to za námi.

HN: Co by se v Česku mělo z vašeho pohledu ekonomky změnit, až přijde doba pocovidová?

První nezbytná změna je obnovení důvěry. Pak je to změna myšlení. Pandemie ukázala, že ekonomický model, ve kterém fungovala naše společnost – neomezený růst a honba za levnou pracovní silou –, měl svoje velké limity. Kvůli tomu, že jsme nekladli důraz na zdravotní bezpečnost, se ukázalo, že v Evropě třeba nemáme dost kapacit na výrobu ochranných prostředků, kterou jsme přesunuli do Číny nebo Indie. A v Česku musíme také přestat plýtvat lidskými zdroji.

HN: Popravdě řečeno, to slýchám i od politiků prakticky před každými volbami. Ale jak to změnit?

Neměli bychom například betonovat pracovní trh programem Antivirus. Byl to perfektní nástroj, ale dnes už potřebujeme kurzarbeit. Řada lidí sedí na pracovních místech, která už nebudou fungovat. Kurzarbeit je nástroj, který v roce 2008 vytáhl Německo z hospodářské krize, stačilo by to jen přeložit. Musíme investovat do lidí. Ale potřebujeme také zelenou ekonomiku, podpořit inovace, což se netýká jen průmyslu, ale i zemědělství. Obrovským problémem je kvalita půdy, musíme šlechtit odrůdy odolné na sucho. Třeba region jižní Moravy se za deset patnáct let stane místem, kde bude obrovský problém pěstovat některé odrůdy. A bavíme se pořád o smart cities, ale musíme se bavit také o smart villages, 30 procent české populace žije na vesnicích.

HN: A je otázka, jestli jich v současnosti, kdy se ukázalo, jakou výhodou je mít k bytu i kus pozemku, nepřibude.

Pandemie bude mít bezpochyby vliv na sídelní kulturu v Česku. Takže musíme tlačit na infrastrukturu, třeba vysokorychlostní internet pořád není samozřejmost. A ještě jedna věc: jak byli lidé na home officu, najednou začali zjišťovat, v jak špatném stavu je životní prostředí. Po hodinách doma chtěli jít do lesa a zjistili, že les tam není. Myslím, že hodně stran si to uvědomilo, i ty nejpravicovější, které podle ekonomického modelu od dob druhé světové války věřily, že vše se přirozeně vyřeší samo. Nefunguje samozřejmě ani pohled extrémní levice, která by nejraději zrušila všechna auta. Vznikne něco mezi, ale ukazuje se, že nějaký regulatorní zásah asi k ochraně životního prostředí potřeba bude.

HN: Velkou otázkou příštích let bude euro. Měli bychom se ho snažit přijmout?

I kdybychom teď chtěli, nesplňujeme maastrichtská kritéria. Rozhodně nesplníme podmínku nejvýš tří procent podílu deficitu státního rozpočtu na HDP a velmi rychle se blížíme ke druhému kritériu – 60 procentům zadlužení. Na dluhovou brzdu ve výši 55 procent HDP bychom měli narazit v roce 2024.

HN: Nicméně některé strany, třeba Piráti a STAN, chtějí v příštím volebním období podmínky k přijetí eura vytvořit. Někteří, třeba předseda ODS, mluví o tom, že to tématem nebude. Jak to vidíte vy?

Je nutné si uvědomit, že polovina ekonomiky už v euru dávno jede. Velké firmy nefakturují v korunách, ale v euru. Velmi to souvisí s naším vztahem k Evropské unii. Mně velmi vadí, že ho nemáme ujasněný. Pořád nevíme, jestli chceme hlubší integraci, nebo být někde na okraji, hrajeme roli chytré horákyně, která – jak se ukázalo letos – ale opravdu není výhodná. Země, které jsou součástí eurozóny, jsou mnohem víc vtažené do zásadních debat. My si pořád myslíme: „Oni v Bruselu.“ Ale ti „oni v Bruselu“ jsme my. A nemůžeme po EU chtít extrémní akceschopnost, když se v mnohých oblastech odmítáme vzdát vlastních práv a nedelegujeme je na EU. To se například ukázalo, když se podepisovaly kontrakty na vakcíny.

HN: To by znamenalo reformu celé Evropské unie a vzdání se části národních práv. Myslíte, že to máme udělat?

Neříkám, že se máme vzdát národních práv, ale musí se zahájit diskuse o tom, co vlastně od EU očekáváme. Z členství v EU můžeme vytěžit daleko víc, když budeme součástí nějakého hodnotového klubu. Nová česká vláda, která bude mít ve druhé polovině roku 2022 předsednictví EU, by zcela jistě měla mít ambici vést diskuse o reformě unie. Tak aby více vyhovovala potřebám členských států. Nemůžeme říkat „chceme reformu, nám to nevyhovuje“, ale nemít žádný návrh – to je totiž bohužel naše současná pozice v EU.

HN: Po Lisabonské smlouvě by tedy Česko mělo mít ambici vytvořit něco jako Pražskou smlouvu?

Ano. Diskuse o EU je u nás obrovsky polarizovaná, ve veřejném prostoru stále zaznívá, zda ano, nebo ne. Měli bychom více naslouchat těm, kteří říkají „Ano, ale…“. EU je mírový projekt, díky němu je v Evropě tak dlouho mír. Tyto věci bychom měli zdůrazňovat a neomezovat posuzování výhod jen na finanční výhodnost. Podobně je to s NATO. Jsem nesmírně šokovaná, že nedávno NATO slavilo 72 let a ve veřejném prostoru jsem od našich politiků nezaznamenala jediné vyjádření, jak je dobře, že jsme součástí tohoto společenství. Zrovna v této době, kdy na ukrajinských hranicích stojí ruské tanky.

