Pět slabých míst Andreje Babiše, do kterých se demokratům nedaří trefit

To všechno je pravda a je pravda i to, že lídři obou demokratických bloků nějakou nápovědu potřebují. Jsou totiž v předvolební kampani docela marní. Před několika týdny vedli průzkumy, teď už je hnutí ANO Andreje Babiše zase první. Je to on, kdo určuje předvolební témata bez ohledu na to, jak moc jsou nesmyslná. Demokraté zatím nedokázali udělat z čehokoliv ze svých programů věc, o které se mluví a píše déle než pár hodin. Jen odrážejí jedovaté šípy, které po nich Babiš střílí. Proto se místo podstatných věcí řeší dva měsíce před volbami ve veřejném prostoru, jakou zmrzlinu budou Piráti rozdávat voličům při svých cestách, jestli je dostatečně ekologická a že si tu naši vanilkovou nenecháme zakázat. (Pokud vás zmrzlinová aféra minula, považujte se za šťastlivce a dál po tom nepátrejte, není to vůbec důležité.)

Výše zmíněné rady voličů jsou správné, ale mnoho nezmohou. Fakta a detaily z volebních programů jsou základ solidní kampaně (proto Babiš zatím žádný program ani nemá), ale rozhodující je způsob komunikace s voliči a způsob boje s konkurencí. A ukazuje se, že soupeři Andreje Babiše jsou z jiného těsta než premiér. Jejich svět je decentnější, pro hrušky se v něm neleze na strom, ale spíš se vyčkává, až nějaká spadne na zem. Ve světě Andreje Babiše mnohem víc platí, že ten, kdo se chce najíst, musí lovit, stát se žralokem. A předseda hnutí ANO a beneficient konglomerátu Agrofert se už dvě volební období úspěšně chová jako největší žralok v českém politickém rybníku.

I žraloka lze nicméně obelstít a vyhnout se stisku jeho zubů. Lze ho i porazit. Stačí najít jeho slabá místa. Zde je pět takových, která lídři opozice u Andreje Babiše ještě nevyužili:

1. Přímý střet. Andrej Babiš je mizerný rétor. Kratší sdělení ještě zvládá, při delším projevu se jeho myšlenky poněkud rozdivočí a dělají si, co chtějí. V proslovech pro jeho facebookové publikum to nevadí. Naopak, „čaulidi“, jak jim přezdívá sám Babiš, oceňují, že „mluví jejich řečí“. V přímé konfrontaci to může být slabost. Když třeba proti Andreji Babišovi posadíte bývalého viceguvernéra ČNB a dnešního europoslance za TOP 09 Luďka Niedermayera a necháte je hovořit o státním dluhu, do pěti minut se jinak suverénní premiér promění v lehce zmateného seniora, který se utápí ve vlastní rozčílenosti a jen roztěkaně poštěkává. Emoce jsou klíč. Andrej Babiš ty své nedokáže krotit. Pokud chtějí lídři opozice Andreje Babiše pokořit, musí ho tlačit a ideálně dotlačit k přímým střetům.

2. Soupeřem je i zbytek hnutí ANO. Oblíbenou strategií Andreje Babiše je vysmívat se své opozici, že jejím jediným programem je „Antibabiš“. A má trochu pravdu. Přitom jeho slabým místem je celé jeho hnutí. Ať už jde o nevábné praktiky lidí kolem Jaroslava Faltýnka, úprky různých osobností z hnutí, celková personální vyprázdněnost, neviditelní ministři (viděl jste někdo letos třeba ministra obrany?), ministryně pro místní rozvoj, která málem připravila oběti ničivého tornáda o finanční pomoc, peníze, které z rozpočtu spotřebuje ministryně financí na své profesionální fotografie pro Instagram… Nekandiduje jen Babiš. Celé jeho hnutí zasluhuje pozornost a nabízí opozici mnoho střeliva.

3. Vtip, humor a lehkost. Andrej Babiš působí na své publikum jednou docela opomíjenou zbraní – humorem. Má schopnost dělat si ze sebe legraci, tvářit se, že nic není problém, že se směje od rána do večera. Jsou to banální komunikační nástroje, ale mimořádně účinné. Jedno video z focení pro kampaň, kde se premiér všelijak pitvoří, chytne za voličské srdíčko víc než video předsedy ODS pronášejícího nesmírně hlubokomyslná moudra o problematice českého školství deseti přikyvujícím lidem kdesi na nějakém náměstí. Všichni lídři opozice působí v dosavadní kampani mnohem vážněji, jsou více strojení a velmi jim chybí pozitivní náboj a uvolněnost. Nechali se příliš vtáhnout do boje se zlem, než aby je napadlo jít na Babiše s vtipem a humorem.

4. Autenticita. Babiš, ať je jakýkoliv, si na nic nehraje. Tedy hraje, hraje si na čestného politika, který je schopen spravovat zemi. Ale toho občas mírně popleteného staršího pána nehraje. To ho silně přibližuje většinovému publiku. Předseda Pirátů Ivan Bartoš si hraje na politika v saku a kravatě a předseda ODS Petr Fiala si hraje na to, že umí žít bez saka a kravaty. Ale publikum cítí, že tady něco nehraje. Není důvod, proč by si Ivan Bartoš neměl vzít do ruky svoji harmoniku a objet s ní na Ústecku hospody, jako to dělal v mládí. A Petr Fiala by se měl smířit s tím, že velké davy asi svým vystoupením nikdy nepoblázní. Mohl by sice obrazit místní knihovny a výstavy, ale jeho silnější zbraní bude spíš televize a tisk. Facebook by měl přenechat Markétě Pekarové Adamové a osobní kampaň na venkově Marianu Jurečkovi.

5. Najít si svého křiklouna. Tento bod je kontroverzní. Křiklounství v politice je nešvar. Je to přesně ta věc, kterou je třeba vymýtit, protože přerůstá do populismu, potlačuje to podstatné a banalizuje svět politiky na prázdná hesla. Jenže v předvolební kampani, zdá se, nelze nemít k dispozici alespoň jednoho „bitkaře“. Provokatéra, který by se do Andreje Babiše navážel tak dlouho, až by ten vypěnil a udělal nějakou chybu (viz emoce v bodu č. 1). Samozřejmě čestně a pokud možno vkusně. Ale ostře. Ani jedné protibabišovské koalici se nepovedlo Babiše vyprovokovat k něčemu nečekanému.

Takže je to snadné. Humor, emoce a umět být v pravou chvíli i trochu zlý, přímá konfrontace. Andreji Babišovi dnes pomáhá příznivá covidová situace a zabrala i jeho virtuální témata. Všechny možnosti ale ještě nejsou vyčerpány. Jeho oponenti se jich zatím jen nedokázali pořádně chopit.