Evropští politici se v Mnichově učili, jak se bránit bez Američanů. Jsou si ale vědomi své historické role?

Někteří politici jako končící nizozemský premiér a favorit na příštího generálního tajemníka NATO Mark Rutte nebo dánská premiérka Mette Frederiksenová opakovali, že Evropa by se měla přestat s obavami dívat na Washington a emancipovat se jak s pomocí Ukrajině, tak s budováním vlastní obrany. Dánská premiérka dokonce oznámila, že její země pošle Ukrajině své veškeré dělostřelectvo a že Evropa má dost zbraní a munice ve skladech a měla by je také poslat na Ukrajinu.

Jiní jako německý kancléř Olaf Scholz nebo šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová zdůrazňovali, že už dělají dost. Scholz se dokonce na konferenci ve vlastní zemi před globálním publikem nechal moderátorkou grilovat, proč Berlín neposílá víc zbraní a raket. Jeho reakce byla více než vyhýbavá – čímž potvrdil dojem, že Německo je právě v tématu obrany Evropy slabým lídrem, i když ostatní od Berlína čekají víc.

Přes všechnu kritiku bylo ale vidět, že v Evropě se pohnuly ledy a řada politiků pochopila, že je potřeba přejít od slov k činům. Svým způsobem zábavné bylo sledovat, jak spolupředsedkyně německých zelených Ricarda Langová argumentuje proti jednání s Putinem a pléduje za větší výrobu zbraní, zatímco americký republikánský senátor J. D. Vance chce (inspirován Trumpem) uzavřít s ruským prezidentem dohodu. V minulosti jsme byli v Mnichově zvyklí od amerických republikánských politiků slýchat ve vztahu k Rusku úplně jiná vyjádření.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto

Pozornost vyvolalo i prohlášení českého prezidenta Petra Pavla, že Praha našla možnost, jak pro Ukrajinu koupit přes půl milionu dělostřeleckých granátů, kvůli jejichž nedostatku se ukrajinská armáda musela právě v době konání konference stáhnout z téměř obklíčené Avdijivky. Jsou jen potřeba peníze, řekl Pavel a naznačil, kde je v současnosti zakopaný pes: EU nemá i přes tvrzení Ursuly von der Leyenové stále – dva roky od invaze – vypracovaný mechanismus zbrojních nákupů srovnatelný s nákupem vakcín v době covidu. Češi proto musejí hledat partnery, kteří nákup zafinancují bilaterálně, a tím se celá věc komplikuje.

Krátký a dlouhý výhled

V Mnichově bylo vidět, jak se prolínají dvě tendence a jak si s nimi politici nevědí rady: Jedna je krátkodobá, tedy co nejrychlejší a nejmasivnější pomoc Ukrajině, která sice podle vyjádření většiny politiků brání celou Evropu, ale nemá k tomu dost prostředků. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dokonce ve svém projevu kriticky hovořil o „umělém nedostatku munice“.

„Neptejte se Ukrajiny, kdy válka skončí. Ptejte se sebe, proč je Putin stále schopen v ní pokračovat,“ řekl Zelenskyj přítomným evropským a americkým politikům.

Druhá tendence byla dlouhodobá obava o obranu Evropy poté, co Donald Trump svými výroky zásadně oslabil nejsilnější zbraň NATO, tedy politickou soudržnost spojenců. Nepomohl ani nemastný, neslaný projev americké viceprezidentky Kamaly Harrisové, která hovořila o americké jednotě, nepomohlo ani tvrzení kancléře Scholze, že Putin nesmí být na pochybách, že „budeme bránit každý metr území NATO“.

Slova potřebují být doprovázena činy, jako jsou dlouhodobé objednávky pro evropský obranný průmysl, který potřebuje investovat do nových kapacit. Zároveň by se měl víc konsolidovat a vyrábět větší masu menšího počtu typů zbraní, na což mnoho politiků a expertů také upozornilo – ale není jasné, jak překonat politiku jednotlivých členských států EU, které si i pomocí zbrojních zakázek dosud pěstovaly své národní šampiony.

Málo akční Evropa

Von der Leyenová oznámila, že pokud by byla po evropských volbách znovu v čele komise, usilovala by o post unijního komisaře zabývajícího se obranou a průmyslem. EU zoufale potřebuje společnou politiku pro obranný průmysl, která by pomohla koordinovat a zefektivnit výrobu. Její nástřel má na konci února oznámit komisař Thierry Breton, ale zřejmě kolem toho bude ještě hodně debat.

EU potřebuje podobně jako v případě covidu najít způsob, jak pomocí společného dluhu financovat větší výrobu zbraní nebo jak donutit Evropskou investiční banku, aby do takové výroby investovala. „Peníze nejsou problém, jde o to si určit priority,“ tvrdila v jedné z debat bývalá švédská premiérka Magdalena Anderssonová. „Je to přece existenciální otázka pro Evropu.“

Hlavně zástupci velkých členských zemí EU byli v Mnichově opatrní ve vyjádřeních na toto téma. „Komisař pro obranu by byl proti smlouvě o EU, naopak komisař pro obranný průmysl je to, co potřebujeme,“ řekl v jiné debatě Josep Borell, viceprezident Evropské komise a vysoký představitel EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku. Nepřímo také kritizoval svoji šéfku, že není potřeba vymýšlet nové struktury. EU má podle něj nástroje jak například kupovat munici pro Ukrajinu.

Hlavně debaty o roli EU ukázaly, že evropští politici se musí naučit být akčnější a jednat rychleji, protože válka nezná dovolenou, jak přítomným ve svém projevu naznačil prezident Zelenskyj – s nepřímým odkazem na dvoutýdenní parlamentní prázdniny v americkém Kongresu, kde se rozhoduje o kritickém balíku pomoci pro Kyjev.

Některé firmy na politiky nečekají. Německý koncern Rheinmetall v Mnichově podepsal dohodu s ukrajinským státním podnikem o stavbě muniční továrny na Ukrajině, kde už buduje i továrnu na opravu a později na výrobu obrněných vozidel a tanků. Ukrajinci už dávno pochopili, že potřebují vybudovat co nejvíc vlastních kapacit. I když, jak v rozhovoru pro HN nedávno uvedl ministr pro strategická odvětví Olexandr Kamyšin, tato válka je tak masivní, že vždy budou potřebovat dodávky zvenčí.

Mnozí přímí účastníci veřejných i kuloárových debat v mnichovském hotelu Bayerischer Hof byli zklamáni tím, v jaké atmosféře se diskuse konala a zda evropští lídři jsou si vědomi své historické role a toho, že je potřeba na obranu Evropy jednat rychleji a rozhodněji.

„Kolektivní Západ je téměř neschopný převést ‚říkání správných věcí‘ do správných činů. Praktickou válku nelze vyhrát teoretickými úvahami,“ shrnul na síti X základní pocit z letošní, šedesáté Mnichovské bezpečnostní konference Nico Lange, německý expert na obranu a bývalý vysoce postavený vládní úředník. „Postupný a příliš technokratický a byrokratický styl tvorby evropské politiky navíc brání větším a silnějším reakcím. Musíme se vymanit z pomalých a těžkopádných vzorců.“