My Češi teď rádi říkáme, že jsme četli Rusko vždy dobře. Na rozdíl od naivní západní Evropy jsme chápali Rusko jako bezpečnostní hrozbu. Zní to logicky, historickou zkušenost máme jasnou a k ruské hranici to je od nás nebezpečně blízko.
Jistě bychom tedy očekávali, že Češi patřili mezi ty, kteří již před válkou brali výdaje do obrany vážně. A pokud to tak úplně neplatilo, dnes jistě patříme mezi ty, kteří výdaje na obranu zvyšují nejvíce. Vždyť kdy jindy navyšovat obranné výdaje, když ne dnes?
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekNásledující graf ukazuje právě obranné výdaje. Světlejší body značí vojenské výdaje v roce 2021 a ty tmavé plánované výdaje na letošek (2023). K tomu vidíme u každého státu nárůst, nebo propad vojenských výdajů v procentních bodech. Na první pohled vidíme, že řada států přidala opravdu výrazně.
A jak to tedy bylo před válkou s Českem, které tak dobře četlo Rusko? Sedm let po ruském záboru Krymu patřilo s 1,38 procenta HDP k zemím s nejnižšími vojenskými výdaji (hluboko pod dvouprocentním cílem). Mimochodem nešlo o specifikum roku 2021. Naopak, šlo o více než dekádu trvající trend. Trend, který odstartoval již za premiéra Nečase (ODS), aby pak vesele pokračoval za Sobotky (ČSSD) i Babiše (ANO).
Třeba namítnete, že předválečné výdaje jsou přece jen spojeny s působením svérázného hnutí ANO, které ruskou hrozbu i po roce 2014 na rozdíl od ostatních podceňovalo. Budiž, ale naše výchozí teze o tom, jak dobře jsme četli Rusko, získává trhliny. Zjevně ne všichni četli Rusko dobře.
Ať tak, či onak, na konci roku 2021 Babišova vláda skončila a v únoru 2022 Rusko brutálně napadlo Ukrajinu. Jednoznačně moment, kdy by výrazné navyšování vojenského rozpočtu mělo být celospolečenskou prioritou. Vždyť bez výrazně větších výdajů na armádu její posílení ani modernizaci nezajistíme.
Jenže pohled na graf jasně ukazuje, že i v roce 2023 zůstáváme mezi třetinou zemí NATO s nejnižšími vojenskými výdaji. Ano, naše výdaje na obranu sice vzrostly, ale nijak závratně, většina zemí východního křídla NATO dokázala přidat více.
Samozřejmě existují i státy, které na obranu přidávají pomaleji než my, nebo dokonce vojenské výdaje krátí. Převážně jde ale o státy, které jsou od Ruska izolovány velkými vzdálenostmi (Kanada, USA, UK) nebo v minulých letech prožívaly ekonomické těžkosti (Itálie, Belgie, Turecko). Česko je tedy případem vpravdě mimořádným.
Můžete namítnout, že zejména u menších států mohou výdaje na obranu krátkodobě vyskočit díky jedné větší akvizici (třeba tanků či stíhacích letadel). A taková právě běžící akvizice zřejmě byla dojednána ještě před loňským únorem. Tohle vysvětlení však nebude platit univerzálně.
A z druhé strany lze namítnout, že kdyby tendr na nová bojová vozidla pěchoty dokázal ministr Metnar (ANO) dotáhnout do přijatelného konce, měli bychom dnes výdaje již o něco vyšší (a nová BVP u útvarů). I to je zčásti pravda. Jenže pak se musíme ptát, jak je možné, že klíčový tendr skončil tak, jak skončil, de facto v předvečer války – v zemi, kde všichni čteme ruskou hrozbu tak dobře.
Buď, jak buď, pokud by snad opravdu výše předložená čísla byla výsledkem několika více méně nahodilých jevů, příští rok by růst našich výdajů na obranu měl patřit v rámci NATO k těm nejvyšším. Uvidíme na podzim při schvalování rozpočtu.
Je celkem jedno, stojí-li za neschopností zvýšit obranné výdaje sled konkrétních politiků (a jejich stranického zázemí), jimi nastavené procesy akvizic, či nekompetence úředníků ministerstva obrany. Podstatný je tristní výsledek, který nesmíme vymlčet.
Česko má zjevně problém navýšit dlouhodobě velmi malé výdaje na obranu. To v situaci, kdy nám za humny přes rok zuří konvenční válka mimořádné intenzity. Když teď do Bruselu přijíždíme s tím, že my jsme přece vždy četli Rusko dobře, musí to být pro naše znalejší západní protějšky lehce bizarní představení.
Často rádi kritizujeme Západ, EU a občas i NATO pro řadu chyb a nedostatků. Mnohdy je naše kritika trefná (a to nejen stran zahraniční a bezpečnostní politiky). Jenže když my sami máme předvést, co umíme, vlastním výkonem se často zařadíme na evropský chvost. Nedivme se tedy, že naše dobré rady západní spojenci občas berou s rezervou.
