Den dětí byl prvním dnem, kdy si řidiči mohli vychutnat slastný moment snížení spotřební daně na benzin a naftu. Nutno říci, že hlasitý jásot se po českých luzích a hájích nerozléhal. Změny v cenách na čerpacích stanicích byly natolik nepatrné, že si jich nikdo ani nevšiml.

A českým řidičům i jejich spolujezdcům náladu nezlepšily ani zprávy, že Německo, náš nejbližší soused, obchodně i geograficky, srazilo ceny benzinu v průměru o 35 centů (cca 8,60 Kč) a že od středy Němci jezdí po celé zemi veřejnou dopravou za sníženou cenu devět eur měsíčně.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Česká republika je i se sníženými daněmi u benzinu dražší než Německo či Rakousko a je srovnatelná třeba s Lucemburskem. V oblasti průměrného příjmu za všemi výše zmíněnými zeměmi ale významně zaostává. I ve srovnání ekonomiky podle parity kupní síly. Česko naopak vede v cenách i jejich růstu.

Nutno dodat, že ve stejný den, kdy ceny benzinu rozesmutnily řidiče, přišly i výsledky rozpočtu za prvních pět měsíců roku. A z těch by pak mělo být do pláče všem. Schodek státního rozpočtu ke konci května stoupl na 189,3 miliardy korun. Což je sice výrazně lepší číslo než loni, nicméně pokud by měl deficit skutečně skončit plánovanými 280 miliardami, potom by se musel stát zázrak srovnatelný s přeměnou vody na alkohol, nejlépe zdaněný.

V jeden den se tak setkaly výsledky české hospodářské politiky, která je postavená na ideologických floskulích, se slepými pokusy o to či ono. „Překvapivé“ zdražování ukazují statistická čísla už od konce loňského roku. Letošní válka na Ukrajině pak jen zdvojnásobila tempo. Přesto ani minulá, ani současná vláda nepřichystala jakoukoliv udržitelnou strategii, jejímž cílem by byla podpora obyvatel a současně ochrana před totálním zplundrováním veřejných financí. Plán, který by zabránil tomu, aby stát nemusel z nedostatku peněz rezignovat na jakoukoliv sociální politiku. Protože to je přesně to, k čemu bude muset zákonitě dojít, pokud bude kabinet Petra Fialy pokračovat v nastoupeném kurzu „nepodpory“ ekonomiky i občanů.

Drahé pohonné hmoty (i energie) si státní zásah žádají. V situaci, kdy je Česká republika závislá na ruské ropě (a dokonce si vyjednala výjimku z embarga na její dovoz) a kdy je současně ruská ropa na světových trzích výrazně levnější než její arabský či americký ekvivalent, potom je naprosto nepochopitelné, proč jsou v Česku pohonné hmoty dražší než ve většině zemí Evropské unie. Jak se ukázalo, marže prodejců, kterým ministr financí Zbyněk Stanjura v dubnu hrozil, že je bude regulovat, mají na vysoké ceny jen minimální vliv. A i když k žádné regulaci nakonec nedošlo, žádný z obchodníků nehodlá dráždit ministra financí, protože „co kdyby“. Marže rafinerií ale nikdo nesleduje. Argument, že se pohybují na celoevropském trhu a nemají důvod prodávat doma za nižší ceny, je pravdivý. Neexistuje ovšem žádný důvod, proč by se rafinerie, stejně jako energetické či plynárenské společnosti, nemohly zdanit.

Ve chvíli, kdy se ukazuje, že český rozpočet míří k dalšímu mnohasetmiliardovému schodku, je vlastně zcela neuvěřitelné, že si vláda zavírá dveře k dalším příjmům. Zejména ve chvíli, kdy se potvrzuje, že sice vysoká inflace přináší víc peněz do rozpočtu z daně z přidané hodnoty, nicméně že ani ta nedokáže pokrýt prudce rostoucí schodek.

Maďarské zastropování cen benzinu pro „domácí“ odběratele či prudké snížení DPH na benzin v Polsku lze vnímat jako extrémně drahé populistické kroky, kterými není radno se inspirovat. Nicméně kombinace totální rezignace na daňovou politiku se zmatenými pokusy o pomoc ve stylu neviditelného snížení spotřební daně také není řešením, které by vedlo jinam než do slepé ulice.