Úkol zní jasně, žádný další Mynář už se na Hrad nesmí dostat

Teď bychom si možná mohli prosvištět několik slovníkových hesel. Například: „papaláš – vyšší veřejný činitel, zejména když nestydatě zneužívá svou funkci k osobnímu prospěchu“. Nebo: „Osvětimany – městys v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji“. „Evropské dotace – dotace financované ze strukturálních fondů EU“ a „povolení (třeba na vybudování rybníka nebo zasněžování sjezdovky u svého penzionu) – licence, která je potřeba ke stavbě či stavebním úpravám“…

K tomu všemu patří jedno jméno – Vratislav Mynář, podnikatel, který se kdysi skamarádil s Miroslavem Šloufem, legendárním spin doctorem Miloše Zemana, nahradil ho v roli fámula a osm let teď vede prezidentskou kancelář. Mynář je prezidentův kancléř, který nasekal víc skandálů než naprostá většina současných politiků. Momentálně je obviněn kvůli možnému zneužití evropských dotací při stavbě svého soukromého penzionu.

V úterý začala policie prošetřovat i Mynářovu činnost z posledních týdnů. Protože v ní „lze spatřovat znaky trestných činů proti republice“. Prezident Zeman je už nějakou dobu ve stavu snížené příčetnosti, ale jeho kancelář o tom lhala, ignorovala tento lékaři potvrzený fakt a sám kancléř Mynář navzdory tomu organizoval či možná inscenoval tak důležité prezidentské úkony, jako je třeba svolání sněmovny po volbách.

Nelze bohužel vyloučit, že si tu tenhle policií stíhaný úředníček hrál na hlavu státu docela dlouho. Že vykonával prezidentské pravomoci za nemohoucího Zemana. Celá ta zkušenost s Vratislavem Mynářem ale docela napovídá, či spíš vysloveně řve, abychom s tím něco urychleně udělali. Protože nic podobného se nesmí v moderní demokratické zemi dít.

Babiš proti Hradu

V případě, že by se nyní většině senátorů a poslanců podařilo uplatnit článek 66 ústavy a pravomoci prezidenta by přešly na zbylé nejvyšší ústavní činitele, mohl by podle dostupných výkladů Mynáře odvolat současný předseda vlády Andrej Babiš. A světe, div se, on by to udělal. Je po prohraných volbách jako vyměněný a zjevně nechce mít s celou tou podivnou hradní partou už nic společného. Sám již vyzval Mynáře k rezignaci a prohlásil, že pokud to neudělá a on bude mít tu možnost, odebere mu funkci.

Zní to příznivě a nezdá se ani tak moc podstatné, jestli tím Babiš sleduje nějaké budoucí zisky nebo ho ovlivnilo to, co jako jeden z mála viděl na vlastní oči při návštěvě Zemana den po volbách.

Nicméně, i kdyby Babiš Mynářovo řádění na Hradě ukončil (a s ním snad i řádění poradce Martina Nejedlého či pološíleného mluvčího Jiřího Ovčáčka), bylo by to málo. Lze léčit příznaky nemoci, ale mnohem důležitější je odstranit její příčiny. Je nutné dostat pozici kancléře pod kontrolu. Ukázalo se hned dvakrát, že jsme schopni si zvolit v přímé volbě za prezidenta nebezpečně narcistické podivíny – a ti zase, jak už také dobře víme, mají silnou tendenci obklopovat se podobně pokřivenými služebníky. Nevíme, kdo se kdy stane v Česku prezidentem, takže je tu i do budoucna riziko, že Hrad budou okupovat nějací další Mynářové.

A Česko nepotřebuje mít v takto prestižní funkci člověka, který není schopen získat bezpečnostní prověrku, který podivně levně kupuje v Praze vily, bez povolení staví rybníky a je podezřelý z podílu na možném manipulování zakázek třeba na těžbu kamene ve státní Lánské oboře. Jak je možné, že se úředník, který má mít na starosti ceremonie a správnost údajů na jmenovacích dekretech pro profesory, aktivně angažuje třeba v prodeji hlubinného dolu na Opavsku čínským zájemcům?

Opravte Hrad

Celý problém tkví v tom, že Vratislav Mynář sice dostává plat ze státních peněz a je zaměstnán v „organizační složce státu“, formálně ale není státním úředníkem. Vymyká se zákonu o státní službě. Kancelář prezidenta není svázána ničím jiným než vlastním zákonem a nikdo nad ní nestojí. Pro Mynáře neplatí stejná pravidla jako pro ostatní úředníky. Jediným jeho nadřízeným je prezident, který si ho prostě vybere a svěří mu funkci i správu půlmiliardového rozpočtu. Bez čehokoliv dalšího.

V minulosti jsme měli na kancléře štěstí. Byli to spíše neviditelní organizátoři agend svých prezidentů, jak s tím zákon o kanceláři prezidenta z roku 1993 počítal. Jenže tvůrci zákonů byli v tomto ohledu poněkud naivní a asi si neuměli představit, že by se do takové pozice mohl dostat kdejaký politický kšeftař.

Právě se nám formuje nová vláda, jejíž strany slibují změnu, a to i změnu politické kultury. Brzy se míč ocitne na jejich straně hřiště a jejich lídři budou mít příležitost ukázat, jestli umí víc než jen kritizovat poměry současného Hradu na svých Faceboocích a Twitterech. Silnou možností je podřídit osazenstvo prezidentské kanceláře služebnímu zákonu. Podmínit výkon kancléřské funkce bezúhonností, možná i splněním úřednické zkoušky, kterou musí procházet tisíce státních úředníků.

Příští vláda by to měla urychleně zavést. Prezidentské volby se blíží, kdo ví, kdo usedne do prezidentského trůnu a koho si vybere za kancléře. Vratislavů Mynářů se v politice pohybuje bohužel víc než dost.