Příběh Pavlovy kandidatury a kdo je Petr Kolář, který se na ní výrazně podílel

Kolář nepopírá, že v přesvědčování Pavla, aby kandidoval, měl velký vliv. „Ale nejsem žádný jeho stvořitel ani loutkovodič. On je silná osobnost a hanba by mě fackovala, kdybych si k němu přisvojoval nějaká autorská práva,“ tvrdí šedesátiletý muž, jehož partnerkou je od roku 2019 moderátorka Světlana Witowská.

Kolář s Pavlem jsou léta přátelé – chodí spolu na pivo, navštěvují se na chalupě. Sblížili se kolem roku 2014, když byl Pavel ještě náčelníkem Generálního štábu Armády ČR a Kolář měl za sebou angažmá v PPF. Ve skupině nejbohatšího Čecha Petra Kellnera působil podle pamětníků jako „ministr zahraničí“. Měl na starosti vnější vztahy se zaměřením na asijské trhy. Byla to práce, která nebyla moc na očích a často se týkala vysvětlování a otevírání dveří pro spotřebitelské financování – tedy ve prospěch společnosti Home Credit.

Rodák z Českých Budějovic, jenž vystudoval etnografii a folkloristiku a jako nepřítel minulého režimu musel pracovat v dělnických profesích, v PPF vydržel pouhý rok. Brzký odchod poté v médiích vysvětloval takto: „Odešel jsem ze svého rozhodnutí, zejména proto, abych se mohl svobodně vyjadřovat k naší zahraniční politice a vztahům s Ruskem a Čínou, jejichž prioritizaci s vedením PPF nesdílím.“

Následně začal spolupracovat s americkou advokátní kanceláří Squire Patton Boggs a zapojil se do iniciativ a think-tanků podporujících evropské hodnoty. „Už jsem nebyl diplomat ani jsem nebyl vázán žádnou korporací. Strašně se mi uvolnily ruce, začal jsem se častěji objevovat ve veřejném prostoru. S Petrem jsme se více bavili, jestli bychom ho nemohli do některých věcí zapojit. On s našimi aktivitami sympatizoval, ale zároveň – protože byl ještě v uniformě – si udržoval odstup,“ popisuje Kolář dobu, kdy si začali tykat a kdy přišel dosavadní Pavlův kariérní vrchol.

V červnu 2015 usedl do křesla předsedy vojenského výboru NATO, což je funkce, o níž se mluví jako o druhém nejvyšším postu Severoatlantické aliance. Tehdy byl, a dosud je, v dané funkci jediným zástupcem zemí bývalé Varšavské smlouvy. Právě v souvislosti s tímto úspěchem začaly zaznívat první hlasy, že by mohl být vhodným adeptem na prezidenta.

Zkraje roku 2015 se diskuse o jeho kandidatuře otevřela na sociálních sítích (tehdy založená facebooková skupina Petr Pavel prezidentem doteď funguje) i v médiích. Zatímco Pavel zastával pozici v NATO, v prezidentských úvahách se začal objevovat sám Kolář.

Spekulace na jaře 2016 umocnila takzvaná Kroměřížská výzva, za níž stáli Michael Kocáb nebo Jan Kalvoda. Společně jmenovali několik lidí, kteří by mohli být vhodnými kandidáty na příštího prezidenta, mezi nimi i Koláře. To vše v době, kdy vrcholila Zemanova „ekonomická diplomacie“ návštěvou čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v Česku a v průzkumech volebních preferencí ovládlo první příčku hnutí ANO.

Strategické mocenské spojenectví Zeman–Babiš začínalo nabírat reálné obrysy, což vyděsilo liberální část společnosti a jejích představitelů, pro něž prezident vymyslel pojem „pražská kavárna“. Začal se hledat člověk, který by byl opakem vznikajícího mocenského dua Zeman–Babiš.

