Izrael v politické krizi: hrozí, že z něj bude nedemokratický, náboženský a výlučně etnický stát

Krizi odstartovalo jmenování vlády premiéra Netanjahua, ve které zasedl Likud společně s ultraortodoxními stranami a extremisty. Tato koalice sice ve volbách zvítězila doslova jen o pár tisíc hlasů, nicméně to jí nebrání v tom, aby se po jmenování pustila s velkou vervou do změn, které mají zcela proměnit Izrael. Pokud uspějí, Izrael bude nedemokratický, náboženský a výlučně etnický stát.

Za touto změnou je proměněný Likud, ze kterého v posledních letech na protest proti Netanjahuovi odešli mnozí liberální politici. Ti, kteří v Likudu zůstali, jsou tak především Netanjahuovi přikyvovači a ideologové, kteří posunuli tuto dříve středopravicovou stranu výrazně nacionalisticko-neliberálním směrem. Dále jsou to ultraortodoxní náboženské strany, které se ještě donedávna zajímaly především o to, aby do jejich sektoru šlo ze státního rozpočtu co nejvíce peněz. Nyní ale cítí, že se jim otevřela příležitost prosadit větší kontrolu nad většinovou společností tím, že svá náboženská pravidla vnutí i ostatním. Už tak plánují dělení veřejného prostoru na mužské a ženské části či důsledné dodržování šábesových pravidel i v místech, kde nebydlí náboženská populace.

Ovšem zásadním aktérem „reforem“ je koalice Náboženští sionisté, která v sobě obsahuje to nejradikálnější, co Izrael nabízí. Sešli se tam rasisté, homofobové, misogyni, radikální osadníci a vyznavači nadřazenosti židovské rasy. Lidé, na které ještě donedávna vedla policie dlouhé spisy a kteří mnohokrát čelili trestnímu stíhaní za výtržnictví a rasismus, se najednou ocitli u moci. A to vše proto, že koaliční potenciál Benjamina Netanjahua se za poslední roky natolik zmenšil, že bez radikálů nebyl schopen dát dohromady koalici. Může za to nikoliv jeho politický program, ale série jeho korupčních skandálů a jeho autoritářský způsob vedení Likudu. Kvůli tomu se i pravicové strany staly součástí protinetanjahuovské koalice a ten se tak obrátil na extremisty, kteří byli ještě donedávna zcela na okraji politického spektra.

Takzvané reformy, se kterými současná vláda přichází, jsou podle scénáře každého politika s autoritářskými sklony. Prvním krokem je oslabit Nejvyšší soud, jedinou instituci, která v Izraeli, který nemá ústavu ani Senát, omezuje nekontrolovanou moc parlamentní většiny. Přes nesouhlas opozice, prezidenta, odpor odborné veřejnosti a navzdory masovým protestům prochází v Knesetu jako po másle jednotlivými čteními návrhy, které udělají z Nejvyššího soudu zcela bezzubou instituci. Samotný výběr soudců navíc změněn tak, aby rozhodující slovo měla vládní většina. V praxi tedy instituce, která chránila práva žen a menšin či bránila zkorumpovaným politikům, aby se stali ministry, a také občas rozhodla ve prospěch Palestinců na okupovaných územích, nebude schopna prosadit proti parlamentu vůbec nic, protože ten bude mít pravomoc přehlasovat jakékoliv rozhodnutí Nejvyššího soudu prostou většinou hlasů.

Soudní reforma je tím prvním, co tato vláda začala prosazovat. Je to i proto, že Netanjahu čelí trestnímu stíhání a tato „reforma“ mu pomůže vyhnout se případnému odsouzení a vězení.

V dalších krocích chce vláda privatizovat a částečně ukončit činnost veřejnoprávních médií, protože ta jsou podle ministra pro komunikace příliš levicová. Dále je cílem této vlády prosazovat novou kolektivní identitu Izraele, ve které bude mnohem více akcentován židovský charakter státu na úkor toho demokratického. Židovský charakter navíc bude definován podle představ ortodoxní verze judaismu. Neortodoxní verze, které převažují nejen v Izraeli, ale i mezi židy po celém světě, a Arabové tak budou v Izraeli diskriminováni.

Součástí této politiky také bude posílení náboženských a nacionalistických témat ve školních osnovách na úkor diskusí o demokracii, rovnosti práv a arabské menšině, která v Izraeli představuje více než dvacet procent populace. V neposlední řadě je cílem této vlády pokud ne přímo anexe Západního břehu, tak navýšení počtu židovských obyvatel na okupovaných palestinských územích, větší kontrola těchto území a výrazné zhoršení již tak složitých životních podmínek Palestinců.

