Izraeli hrozí „utonutí“ v arabském moři. Stačí, aby byla operace v Gaze krvavá a dlouhá

„Jordánsko odmítá izraelskou válku proti Gaze, která zabíjí nevinné,“ prohlásil ve středu jordánský ministr zahraničí Ajmán Safadí s tím, že jeho země stahuje z Izraele svého ambasadora. A vzkázal do židovského státu, ať svého velvyslance neposílá zpět. Ten zemi z bezpečnostních důvodů opustil zkraje října, tedy záhy po začátku právě probíhající války. Alespoň to tvrdí web The Times of Israel, podle kterého se Ammán vrátí ke starým pořádkům v okamžiku, kdy Izrael „ukončí humanitární krizi“ v palestinském pásu.

Jordánsko je sousedem židovského státu, se kterým podepsalo v roce 1994 mírovou dohodu. V posledních týdnech se v království konají četné demonstrace, které požadují její vypovězení. Monarchie se navíc musí vyrovnat s faktem, že podle střízlivých odhadů tvoří polovinu její populace lidé palestinského původu, kteří přišli v několika vlnách. Proti izraelskému postupu se v hojně citovaném rozhovoru pro americkou stanici CNN vyjádřila i jordánská královna Rania, jejíž rodiče se v Palestině narodili. Je otázka, jakou roli v těchto oficiálních projevech hraje tlak veřejného mínění, tzv. arabská ulice. Jordánsko ale není zdaleka jediné, kdo jejímu hněvu aktuálně čelí.

I egyptští lídři musejí naslouchat demonstrantům, kteří si přejí smrt židovského státu. Prezident Abdal Fattáh Sísí v půli října označil izraelskou reakci v Pásmu za nepřiměřenou. Dohodu s židovskými sousedy, kterou Káhira uzavřela v roce 1979, ale zřejmě vypovědět nechce. Jak připomíná v Londýně sídlící zpravodajský web The New Arab, Káhira z dohody profituje geopoliticky i ekonomicky.

Server německé veřejnoprávní společnosti Deutsche Welle dodává, že dohoda mezi Egyptem a Izraelem přežila nejednu vzájemnou krizi. Co se týče vztahu k Palestincům, Káhira tyto arabské uprchlíky na svém území nechce. To platí ještě mnohem více i pro Jordánsko. Obě země mají strach z ekonomické i bezpečnostní nestability, kterou by příchod Palestinců znamenal. Taková slova ale arabští diplomaté jen „šeptají v kuloárech“, aby nebyla slyšet na rozhořčenou ulici.

29:18

Spotlight

„Oni o tom nevědí absolutně nic.“ Analytička Kalhousová vysvětluje nenávist k Izraeli

2. 11. 2023 ▪ 29:18 min.

Zatím není jasné, jak se zachová Saúdská Arábie, bohatá, mocná a stále asertivnější monarchie ze Zálivu, která si nárokuje vůdcovství nejen sunnitského, ale i celého islámského světa. Koncem října její diplomaté odmítli izraelské pozemní útoky na Pásmo a oznámili, že přerušují jednání s Izraelem o dohodě, která by znamenala normalizaci vztahů.

O tuto dohodu stály i Spojené státy v čele s prezidentem Joem Bidenem, který pro kampaň před prezidentskými volbami v příštím roce potřebuje významný geopolitický úspěch. I proto prý Washington tlačil na Saúdské Araby i Izraelce, aby k podpisu došlo hned zkraje volebního roku 2024. „Tušíme, že Saúdští Arabové jsou přijetí dohody stále nakloněni, teď se ale samozřejmě všichni soustředíme na události v Gaze,“ prohlásil podle agentur bezpečnostní mluvčí Bílého domu John Kirby. Snažil se tak naznačit, že jde jen o přerušení, nikoliv konec mírových jednání.

Tolik ke třem arabským zemím, které lze označit za klíčové pro izraelskou bezpečnost. Svého velvyslance v Izraeli každopádně ve čtvrtek stáhl po vzoru Jordánska také Bahrajn, který rovněž prozatím přerušil vzájemné hospodářské vztahy. 

Bahrajn přitom v roce 2020 podepsal s Izraelem takzvané Abrahámovské dohody o narovnání vztahů, a to spolu se Spojenými arabskými emiráty. Právě jejich prohlášení zatím, co se náklonnosti vůči Izraeli týče, patrně vede. Jejich diplomaté totiž 8. října, tedy den po začátku útoků, vyjádřili „zděšení“ nad osudem izraelských civilistů. Nutno ale dodat, že i Emiráty pak vydaly prohlášení odsuzující pozemní útoky na Gazu.

Lze tedy očekávat, že se Izrael opět ocitne v arabské izolaci? Experti to zatím nepředpokládají. Problémy by ale mohly nastat, kdyby izraelská operace v Pásmu byla dlouhá, a tedy i krvavá. V Libanonu sídlící expert Joseph Bahout pro již zmíněný web The Times of Israel naznačil, že v takovém případě by byly arabské vlády donuceny přestat kličkovat a začít jednat.