Bývalý obchodní ředitel Alzy dělá pohřby jinak. Děti skládají kytky z lega, popel střílí raketou

Vojtíškovi se nelíbí, že v krematoriích se dělají stále stejné pohřby jako na běžícím páse. „Z obřadní síně vás vyhánějí, protože venku už čeká další skupinka, aby si mohla poslechnout stejný neosobní proslov,“ říká. Svou službou Pohřební průvodci se snaží navázat na dřívější tradici pohřbů coby významných událostí.

Před nástupem komunismu tu dělala pohřby církev. Jímavé obřady s živou hudbou se ale za socialismu přesunuly do sekulárních obřadních síní a proslovy vyzdvihovaly především práci zesnulého pro vlast. „Komunisti postavili mramorová krematoria po vzoru mauzolea Vladimira Iljiče Lenina. V kostele se četlo z Bible, oni si z Leninových spisů číst nedovolili, tak se nečetlo nic,“ míní Vojtíšek.

Nyní v Česku proběhne velká většina pohřbů bez obřadu. Podle Vojtíška to ale není tím, že by lidé chtěli ušetřit, ale protože se radši sejdou a připijí si na chalupě, než aby absolvovali unifikovaný pohřeb v krematoriu. A právě neosobní atmosféru u pohřbů se snaží Vojtíšek s týmem kolegů bořit.

Klauni byli přešlap

Začínali v roce 2019, tehdy ještě jako Funeral Clowns – pohřební klauni. Smuteční klaun je postava známá z dob starověkého Říma, jež měla pozůstalým pomoci vypořádat se s emocemi, stresem a i v zármutku se třeba usmát.

To se ale ukázalo jako krok špatným směrem. Lidé je nechtěli. „Zákazníci nám volali, že nás chtějí, ale jestli by to nešlo bez těch klaunů,“ vzpomíná Vojtíšek. Zaměřili se proto na obřad samotný. 

„Nedávno jsme dělali pohřeb pána, který byl celý život předsedou plaveckého oddílu. Obřad byl u řeky a po něm šla celá rodina plavat,“ popisuje Vojtíšek práci jeho Pohřebních průvodců. Celkem jde o tým devíti lidí, který připravuje lidem smuteční obřady na přání.

Místo urny do mrazáku. Špičky Silicon Valley platí miliony za naději na vzkříšení, přidávají se i Češi

30. 6. 2023 ▪ 5 min. čtení

Všichni v jeho týmu mají ještě jinou práci, a to zcela záměrně. Nechtějí, aby se z organizace pohřbů stala rutina. Zároveň Vojtíšek upozorňuje, že se nezaměřil na tento byznys proto, že by byl nespokojený ve své práci ve velké společnosti.

„Určitě to není tak, že bych se z frustrace z práce v korporátu vrhl na pohřby. Nemám rád, když lidé nadávají na korporáty. Pokud jim vadí, ať tam nepracují,“ říká Vojtíšek, jenž nyní pracuje jako produktový manažer pro umělou inteligenci. Byť přiznává, že jednou možná bude muset nechat svou hlavní práci a jít do pohřbů naplno.

Za měsíc uspořádají s kolegy průměrně deset pohřbů, s tím, že některé nabídky už kvůli kapacitě odmítají. Každý rok roste zájem klientů o 80 procent. Přílišné rozšiřování ale Vojtíšek neplánuje. „Nechci z firmy McDonald’s. Každý z nás by uměl vycvičit někoho, kdo by podle manuálu jel pohřeb, ale pak už by to přestalo být osobní.“ 

Za pohřeb s obřadem u nich lidé nejčastěji zaplatí 16 až 30 tisíc korun, což je cena, která se příliš neliší od klasických pohřebních služeb. V Praze je obvyklá cena kolem 25 tisíc korun.

Pohřební průvodci

Dalších 7
fotografií

Ze začátku si jejich služby platili zejména lidé, kteří věděli, že obřad potřebují mít jiný a byl pro ně mimořádně důležitý. Obvykle v případě úmrtí mladých lidí, dětí nebo sebevražd u dětí. Teď už to tak není a jejich služby si objednávají mladí i starší lidé z měst a vesnic po celém Česku a pohřbívají i dědečky a babičky.