Kolář si – jak sám nyní říká – naběhl, když tehdy veřejně prohlásil, že pokud bude znovu na Hrad kandidovat Zeman, tak do toho půjde taky. „Tou dobou jsem nevěděl, že mojí paní diagnostikují smrtelnou nemoc. Když jsme se to doma dozvěděli, neměl jsem ani pomyšlení ucházet se o Hrad,“ popisuje chvíle, které prožíval před prezidentskými volbami v roce 2018. „Napsal jsem otevřený dopis, že kandidovat nemůžu, že jsem příliš svéhlavý a že podpořím Jiřího Drahoše,“ přibližuje, jak se – slovy Babiše – zrodil jeho první „lobbistický pokus“.

Život Kolářovy ženy se lékařům zachránit nepodařilo. „Dělali, co mohli. Jarušce dávali tři měsíce, nakonec jsme z toho vytáhli skoro tři roky,“ vrací se ke smutné události v rodině Kolář. „Někteří lidé mě pak zase začali vyzývat, že teď už bych tedy kandidovat měl. Já jsem však věděl, že na to nemám. Že lidé nikdy nezvolí někoho, kdo je vykreslován jako pražská kavárna a Antizeman.“ 

Jízda na motorce, nebo Hrad

V té době už byl Pavel zpátky z Bruselu a s Kolářem objížděl republiku s úspěšným přednáškovým turné. Oba muži se na něj vydali na přání někdejšího amerického velvyslance v Praze Stephena Kinga při příležitosti stého výročí diplomatických vztahů mezi Československem/Českem a USA. Právě během těchto besed přicházely od lidí podněty, aby jeden či druhý kandidoval na Hrad. Kolář výzvy obracel směrem k Pavlovi s tím, že má mnohem větší šance na zvolení.

Lidé z okolí generála ve výslužbě se shodují, že původně se mu do prezidentského klání vůbec nechtělo. „On je fakt skromný a nenáročný. Klidně by byl doma, užíval si důchodu a jezdil na motorce,“ popisuje jeden z jeho blízkých.

Zásadní roli v přesvědčování podle Koláře sehráli především tři lidé. Prvním byl samozřejmě Kolář. „Slyšel poptávku po Pavlovi jako prezidentském kandidátovi a rozšířil ji. Tohle zesílení hlasů z besed a konferencí bylo zásadní,“ dodává jeden z mužů, který byl členem rodícího se Pavlova volebního týmu.

Druhým klíčovým mužem byl již zesnulý disident, diplomat, novinář a ministr Luboš Dobrovský. Jako velká osobnost protirežimní scény před listopadem 1989 Pavla přijal a jeho přímluva byla pro mnohé pamětníky, jimž komunistický režim otrávil život, symbolem generačního usmíření a také „dokladem, že voják a bývalý člen KSČ může být kandidátem demokratického voliče“, jak to popisuje jeden z lidí Pavlova štábu.

„Luboš na posezení v hospodě v kině Mat na Karlově náměstí, kde jsme se začali scházet, po jedné z debat na Petra vystartoval: ‚Vy to prostě musíte udělat!‘“ vybavuje si Kolář. „Petr tehdy koukal dost rozpačitě. Tloukla se v něm pochybnost. Ale zároveň už mu začínalo být jasné, že se z toho nevylže.“

Třetím důležitým mužem byl Tomáš Richter, hoteliér a jeden ze zakladatelů Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Zkraje loňského roku se stal hlavním pokladníkem Pavlovy kampaně a předsedou dozorčí rady spolku Společný prezident. „Zrálo to měsíce. Nebylo to rozhodnutí jednoho člověka, ale shodná orientace mnoha lidí, kteří měli jeden cíl: mít jednou kandidáta, na něhož můžeme být hrdí,“ vzpomíná Richter.

