Teolog Martin Niemöller řekl kdysi o nástupu nacismu (volně parafrázuji): Dokud chodili pro „jiné lidi“, mlčel jsem. Když si přišli pro mě, nezbyl už nikdo, kdo by se mě zastal. Na celém přemetu ve volební situaci mě jako expertku na propagandu zaujala v podstatě jediná věc. Osud Pirátů. Nemám na mysli ani jejich chyby v komunikaci, ani strategickou chybu s kroužkováním, ale to, co se odehrálo na odvrácené straně Měsíce: dosud nejmasivnější nasazení moderních dezinformačních technologií v dějinách naší země.

Moc se o tom nemluví, proto bych chtěla trochu posvítit světlem do rohu, kde je největší tma. Bohužel z reakcí diváků na mé přednášky o propagandě a také na nový podcast Kanárci v síti, který děláme s expertem na algoritmy Josefem Holým, plyne, že lidé tragicky nechápou podstatu nové, nebezpečné zbraně informační války. Zbyl jim v paměti otisk klasické sovětské propagandy v minulém století a mají pocit, že nová propaganda na síti spočívá v šíření jakýchsi nepravd, kterým se zkušený politik snadno ubrání. Proboha! Tohle si musíme vysvětlit.

Na úvod podotýkám, že v tomto roce zařadilo NATO na základě pokročilých znalostí z Kanady do obranných domén i lidský mozek. Do této chvíle byly těmito doménami boje jen země, vzduch, kosmický prostor, moře a kyberprostor. Už nemluvíme o informační válce, ale o válce kognitivní. Nejde už dávno o problém dezinformací, které – jak se ukazuje – jsou jen méně účinným vehiklem v celé technologické bitvě o útok na podprahové rozhodování v lidském mozku. Politikové mi často říkají, že si snadno poradí s nějakou tou směšnou lží. Vždyť tomu přece nikdo soudný nevěří. Cítí se nad věcí. Imunní. Když to slyším, chce se mi tlouct hlavou do zdi. Už dávno totiž nejde o problém z oblasti novinařiny.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na týden zdarma předplatitelem HN+ i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN+ na týden zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Už dávno víme, že kromě špičkových znalostí neurovědy a behaviorální psychologie jde hlavně o problém vyspělých technologií včetně užití umělé inteligence. Ona „mašina“, chcete-li, která vám dokáže spolehlivě vyrazit mozek z hlavy, ať jste vysokoškolský profesor, nebo metař, je především stroj na získání převahy v informačním prostoru. Jako takový potřebuje docílit tří efektů: přesného datového cílení, množství a opakování. Všechny tři efekty tohoto novodobého informačního útoku jsou dosažitelné za pomoci velmi nákladných technologií.

Cílení znamená, že jako útočník musíte mít obří databáze obyvatel, které někdo za velké peníze musí spárovat dohromady. Zeptejte se jakéhokoliv projektového manažera v IT, co je to za nákladnou a frustrující práci. Tyto databáze obsahují zpravidla legální nebo také ilegální data (osobní, finanční, psychologická) o každém z nás. Umělá inteligence je pak vyhodnotí a zařadí každého z nás do nějakého většího vzorku. Analýzou pak zjišťuje, když to velmi zjednoduším, kde leží naše kognitivní a psychologické slabiny. Čeho se bojíme. Jaké máme předsudky, co jsou naše „memetické spouštěče“. Zní to odborně?

Představte si to prostě jako stroj, který čte naše noční můry. Kdybych měla vysvětlit, jak se k nim analýza umělé inteligence dostane, musel by vzniknout nový článek. Prostě je predikuje. Každý nějakou máme. Umělá inteligence pomáhá zjistit, do jaké kategorie „nočních můr“ patříte, aby vás pak později v komunikačním mixu mohla právě tou vaší můrou děsit. Máte malou penzi? Přijde e-mail, že vám Piráti seberou důchod. Máte obsesivní strach z černé barvy pleti? V lokálním tisku z jistého holdingu se dočtete, že Piráti chtějí dotáhnout černé migranty. A dostáváte to opakovaně, stokrát, tisíckrát, dokud vám strachem nebo vzteky nepřeskočí. U silnějších povah nedojde k tak silnému efektu, dojde jen k zaváhání, zapochybování. To samo o sobě je také výtečný výsledek. Časem se jednání a postoje společnosti promění žádoucím směrem. Aniž si toho všimla.

Jen to opakování a množství samo o sobě zajišťuje úspěch. Americký psycholog Robert Zajonc to exaktně prokázal svými výzkumy už v sedmdesátých letech, říkal tomu mere exposure effect.
Dál nastupuje výroba message – komunikačního poselství propagandy, které má jediný cíl: oživit naši noční můru a seškrábnout kůži ze zahojených psychických ran. Opakovaně vystavíte lidi jejich vlastnímu traumatu. A zase opakujete, občas se z té záplavy na sociálních sítích a v e-mailech chytne něco i v televizi a rozhlase, protože přehlcení informačního prostoru považují novináři omylem za „trending topic“, tedy hlas lidu, který je třeba šířit dál. Klipy, e-maily, texty, vtipy, fotomontáže, všechno nese stejnou memetickou zprávu: Piráti jsou riziko. Do různých cílových skupin. Když to vydržíte dělat s vysokým informačním výtlakem po delší dobu, oběť útoku začne zmatkovat, jako by se topila v neviditelné louži jedu. A přitom nikdo nic netuší, všichni říkají: Jsou to jen nějaké směšné lži. Tomu přece nikdo soudný… a tak dále.

Komunikační a hlavně behaviorální efekt útoku dezinformačního stroje je dlouhodobý a zničující. Za velké a hrubé zjednodušení popisu se omlouvám. Tahle zbraň je dnes komerčně k dostání na trhu za velké peníze, stejně jako se mezi warlordy kdysi šmelilo se semtexem. Po nechvalně známé Cambridge Analytica ji dnes nabízí v různé kvalitě asi šedesát firem světa. Pokud jste v klubu miliardářů, žádný problém. Nemáte rádi Piráty? Pak vám jistě přijde vhod spokojit se s konstatováním , že si za to mohou sami. Věřte mi, nemohou. Chyb udělali nespočet, ale ubránit se takto masivní kampani v současné době ještě neumíme. Kdokoliv, kdo se znelíbí oligarchům, mezinárodnímu organizovanému zločinu, Rusům nebo Číně, může být další obětí. Jako by nám ta zkušenost s Karlem Schwarzenbergem a Jiřím Drahošem nestačila. Jak dlouho ještě budeme váhat s obranou našeho digitálního a kognitivního prostoru? Včera bylo pozdě. Každé další volby mohou být poslední. Vítězství o pár mandátů, a to ještě jen na chvíli, opravdu nic neřeší. A abych předešla otázce: jsem volič lidovců, takže v tom to opravdu není.