Kuřáci a konzumenti alkoholu měli platit více. Zbytečně to odnesou zaměstnanci, říká ekonom Marek

Bude Česko po představené reformě opravdu v kondici?

Myslím si, že je to dobrý start. Jsme na cestě k tomu, abychom začali snižovat strukturální rozpočtové saldo, které je někde kolem 250 miliard korun. Po prvním roce reformy nám bude zbývat nějakých 160 až 170 miliard. Ideální by bylo, aby v dalších dvou letech vláda ve fiskální konsolidaci pokračovala, minimálně po 70 miliardách každý rok. Představený balíček je dobrý start, ale rozhodně ne finální cesta ke zdravým veřejným financím.

Nebylo by tedy lepší navrhnout rovnou větší úspory? Nebo by to mělo příliš velký dopad na ekonomiku?

Je to složité, protože v okamžiku, kdy jste zodpovědní, můžete to rozložit do více kroků a snížit tím negativní ekonomické dopady. Udělat v jednom kroku snížení schodku o 200 miliard korun by znamenalo rychlý návrat do recese, která by tu s námi mohla rok nebo dva být. Když to rozložíme, tak to zpomalí ekonomiku, ale nemusí to nutně znamenat recesi. Nevýhoda je ta, že vláda to rozloží na tři roky a míří za svůj volební horizont. Je otázka, zda se k tomu bude hlásit nová vláda. Hrozí, že když se úspory neudělají najednou, že se to nedotáhne.

Komentář Petra Honzejka

Fialova vláda kope do médií. Ve škrtacím rauši vyhání Česko z Evropy

11. 5. 2023 ▪ 4 min. čtení

A jak celkově vnímáte ta opatření?

Po výdajové stránce s nimi souhlasíme. Provozní výdaje státu, škrtání neinvestičních dotací, to je v podstatě bez výtek.

Nebude mít škrtnutí padesáti miliard neinvestičních dotací vliv na ekonomiku?

Dopad to bude mít negativní, když někomu vezmete nebo nedáte peníze, tak on je nemůže utratit, ale když potřebujete konsolidovat, je otázka, co nadělá více škody. Bylo by lepší seškrtat výdaje na výstavbu dopravní infrastruktury? Abychom kvůli dotacím propustili čtvrtinu učitelů? V situaci, kdy i zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu hovoří o tom, že velká část dotací přestala plnit svůj smysl nebo někdy jdou i proti původnímu smyslu, tak neinvestiční dotace jsou asi nejmenší zlo při škrtání v rozpočtu.

Máte představu, k jakému ekonomickému utlumení by mohlo dojít?

Dokážu to spočítat, ale ještě jsem to nestihl. Vzhledem k tomu, že je to rozložené do mnoha kroků, nemuselo by to v ekonomice znamenat velké drama. Asi to pár desetin procentního bodu z růstu HDP sebere, ale přesně kolik, to vám nyní neřeknu.

A s příjmovou stránkou balíčku jste také spokojeni?

Tam je to problematičtější, vláda se obrátila zejména na přímé daně a kvazi daně v podobě nemocenského pojištění, vyšší progrese u fyzických osob i většího zatížení OSVČ, od příštího roku plánuje i vyšší korporátní daně. Zatímco u spotřebních daní je větší prostor. Ideální by bylo to otočit, vytěžit, co nejvíce to jde, z daní nepřímých, tedy spotřebních a DPH, a naopak až na konci se obracet na daně přímé. U daní nepřímých udělala navíc zcela opačný krok, než potřebujeme. Tím, že zvolila nižší sazbu 12 procent (původně se uvažovalo o 13 procentech – pozn. red.), tak zbytečně z rozpočtu ubrala několik miliard, které pak horko těžko honí dalšími dvaceti až třiceti opatřeními. 

Víte, proč tak vláda rozhodla?

