Chcete se zasmát? Pošlete českému úředníkovi dokument elektronicky i na papíru a zapněte stopky

Obsah nové zprávy NKÚ je místy až bizarní čtení. Třeba pasáž, která popisuje, že se agenda důchodového pojištění OSVČ pořád provádí v lokálních počítačových aplikacích u jednotlivých okresních správ, které ale nejsou vzájemně propojeny. Musí se z úřadu na úřad fyzicky přenášet.

Přitom projekt centralizace agendy důchodového pojištění spustila Česká správa sociálního zabezpečení už v roce 2014. Udělala to však bohužel jen proto, „aby splnila své povinnosti vůči EU“, jak píše kontrolní úřad. Akci dodnes tenhle obří úřad nedokončil. Daňové poplatníky to ale samozřejmě stálo už 112 milionů korun, protože se tak jako tak musel nakoupit hardware a spousta peněz se utratila za zbytečné IT práce.

Znamená to, že „rok a půl po termínu stanoveném Evropskou komisí pro připojení států do EESSI (elektronická výměna dat mezi zeměmi EU) výrazně převažovala u ČSSZ komunikace v papírové podobě nad komunikací elektronickou prostřednictvím EESSI,“ jak píší kontroloři ve své zprávě. A zní to prostě jako ohromná ostuda.

Má to celé samozřejmě vážné důsledky. Protože jsou finanční. A jde o finance nás, daňových poplatníků. Zpracování přehledů OSVČ v listinné podobě plně vytěžuje až 251 zaměstnanců správy sociálního zabezpečení. To jsou desítky milionů ročně. Mnoho z nich jsme mohli ušetřit, kdyby se zodpovědní politici a úředníci probrali a zjistili, že století páry a papíru jsou pryč.

Jenže to se nestalo. Leda zase na papíře, na který si před lety premiér Andrej Babiš napsal svoji propagační knížku nazvanou O čem sním, když náhodou spím. Je tam roztomilá pasáž o tom, jak se staneme světovými lídry v digitalizaci jako třeba Estonsko. A zatímco mají Estonci k dispozici plně digitální státní správu a elektronické doklady, v Česku je pro úředníky rychlejší používat podatelnu, tiskárnu a šanony.

„U mě v bývalé firmě jsme měli hlavního ajťáka, který zodpovídal za to, aby všechny naše podniky měly moderní počítače, nejnovější systémy, všechno bylo propojené a fungovalo, jak má. Prostě, aby počítače co nejvíc firmě pomáhaly a zaměstnanci byli díky nim co nejefektivnější. V roce 2014 jsem firmu opustil a stal se ze mě ministr financí. A tam, v centru Prahy, jsem uviděl na vlastní oči, co jsem do té doby slyšel jen z vyprávění. Úředníci, co mlátí do šedivých bakelitových klávesnic tytéž údaje znovu a znovu, protože nemají propojené databáze.“ Tohle píše zase Andrej Babiš, ale dnes, v polovině roku 2021 v knížce Sdílejte, než to zakážou!. A ani trochu se u toho nezastydí. Znamená to, že už sedm let dobře ví, v jak zoufalém stavu státní správa v Česku je. A neudělal s tím nic.

Máme analogového premiéra ztraceného v čase. V lednu prohlásil, že registrační systém na očkování funguje dobře, takže navrhne vládního zmocněnce pro digitalizaci Vladimíra Dzurillu na státní vyznamenání. „Rozhodně si nemyslím, že si zasloužím vyznamenání, a myslím, že to nemělo být vůbec řečeno,“ řekl k tomu v červenci sám vládní zmocněnec. A projevil nejen o poznání víc soudnosti než Andrej Babiš, ale také řekl pravdu. Na vyznamenání to tedy není ani náhodou. A ještě hodně dlouho bohužel nebude.