Babišův důchod: další zpráva o tom, kdo Česku osm let vládl

„Já jsem myslel, že budu mít 50, 60 tisíc. Mám 19 tisíc důchod, vyhrkl svým typickým rozhořčeně-ublíženým stylem v rozhovoru pro Blesk.

Dá se pochopit, že si multimiliardář nedělá starost s tím, jaký příjem mu bude ve stáří od státu chodit. Tak uvažuje každý bohatší člověk, všichni dobře vědí, že důchod jim zachování dosavadní životní úrovně ani náhodou nezajistí, a zabezpečují se proto jinak. I když zrovna Babiš se ještě krátce před vstupem do politiky, když odpovídal na otázky tohoto listu na téma charita, za boháče nepovažoval a vyzdvihoval spíš své dluhy. Co je opravdu šokující, je Babišova argumentace „ale však jsem zaplatil 322 milionů na daních“. I dlouholetý člen vlády zjevně nerozeznává mezi daněmi a odvody na sociální zabezpečení. To druhé je přece, i za této vlády, primární zdroj, z něhož se platí důchody. V tomto systému je souhrn odvodů logicky také hlavní parametr ovlivňující výši důchodu, který na každého daňového poplatníka po dovršení patřičného věku čeká.

Současně je Babišův důchodový výměr výpovědí o tom, do jaké míry za svých podnikatelských let využíval možností, které jsou zaměstnancům nedostupné.. Pokud dostane sumu jen o 16 procent přesahující průměrný důchod pro rok 2022, znamená to s velkou pravděpodobností, že během podnikání si vyplácel jen minimální odměnu jako jednatel či člen vedení svých firem. Těch 322 milionů, kterými se ohání, budou v drtivé většině daně z podílu na zisku jeho firem. Ty se daní 15 procenty, stejně jako třeba úroky z vkladů nebo dividend a akcií. Ovšem jejich srážení je automatické a snad nikdo nepočítá, že by to jakkoliv ovlivnilo jeho budoucí důchod. Kromě Babiše.

Jak moc uměl majitel Agrofertu (tanečky kolem svěřenských fondů se nezdržujme, nejsou podstatné, holding mu patří a vydělává) optimalizovat, si nejlépe představí malí podnikatelé v penzijním věku. Pokud mají na důchodovém výměru srovnatelnou či vyšší částku, mohou hrdě prohlásit, že na důchody svých starších spoluobčanů během podnikání přispěli víc než multimiliardář. Babišovo tvrzení o 34procentních odvodech, které odvedla „jeho bývalá firma“, je zřejmě jen mlžení. Rozhodně neodváděla za svého majitele, to početně hrubě nevychází.  

Babiše navíc před úplnou „důchodovou žebračenkou“ zachránil jeho politický úspěch. Vždyť od začátku roku 2014 (krátkou, čistě poslaneckou epizodu zanedbejme) jako ministr a vicepremiér dostával plat hodně nad 100 tisíc korun, který průběžně rostl. A jako premiér si rozhodně nepohoršil. Ovšem během osmi let nejde zachránit vše. Do hry vstupují drsné redukční hranice, jež omezují částku, která se do důchodu započte. Takže ani roky, po nichž byl placen „z peněz daňových poplatníků“ a během nichž za něj stát odváděl vysoké „pojistné“, nestačí na to, aby premiérův důchod přesáhl český průměr o tři tisíce. 

To hodně říká o rovnostářství českého penzijního systému. Fakt, že vysoce vydělávající lidé dostanou zpět jen zlomek odvodů, je v něm přes zásah Ústavního soudu napevno zabudován. Je to problém jak z pohledu spravedlnosti, tak efektivity. Jak chcete přilákat do země vysoce kvalifikované experty, když je tu čekají masivní odvody, za které ale skoro nic nedostanou?

A jsme u posledního, nejvážnějšího hříchu Andreje Babiše. Byl to on, kdo pomohl zlikvidovat pokus o penzijní reformu, která by alespoň trochu tento rys českého systému zmírnila. Podle jeho dobových slov vlastně moc nevěděl, co dělá, když ČSSD v tažení proti druhému pilíři podpořil a jeho údiv nad 19 tisíci na výměru to vlastně potvrzuje. Je to drsná lekce i pro voliče: dosadit do nejvyšších funkcí státu člověka, který o tolika věcech, jež zásadně ovlivňují jejich životy, nemá ponětí (připomeňme si také Babišův údiv nad existencí minimální mzdy), se nevyplatí i jim. Nakonec amatérismus takového politika poznají i na peněženkách. A to v době, kdy to bude nejvíc bolet.