Byl to právě on, kdo Pavlovi před covidem i během něho pomáhal financovat jeho veřejné aktivity a začal ho seznamovat s potenciálními podporovateli a sponzory. Mezi podnikateli, často členy žebříčků miliardářů, přitom generál zpočátku moc nadšení nevzbudil. „Když jsme ho s Tomášem přesvědčili, aby se byznysmenům na jedné větší akci představil a vystoupil před nimi, působil strnule. Byl dost tuhej,“ vrací se v čase Kolář. A Richter dodává: „Ocitl se v prostředí, na které vůbec nebyl zvyklý. Nikdy s byznysem neměl nic společného. Bylo vidět, že byl od tohoto světa bokem.“

Miliardáři se sešikovali za generálem Pavlem. Ten si hlídá, aby jeho sponzoři neměli tunelářskou minulost

20. 9. 2022 ▪ 7 min. čtení

I samotní byznysmeni přiznávají, že první dojem nebyl moc dobrý. „Na začátku byl generál takový zakřiknutý a bylo vidět, že je to pro něj nové, vystupovat před více lidmi. Ale to, co říkal, mělo hlavu a patu,“ říká Dušan Šenkypl, spolumajitel investiční skupiny Pale Fire Capital, který společně s Janem Bartou, Martinem Vohánkou, Václavem Muchnou, Martinem Hájkem či Liborem Winklerem patří do „základní sestavy“ generálových finančních podporovatelů. Na tuto šestku se pak začala nabalovat řada dalších významných podnikatelů, včetně Leona Jakimiče z Lasvitu, Zbyňka Frolíka z Linetu, Jaroslava Berana z Tipsportu či zakladatele Mall.cz Ondřeje Fryce.

Pavel ovšem nebral podporu od každého – vyhlásil, že nepřijme peníze od „osob spojených s divokou privatizací, tunelováním a jinými nekalými praktikami v uplynulých 30 letech“ ani od osob či společností z oborů napojených na strategické rozhodování státu, jako je například energetika, zdravotnictví nebo zbrojní průmysl.

Zároveň stanovil výši daru od jednoho člověka maximálně na tři miliony korun. „Byla to pojistka proti tomu, aby nemusel být nikomu extra zavázaný,“ uvádí Muchna. Celkem se v generálově pokladně sešly dary od 150 větších podporovatelů, tedy těch, kteří poslali více než 50 tisíc korun.

Fundraising řídil Richter společně s Michalem Nýdrlem, který vydělal peníze prodejem reklamní skupiny Kindred. Zatímco Richter měl kontakty na skupinu miliardářů, kteří původně podporovali Drahoše, Nýdrle měl blízko k zástupcům takzvané nové ekonomiky, tedy těch vydělávajících na internetovém a digitálním podnikání.

Původní sestava byznysmenů mezi sebou dlouho vedla debatu, jestli je Pavel ten správný kandidát, který má opravdu šanci uspět – v tomhle směru u nich nevyhasla vzpomínka na neúspěšnou kandidaturu Drahoše. Podnikatelé zvažovali, zda nepodpořit například senátora Marka Hilšera, ale nenašli u něj potenciál oslovit větší masu voličů. „Generál nám vyšel jako nejlepší po všech stránkách,“ dodává Šenkypl s tím, že si skupina byznysmenů dala záležet, aby byla tentokrát kampaň opravdu profesionálně vedená. „V případě předchozích proher nebyly týmy úplně na úrovni.“

Manželka na scénu

Podstatnou roli v Pavlově rozhodování sehrála i jeho manželka Eva. Ta ostatně v několika rozhovorech přiznala, že na Pavlův dotaz, co by říkala představě, že by on byl prezidentem a ona první dámou, reagovala dotazem ve smyslu, zda se nezbláznil. Po výměně klidného rodinného života na vesnici za prezidentskou kandidaturu zdaleka netoužila. Časem se s tím ale srovnala a postavila se po jeho boku.

