Pro ty, kdo volí Babiše, je stát příliš složitý. A není to jejich vina

Jsou mezi nimi jistě i takoví, kteří Babiše volí navzdory svému dobrému vzdělání a dobré socioekonomické kondici. Třeba obdivují jeho predátorský styl podnikání, díky kterému vybudoval konglomerát Agrofert. Možná je k tomu vedou jiné více či méně zvrácené důvody. Podstatné je, že jsou v této skupině velké stovky tisíc lidí, kteří se k prázdné a škodlivé politice Andreje Babiše upínají proto, že jen velmi málo rozumí tomu, čemu říkáme stát, politika, systém. Nerozumí tomu, ne náhodou, ani sám Babiš. Jeho fanoušci nicméně více než cokoliv jiného vnímají jeho bojový pokřik a to jim stačí. To, co se reálně děje ve veřejném prostoru, je jim příliš vzdáleno, a tak nedokážou rozpoznat, že Babiš nenabízí řešení jejich problémů. Babiš je ale dokáže s tím nesrozumitelným světem rychle propojit prostřednictvím emocionálního mostu. Proto jsou jeho kampaně postaveny zejména na strachu, na emoci, která je v politice odjakživa snad tou nejúčinnější. 

Nejvíc je to vidět tam, kde jsou problémy nejhmatatelnější. Severozápad Čech třeba, oblast, kde je nedostatek univerzit, zajímavých pracovních možnosti, příležitostí pro to, aby tam lidé mohli v něčem vynikat a uspokojovat svoje potřeby. Podobných oblastí je víc. Když se podíváme na mapu výsledků prvního kola prezidentské volby a místa obarvená Babišovými voliči, zjistíme, jde o větší územní plochu, než kterou dokážou pokrýt voliči nepopulistických politiků.

Na většině území Česka zkrátka vyhrává politik, který za deset let v pozici premiéra nebo vicepremiéra nezlepšil životní poměry lidí ani o píď. Politik, který zvládl pandemii covidu skoro nejhůře ze všech evropských lídrů. Politik, který neinvestoval do budoucnosti země, ale zejména do svých volebních výsledků. 

Je snadné propadnout skepsi z toho, že velké množství lidí není schopno pochopit, jak funguje stát a politika a nechávají se znovu a znovu nalákat na populistická cukrátka. Můžeme cítit potřebu vyčítat desítkám procent občanů Česka, že brzdí vývoj a modernizaci celé společnosti jen proto, že si pro svoji volbu nedokážou obstarat informace, nepoužívají dostatečně kritické myšlení a jsou pasivní, pokud jde o veřejné věci. Lehce by si jeden mohl i zauvažovat o jistých omezeních hlasovacího práva, jenže ona ta chyba není na straně voličů Andreje Babiše. Na vině jsou, světe, div se, politici. Nikdo jiný.

Dostavte se na pobočku armády. Podvržených e-mailů a SMS přibývá, třetina je o generálu Pavlovi

20. 1. 2023 ▪ 4 min. čtení

Život určitě nemá vyplňovat neustálé studium toho, co se děje v parlamentu, co dělá vláda, co se píše v jakém paragrafu. Nelze nikomu vyčítat, že je pro něj onen „systém“ moc komplikovaný. Výčitka patří těm, kdo ho komplikovaným udržují. Zákonodárcům, ministrům, premiérům. A ti mají prostě obří handicap ve svém mentálním nastavení. Jsou ohromně smíření se stavem státní správy v Česku a možná jim i do jisté míry vyhovuje. Jejich plány v tom lepším případě počítají s mírným vylepšováním „systému“ a naprosto jim uniká, že ten systém nefunguje. Místo aby si sedli či stoupli k rýsovacímu prknu a zreformovali celou architekturu státní správy, pobíhají kolem toho zadrhávajícího se soukolí s olejničkou v ruce a myslí si, že promazání postačí.

U politiků současné vládní pětikoalice je to jen těžko pochopitelné. Protože těm by už zkrátka mělo dojít, že pokud něco zásadně nezmění, Andrej Babiš třeba nezvítězí v letošních prezidentských volbách, ale možná vyhraje za dva roky s Tomiem Okamurou ty sněmovní a namíří si to do vlády. A modernizace státu, kterou potřebujeme všichni jako sůl, se přinejmenším o jedno volební období zpozdí. Opět.

Řešením není udělat z Česka do pěti let Švýcarsko a to v každé zapadlé vísce, byť by to bylo hezké. Řešením je v první řadě revoluční změna mentality státní správy, která se musí proměnit ve srozumitelnou a vstřícnou službu. Už nesmí být nepřítelem pro lidi, kteří se například nyní marně snaží získat sociální příspěvek na bydlení. Protože ta současná neutuchající frustrace pramení zhusta z oprávněného dojmu, že ten nepřátelský stát výměnou za vyplacené daně nepomáhá, když je potřeba. A ono teď zrovna potřeba je.