Po nástupu vlády, která své ambice na proměnu Izraele nijak neskrývá, mnozí věřili, že Netanjahu je natolik pragmatický, že ty nejradikálnější návrhy odloží a své extremistické ministry udrží na uzdě. Opak je ovšem pravdou. Jeho ministři vědí, že Netanjahu čelí trestnímu stíhání a je tak snadno vydíratelný. Před očima nejdéle vládnoucího premiéra v historii Izraele tak získává bez velké diskuse obrysy justiční reforma, která změní charakter Státu Izrael, jenž se tak zařadí do kolonky států „bývalá demokracie“.

Špatná zpráva pro Kyjev. Nová izraelská vláda bude mít blíže k Rusku než ta předchozí

17. 1. 2023 ▪ 4 min. čtení

Tato situace vyburcovala velkou část izraelské populace k masovým protestům, které trvají již devátý týden. Jedná se často o lidi, na kterých ekonomicky a bezpečnostně Izrael stojí. Jsou to lidé, kteří nesou největší břímě daňové zátěže a kteří slouží v izraelské armádě. Tím se tak výrazně liší od současné vlády, kde mají velké zastoupení skupiny, které z rozpočtu více berou, než do něj přispívají, a které neslouží v armádě. Izraelci, kteří vyšli do ulic, protestují proti plánům vlády podkopat demokratické pilíře státu. Některá hesla protestujících varují před začátkem fašismu v zemi a před teokracií.

A zatímco vláda nerušeně pokračuje ve schvalování zákonů omezujících Nejvyšší soud, z Izraele pomalu odcházejí jak start-upy, tak miliardové investice do hi-tech sektoru, na kterém stojí izraelská ekonomika. Majitele start-upů a investory odrazuje nejen nestabilní domácí politika, ale i představa, že investují do státu, který otevřeně diskriminuje menšiny. Nejprestižnější jednotky v armádě a tajné služby hrozí tím, že přestanou sloužit státu, jenž nebude demokratický. Záložáci, bez kterých se izraelská armáda neobejde, demonstrují a hrozí tím, že s armádou skončí. Do toho protestují soudci, učitelé, lékaři a studenti. Výrazně také stoupl zájem Izraelců o získání evropských pasů a o odchodu ze země začíná mluvit stále více těch nejvzdělanějších Izraelců.

Vláda, která slibovala větší bezpečnost, zatím marně hledá odpověď na situaci, kdy množství palestinských teroristických útoků proti izraelským civilistům začíná trochu připomínat období druhé intifády. Ovšem zatímco přichází s takovými návrhy, jako je trest smrti pro palestinské teroristy či zkrácení času na sprchu pro palestinské vězně, radikální židovští osadníci za Západním břehu se začínají chovat tak, jak se dalo očekávat, když ministři z jejich řad ovládli část silových ministerstev. 400 z nich se rozhodlo pomstít vraždu dvou osadníků tím, že vypálí palestinskou vesnici. Otřesné na celé situaci je to, že tento útok plánovali veřejně a armáda neudělala zhola nic, aby jim v tom zabránila.

Výsledkem několikahodinového běsnění byly hořící domy, vypálené desítky aut a k smrti vyděšené palestinské rodiny. Někteří ministři a poslanci z radikálních stran tento rasistický čin navíc ocenili. Sám Netanjahu srovnal židovské radikály, kteří šli vypálit palestinskou vesnici, s těmi, kteří v Tel Avivu protestují proti současné vládě – obě skupiny prý chtějí zavést anarchii. Těžko v historii Izraele bychom hledali moment, kdy byl morální kompas vlády takto výrazně vychýlen.

Těžko spekulovat, jak to celé nakonec dopadne a kam až bude Netanjahu ve snaze zachránit si vlastní kůži ochoten při demolici izraelské demokracie zajít. Jasné je, že část Izraelců a izraelských institucí je připravena tomu bránit ze všech sil. Že ovšem nejde jen o výměnu názorů běžných a nutných pro každou demokracii, vystihuje výrok izraelského historika Juvala Harariho, autora světového bestselleru Sapiens, který během protivládní demonstrace řekl, že „tato vláda chce neomezenou moc, chce nám vzít svobody, chce nás umlčet a chce nám říkat, jak máme žít. Zastavte ten převrat, nebo my zastavíme národ,“ pohrozil Harari a mluvil tak za desetitisíce Izraelců, kteří mají strach, že tato vláda svojí politikou změní Izrael k nepoznání.