Netuším, ztratila tím více než šest miliard korun. Je to zbytečné a myslím si, že až se na tuto chybu přijde a inflace už bude mírnější, o DPH se bude jednat. Je to nejdůležitější daň, obrovská daň, každá drobná změna dokáže přinést desítky miliard navíc. Nyní jsme odevzdali šest miliard, které nejspíše budeme muset vrátit v dalších kolech konsolidace.

Zajímavé je i rozložení jednotlivých položek. Knihy mají nulovou sazbu, časopisy 12 procent, noviny 21.

To je krásný příklad toho, proč by měla být jedna sazba DPH, a ne dvě, s nulovou dokonce tři. Pro mě osobně není kvalitativně žádný rozdíl mezi knihou, novinami a časopisem. Je to zdroj informací, které potřebuji pro svůj život, není žádný důvod, aby to bylo rozhozeno. Přes DPH se nemají dělat tyto strukturální politiky. Dánové mají jednu sazbu DPH a přitom je nemůžeme nařknout z toho, že by to byl asociální stát. Až nám inflační vichry pominou, měli bychom se o tom začít znovu bavit. Aby to bylo fér a přineslo to do rozpočtu peníze, pak by měla sazba být kolem 18 procent. Jedna sazba DPH, jednoduchá administrace, minimální prostor pro daňové úniky. Pak mezi sebou nebudou muset noviny a časopisy vést válku.

Při přípravách balíčku se hovořilo o tom, že cílem je i spravedlivější zatížení živnostníků ve vztahu k zaměstnancům. Podařilo se podle vás sevřít nůžky mezi těmito skupinami?

Nemám ten pocit, největší dopad je na zaměstnancích. Já jsem měl pocit, že by to měli zaplatit konzumenti alkoholu, tabáku, slazených limonád, až potom by to měli platit buď živnostníci, nebo zaměstnanci, to je pro mě trochu zklamání.

Nehrozí, že dopady na zaměstnance budou tak veliké, že to z nich udělá adepty na sociální dávky?

Vzhledem k tomu, že je to velmi plošně rozložené prakticky napříč celou společností, tak s tím rozkládáte zátěž na co nejvíce lidí, dopad nebude tak dramatický. Zahlédl jsem třeba číslo, že u průměrné mzdy by zavedení nemocenského pojištění mělo být 240 korun měsíčně, to asi stravitelné je. To je výdaj, který rodina za měsíc asi dokáže ušetřit.

Pokud zaměstnanci nesou největší tíhu úspor, kdo je na opačné straně?

Kromě současných seniorů jsou to prozatím středně- a vysokopříjmové OSVČ. Zvýšení odvodů se dotkne těch, kteří platí minimální odvody. A pak se jich dotkne progrese fyzických osob.

Měla vláda podle vás sáhnout i na výdajové paušály? Podle uniklých materiálů o tom uvažovala, ale v balíčku takové změny nejsou.

Já nevím, srovnávat podmínky živnostníka a zaměstnance není úplně jednoduché a já si nejsem jistý, jestli bychom neměli přiblížit zdanění zaměstnanců tomu, jaké je zdanění živnostníků. Já bych v tom byl velmi opatrný. Každý zásah v této oblasti může napáchat mnoho škod, když nebude dobře promyšlený.

Zavedení spotřební daně na víno se nakonec kvůli odporu vinařů nezavedlo. Je to podle vás chyba?

Působilo to na mě tak, jako by spotřební daň na víno byla robustní meteorit, který by dopadl na Pálavu. Bylo to vyhrocené, iracionální, návrh počítal s tím, že by se to netýkalo malých vinařů. Navíc se diskutovalo o tom, že by mohl vzniknout nějaký jiný způsob, jak podpořit českou a moravskou produkci vín a zároveň s tuzemskou produkcí zdanit i vína z ciziny, která se na spotřebě podílejí ze 70 procent. Našli bychom určitě desítky milionů korun, abychom podpořili moravské vinaře, a zároveň bychom vybrali čtyři až pět miliard na dováženém víně. To by bylo mnohem racionálnější.