Členové jejich týmu mají státní kvalifikaci pro poradce pro pozůstalé a spolupracují s psychology. „Například nám radí, abychom se nebáli před pozůstalými používat slovo smrt. Neptejte se ‚Co se stalo?‘, ale ‚Jak zemřel?‘,“ líčí Vojtíšek.

Základem jejich přístupu je dobře poznat zemřelého i pozůstalé a pomoci jim sestavit osobní smuteční řeč, která se pak na pohřbu přednese. Důležité je, aby pozůstalí na pohřbu vzpomínali. Ať už nahlas, nebo potichu tak, že napíšou vzkazy a pošlou je na baloncích do vzduchu, na papírové loďce po vodě nebo je na papíře spálí. „Říkáme tomu nebeská pošta. V Německu třeba píšou na rakve. Můžete ale udělat sto jiných věcí, které vám pomohou.“

Třeba i hodně netradičních. Pohřební průvodci nabízejí i pohřeb pro hráče počítačových her, který se uskuteční přímo v jeho oblíbené hře. Je to ale hodně náročná záležitost, musí se dohodnout s vlastníkem hry a ti to nevidí rádi, bojí se, aby těchto požadavků časem nepřicházelo čím dál víc. Proto takových pohřbů udělali jen pár, častějším požadavkem je vystřelení popela v raketě, ten se pak rozptýlí do vzduchu.

„Dělali jsme i přelet rakety z Česka do Německa, to bylo třeba vyřídit s oběma řízeními letového provozu,“ vysvětluje. Osobně je radši za komornější obřady, nebo pokud má pro někoho vystřelení popela hlubší smysl a nechce raketu jen kvůli tomu, že ji viděl na Instagramu a líbilo se mu to.

Postavit bráchovi kytičku z lega

Podle Vojtíška je dobré brát na pohřeb i děti, aby si zvykly na to, že smrt je normální věc. „Mají ji vytěsněnou, protože všude kolem sebe slyší, že umírají jen staří lidé. Pokud jim zemře sourozenec, je to pro ně strašný šok.“

Snaží se děti do pohřbu zapojit, před obřadem jim dají fotky a nechávají je místo vyzdobit. Mohou zemřelému nakreslit obrázek na balonek a pak ho pustit, zahrají na flétnu, zazpívají písničku nebo postaví kytičku z lega.

„Za to nás hodně chválí faráři, že je to základ spirituální zkušenosti, že se děti musí pro brášku nebo sestřičku něčeho vzdát, kytičky z lega tam zůstávají,“ vysvětluje Vojtíšek. Děti se podle něj často se smrtí někoho blízkého vyrovnají lépe než dospělí.

Speciální kategorií jsou pohřby nenarozených miminek. Teprve v roce 2017 přestaly být nenarozené děti brané jako biologický odpad a bylo možné je nechat pohřbít. Rodiče však musí o svém zájmu dát vědět nemocnici do 96 hodin. „Často takové věci vyřizujeme za rodiče, nejsou schopni a já to chápu,“ říká Vojtíšek.

Postoj Čechů k smrti se podle něj mění jen velmi pozvolna. „Žijeme si pořád svůj kult mládí jako v 80. letech. Když jsem v autě s naším logem zaparkoval před nemocnicí, vrátný mě hned vyhazoval, že to nemůžu, protože tady se přece neumírá a pan primář by se zlobil.“ 

Drobná změna je ale vidět nejen skrz zájem o Pohřební průvodce. Citlivý pohřeb nabízí také služba Goodbye, s níž Pohřební průvodci spolupracují, a čím dál víc slyšet je také o ekologických pohřbech. Titul Firma roku za Plzeňský kraj letos vyhrála umělkyně, která vytváří obrazy z popela zesnulých.

Úspěch má také památeční sklo, které vyrábí sklárna Memory Crystal. Nejvíce se prodávají skleněná srdíčka, v nichž je zatavený popel zesnulých, ale vyrábí také skleněné urny nebo různé náhrdelníky s popelem zemřelých. Zájem o tyto předměty je nejen v Česku, ale i v zahraničí a každým rokem roste.