Známé české osobnosti se nechaly uplatit Rusy! Šéf BIS by neměl do společnosti zanášet paranoii

A dál: „Ještě před válkou na Ukrajině došlo k zachycení aktivit proruského aktivisty, který využíval vybrané české novináře, financoval několik zahraničních výjezdů a po novinářích chtěl vytvářet materiály pro podporu ruské strany,“ pravil Koudelka.

Na jednu stranu je pochopitelné, že se BIS chce pochlubit úspěchem v boji proti nepřátelské mocnosti. Hlad po veřejném ocenění je po letech, kdy kontrarozvědka měla co dělat, aby obhájila sama sebe před proruským prezidentem, který ji nazýval partou čučkařů, jistě velký. Ale otázkou je, zda prezentace úspěchů, kterou předvedl ve sněmovně generál Koudelka, není zatížena přesně tou mírou nekonkrétnosti, která místo aby nabídla katarzi a ujištění, že tajné služby fungují, jak mají, do společnosti vnáší ještě větší míru paranoie.

Kdo jsou například ony „známé osobnosti“ které měly s Rusy spolupracovat? Míní se tím jedinci z dezinformační scény, o kterých je tak jako tak známo, že Rusku fandí? Nebo jde o někoho důležitějšího, kdo má potenciál dostat na ruskou stranu větší část společnosti? Nebo jde dokonce o významnější politiky? Nevíme. Pouhých pár tisíc eur, která měla být ve hře, naznačuje, že to asi první liga nebude, ale kdo ví.

Problém, který s takovým vyjádřením je, dobře pojmenoval bývalý velvyslanec v USA Michael Žantovský: „Generál Koudelka řekl A, ale někdo, nikoli nezbytně on, teď bude muset říct B. Jinak bude celé vzrušení kolem ruských vlivových agentů, o jejichž existenci nepochybuji, působit jako plácnutí do vody.“

Tisíce eur za šíření ruské válečné propagandy v Česku. BIS odhalila dlouhodobého agenta Kremlu

25. 9. 2023 ▪ 4 min. čtení

Je samozřejmě možné, že Michal Koudelka provedl ono plácnutí do vody záměrně, aby mohl sledovat, jaké se na vodě objeví kruhy. A v tomto směru byl úspěšný. Ozvala se řada „obvyklých podezřelých“, kteří začali vykřikovat, že šéf tajné služby nemá co určovat, co to jsou dezinformace, co to je nepřátelská propaganda, a že je to tady celé „jako v padesátých letech“ a podobně. V tomto směru to bylo velmi poučné. Varující je, že se podobné hlasy ozývají nikoli jen z latentně proruských kruhů, ale i z řad nejsilnější vládní strany, kde například europoslanec Jan Zahradil vystupuje, jako by byl nejraději, kdyby se proti ruskému nepřátelskému působení nedělalo vůbec nic. 

Jsou tady samozřejmě i další varianty. Koudelkovo nekonkrétní oznámení o odhalení ruských vlivových agentů a jejich spolupracovníků mohlo být samozřejmě motivované i tím, aby BIS dala najevo, že umí v informační oblasti zapracovat, a naznačila tak, že to Rusové raději nemají v Česku ani zkoušet. Nebo to celé mohla být jen zpravodajská hra, skrze kterou chtějí naši zpravodajci nepřátelským tajným službám a jejich zdejším kamarádům zamotat hlavu. Možné je všechno.

Z pohledu tajné služby je tak vystoupení generála Michala Koudelky ve stylu „naznačit a stáhnout se“ asi logické. Jenže tentokrát generál Koudelka tím, že porušil starodávné pravidlo nejen Cimrmanova pana Smrtky, ale i tajných služeb: „My nesmíme ani naznačovat“, udělal české společnosti nedobrou službu. Nyní se budeme na kdekoho dívat skrz prsty a říkat si: „Co když je to on/ona? Co když se ten nebo tamta dali koupit Rusy?“ A nepřátelé svobodné společnosti to budou moci vydávat za důkaz paranoie demokratů, za „hon na čarodějnice“ a dál šermovat nesmyslnými příměry k padesátým letům.

Doufejme, že Michal Koudelka měl pro to, co veřejně řekl, hodně dobrý důvod. Tak dobrý, že nakonec převáží všechna negativa. Do té doby, než důvod budeme znát, si ale podržme kritický odstup a konstatujme, že Bezpečnostní informační službu si platíme nikoli proto, aby prezentovala vlastní úspěchy, ale aby pracovala v tichosti, s agenty cizích mocností se rychle vypořádala a o jejich spolupracovnících mluvila jen tehdy, když má tolik důkazů, aby je mohla předat k trestnímu stíhání.