Nýdrle a spol. si také ověřili generálovu teoretickou podporu mezi lidmi. V průzkumu provedeném agenturou Median vyšlo, že prezidentský potenciál Pavel nepochybně má: 65 procent lidí, kteří generála znali, by ho zvažovalo volit. A to napříč voličským spektrem, včetně těch, kdo v parlamentních volbách hodili lístek ANO, a dokonce i 20 procent voličů SPD by Pavla volilo.

Když se toto všechno dalo dohromady, začala být z Pavla podle jeho okolí cítit změna. Vzal za své, že když už se do boje o Hrad pustí, tak naplno. V roce 2020 přišla koronavirová pandemie a Pavel se začal veřejně angažovat. Založil iniciativu Spolu silnější, tehdy už za podpory několika zmíněných miliardářů.

„Tou dobou už byl rozhodnutý, že do toho půjde,“ říká Kolář a vyvrací tak dosavadní zprávy, že Pavel dlouho váhal a definitivně se rozhodl až v roce 2022, kdy kandidaturu oznámil. Podle některých jiných hlasů z jeho okolí si sice stále ještě nebyl zcela jistý – šlo však spíš o jeho ostražitost: co když se mezi zájemci o prezidentský post objeví někdo, o kom by nabyl dojmu, že bude mnohem lepší kandidát než on a má šanci vyhrát.

Nikdo takový se však do prezidentského klání nepřihlásil. Jak těžké bylo najít vhodného kandidáta, dokládají i svědectví z vládní koalice Spolu, která si po vítězných parlamentních volbách na podzim 2021 dala za cíl mít začátkem roku 2022 vytipované kandidáty – a nedlouho nato i jedno jméno. Tak, aby koaliční favorit měl ideálně rok na postupnou kampaň.

Ještě na kongresu občanských demokratů v dubnu 2022, přes dlouhou interní debatu špiček ODS v předvečer akce, však ani největší koaliční strana žádné takové jméno nenašla. Někteří občanští demokraté proto přišli se spontánní výzvou, aby kandidoval předseda strany Petr Fiala. Chtěli využít Fialovy náhlé rekordní popularity a image premiéra spojovatele, jemuž se v rámci Spolu podařilo dát dohromady letité konkurenty – ODS s KDU-ČSL a TOP 09. Jenže tato akce neměla šanci na úspěch. Fiala, který byl premiérem sotva pět měsíců, přičemž na tento post čekal dlouhých osm let v opozici, by na tento nápad nekývl.

Hledání vlastního prezidentského kandidáta nakonec koalice vzdala a na podzim 2022 podpořila trojici nezávislých, mezi nimiž byl i Pavel. A ten je tak po postupu do druhého kola voleb proti Babišovi pro vládní strany jasným favoritem. Kvůli tomu také od svého soupeře neustále slýchá, že je „vládní kandidát“, byť o post se uchází na základě více než 80 tisíc podpisů od veřejnosti.

Kolář nepopírá, že z nálady kolem Pavla, kdy prezidentský kandidát zaplnil kromě Prahy i náměstí v Ostravě nebo Ústí nad Labem, cítí ohromnou satisfakci.

„Najednou je tady člověk, kterého lidé nebudou volit proto, že je to menší zlo. Ale protože ho opravdu chtějí – je to jejich kandidát,“ míní Kolář. Pavlovo zvolení by však pro něho mělo také jiný silný motiv. „Teď v lednu jsou to tři roky od chvíle, kdy nás navždy opustila moje žena. Splnil bych tím i její sen. Od začátku říkala, že by byl báječný prezident.“

Sám Kolář ale teď není členem volebního týmu a spíš zpovzdálí pozoruje práci více než 20 profesionálů a expertů na marketing, komunikaci či volební strategii. A podle svých slov k Pavlovi do oficiální funkce nepůjde ani v případě jeho zvolení na Hrad. „Když bude pan generál chtít, rád budu přítel na telefonu. Na to jsem snad dobrý.“