HN: Trochu jsme odbočili od otázky přijetí eura. Jaký je váš názor jakožto ekonomky?

Pokud dojde k reformě EU a k dvourychlostní Evropě, jako proexportně orientovaná země bychom o vstupu do eurozóny měli skutečně vážně uvažovat.

HN: Nedávno jsem četl váš povzdech nad tím, že ministryně financí Alena Schillerová odmítá váš návrh důchodové reformy. Myslíte, že se do konce volebního období dočkáme realizace aspoň něčeho?

Když už nic, tak po dlouhé době je aspoň nějaký návrh na stole. Postavili jsme ho stavebnicově, takže má fáze, které jde realizovat v různých časových obdobích. Prošlo to meziresortem, teď jsou vypořádané připomínky a během dubna by se tím měla zabývat vláda. Pro mě je odmítání ze strany ministryně financí naprosto nepochopitelné, zejména v situaci, kdy máme veřejné finance v takovém stavu, v jakém jsou. A také v kontextu našeho daňového systému, který vůbec nereflektuje 21. století. Vznikl v roce 1993, máme ho extrémně složitý, extrémně vysoké náklady zdanění ve srovnání s jinými zeměmi. Politici budou muset vytáhnout hlavy z písku.

HN: A myslíte, že to udělají?

Věřím, že začne aspoň veřejná diskuse o rozdělení prvního pilíře důchodového systému na nultý a první. Legislativní návrh je postavený tak, že jsme vytvořili určitou architekturu penzijního domu. A o jeho vybavení se může vést volební kampaň – což věřím, že bude.

HN: Oslovily vás některé strany s žádostí o konzultaci?

Ano. Otázka samozřejmě je, jestli budou mít zájem to realizovat.

HN: U koho z politické garnitury cítíte největší chuť to změnit?

To je politika, do toho nevidím.

HN: Setkáváme se v době tuhého lockdownu. Jak v těchto týdnech vypadá život u vás na univerzitě?

Maximum kolegů nabádáme, aby využívali home office. Ale naše univerzita je specifické prostředí. Provádíme laboratorní experimenty, máme školní lesní podnik, zemědělský podnik se zvířaty, která musí někdo obsluhovat. Takže i když je život na univerzitě teď utlumený, týdně otestujeme kolem tisíce lidí, kteří se protočí na svých pracovištích.

HN: Lze třeba takovou chemii, která je plná laboratorních experimentů, vyučovat plnohodnotně on-line?

Na učitele to klade obrovské nároky. Pobíhají po laboratořích s čelovou kamerou a dělají experimenty. Od 19. dubna by se ale měly vrátit poslední ročníky, které mají právě praktickou a laboratorní výuku, snad se to podaří. Udělali bychom intenzivní týdenní kurzy, kdy se budeme snažit výuku nahustit.

HN: Často se mluví o tom, jak se tato doba bez sociálních vazeb podepíše na žácích základních škol. Ale co univerzitní studenti?

Myslím, že to bohužel i na ně bude mít zásadní vliv. Po roce už skutečně klesá schopnost týmové práce. Studenti velkou část toho, co je součástí vysokoškolského života, nemají. Chybí možnost kritické diskuse se spolužáky, získávání kontaktů, které pak využívají po celou kariéru. Problematické je to hlavně u prvních ročníků, ke studiu patří i seznamování, mimoškolní aktivity. Také u nás jsou některé i trochu umělecké obory, jako je třeba zahradní architektura, které jsou postavené na výuce tváří v tvář. A bojujeme s tím, že studenti zanechávají studia, protože je to teď nenaplňuje. Extrémně nám pak narostla poptávka po hodinách, ve kterých poskytujeme poradenskou pomoc, narostly psychické problémy.

HN: Má současná podoba výuky, kromě toho, že neztrácíte čas cestováním, vůbec nějaké klady?

V hodinách, které nejsou navázané na praktickou výuku, je pro nás mnohem snazší získat špičkové odborníky z praxe. Protože se prostě z domova přepnou na 45 minut přednášky. To je obrovská příležitost. A já se vždy snažím na všem hledat to dobré, takže z toho mám radost. Ale je třeba si přiznat, že po roce nechození do školy a komunikaci on-line každý bojuje se ztrátou motivace.

HN: Pozorujete to i na sobě?

Mám pocit, že pracuji ještě víc než předtím. Kde jste dřív strávili nějaký čas přesunem, teď se jen přepnete z Teamsu na Zoom. A do toho je moje generace, která má ještě děti školou povinné, v extrémním zápřahu. Mladšího syna mám ve třetí třídě, a byť je on-line výuka kvalitní, nároky na rodiče to klade.

Související

 

Související

Líbil se vám článek? Chcete víc takových článků?

Kupte si předplatné a můžete si je číst všechny. Navíc bez reklam a s možností odemykat placené články pro přátele.

Vyzkoušejte předplatné HN+
Newsletter

Sedmička HN

Život jsou povinnosti i radosti. A proto tu je newsletter Sedmička - každé ráno v sedm vám přinese sedm tipů na podnětné a zajímavé čtení z domova i ze světa. A k tomu pár nápadů, čím se zabavit nebo čím potrápit mozkové závity.

Přihlášením k newsletteru beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru