Státní rozpočet je hlavní nástroj vlády při prosazování její fiskální politiky a mají se v něm zrcadlit nejen priority konkrétního kabinetu. Má ovšem působit také jako ekonomický stabilizátor. A to se neděje.
Již mnoho let jsme ale svědky procesu, na jehož konci bychom veřejné finance s klidem mohli svěřit do rukou C(R)ML, tedy centrálního (rozpočtového) mozku lidstva (fanoušci Návštěvníků mi tuto úpravu, doufejme, odpustí). Na jedné straně zaznívají poměrně racionální argumenty, že z důchodů či rodičovského příspěvku (a dalších sociálních výdajů) se nesmí dělat politikum. Na straně druhé se ale z veřejných výdajů ve stále větší míře stává jen suchá bilance příjmů a výdajů, která přestává plnit své základní funkce. Měli bychom si připomenout, jaké funkce to vlastně jsou. Jakou roli mají vlastně veřejné finance v hospodářství hrát.
Článek již není odemčený!
Váš známý vám umožnil přečíst si článek zdarma, ale uplynula doba, po kterou je článek odemčený.
Pro neomezený přístup ke všem článkům na našem webu si můžete zakoupit předplatné za 40 Kč.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
