Setkání amerického ministra zahraničí Antonyho Blinkena s jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem se neneslo v úplně konstruktivním duchu. I když oba zdánlivě říkali totéž. Blinken vyzval Moskvu, aby vyřešila současný konflikt s Ukrajinou diplomatickými, nikoliv vojenskými prostředky. Lavrov hovořil o možnosti vojenského střetu jako o noční můře. Problém ale je, že každá ze stran z konfrontace obviňuje tu druhou. Válka slov se přitom stále zostřuje.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Ruská tajná služba FSB oznámila, že zadržela tři ukrajinské špiony, kteří měli získávat tajné informace a chystat teroristické útoky. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj prohlásil, že ruští agenti chystali státní převrat spolu s lidmi ukrajinského oligarchy Rinata Achmetova. Ukrajinská tajná služba SBU se pochlubila zadržením hned devíti ruských rozvědčíků, z nichž dva měli chystat teroristické útoky.

Západ se znepokojením sleduje koncentraci ruských vojenských jednotek podél hranic s Ukrajinou. Moskva kontruje, že s vlastními jednotkami si na svém území může dělat, co chce, a obviňuje Kyjev, že přemístil polovinu svých bojových jednotek do východní části země. Zatím je to sice jen válka slov, ale jak upozorňují odborníci, může přerůst do války skutečné.

„Podobné výroky ruské strany je třeba vnímat prizmatem hybridní války, ve které má značnou roli válka informační,“ řekl v reakci na zprávu o zadržení ukrajinských agentů mluvčí SBU Arťom Děchťjarenko. Na oplátku kremelští propagandisté obviňují ukrajinská a západní média z vyvolávání konfliktu.

Z části se opakuje scénář z jara letošního roku. Tehdy Rusko také soustředilo více než sto tisíc vojáků na ukrajinských hranicích a stáhlo je až poté, co americký prezident Joe Biden souhlasil s přímým telefonickým jednáním s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Nyní podle informací listu Wall Street Journal, které později oficiálně potvrdil i ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba, je kolem ukrajinských hranic na 115 tisíc ruských vojáků, vybavených například taktickými raketami Iskander nebo těžkými raketomety Solncepek. Ty si ruská armáda vyzkoušela v Sýrii.

„Sil mají dostatečné množství, aby dosáhli nějakých výsledků, pokud se Moskva rozhodne zaútočit. Ale celá řada okolností ukazuje na to, že cílem operace je zastrašení Ukrajiny, aby začala jednat s donbaskými separatisty, a donucení Západu, aby přestal Ukrajině pomáhat,“ cituje ukrajinský list Nv.ua bývalého amerického velvyslance na Ukrajině a dnes výzkumníka v think-tanku Atlantic Council Johna Herbsta.

Jeho verzi potvrzují slova samotného ruského prezidenta. „Na Západě vzniklo napětí. Měli bychom ho udržovat co nejdéle, aby nechtěli vytvořit na našich západních hranicích nějaký konflikt,“ prohlásil v polovině listopadu Vladimir Putin. Nařídil také svému ministrovi zahraničí Sergeji Lavrovovi, aby dosáhl od Západu garancí, že nebude překračovat žádné ruské „červené linie“. Za příklad těchto linií označil Putin dodávky zbraní na Ukrajinu, „provokativní námořní manévry v Černém moři“ a lety amerických strategických bombardérů podél ruských hranic.

Problémem je, že Západ tyto kroky dělá, aby ukázal svou podporu Ukrajincům a odstrašil tak Moskvu od myšlenky vojenského útoku na Ukrajinu. Administrativa Donalda Trumpa například prodala Ukrajině 210 moderních protitankových střel Javelin s tím, aby Rusům dokázaly případný útok prodražit. Kyjev také nakoupil turecké bezpilotní letouny Bayraktar a jednou je již použil proti minometům separatistů. Proběhla celá řada společných cvičení s jednotkami NATO, Švédsko oznámilo, že pošle na Ukrajinu výcvikovou jednotku.

To vše Kreml vnímá jako bezpečnostní ohrožení. Podle zdrojů deníku Washington Post si to uvědomuje i Bílý dům, který si od Pentagonu vyžádal informace o všech manévrech u ruských hranic, protože ani lidé Joea Bidena o nich údajně neměli úplný přehled. Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba hovoří o tom, že je potřeba nedat Rusku záminku k agresi a současně přitom udělat takové kroky, které by Kreml od útoku odradily.

To ale vůbec není jednoduché. Jistě by šlo zastavit lety strategických bombardérů u ruských hranic nebo plavby torpédoborců NATO v Černém moři, ale to Moskvě zdaleka nestačí. Jasně to formuloval kremelský politolog Fjodor Lukjanov, který tvrdí, že Kreml požaduje pevné garance, že Ukrajina nikdy nevstoupí do NATO. Podle něj je princip, že každá země si může sama vybrat, členem které bezpečnostní organizace bude, již přežitý. Naopak tvrdí, že příkladem by měla být takzvaná finlandizace, tedy stav, kdy se po druhé světové válce Finsko prakticky vzdalo vlastní zahraniční a bezpečnostní politiky. 

To je ovšem pro západní státy nepřijatelné. Budou tedy manévrovat mezi podporou Ukrajiny a snahou zbytečně nevyprovokovat Rusko. Tím spíše, že v Kremlu stále častěji říkají, že situace připomíná rok 2008, kdy došlo k rusko-gruzínské válce. Tu podle Kremlu vyvolaly gruzínské ambice vstoupit do NATO, což teď ale po vojenské porážce rozhodně není na pořadu dne.

Ukrajinská armáda je mnohem silnější a případný konflikt se Západem by měl pro Rusko velmi závažné ekonomické dopady. „Potenciální cena útoku je příliš vysoká – politická izolace, další tvrdé sankce, mrtví ruští vojáci, což je v Rusku velmi nepopulární. Jenže moje logika je jiná než Putinova, tudíž nevylučujeme možnost, že se nakonec rozhodne zaútočit,“ říká další bývalý americký velvyslanec v Kyjevě a dnes profesor na Stanfordu Steven Pifer.