Máloco hýbe veřejným prostorem tolik jako téma přijetí eura v České republice. Zájem o tento fenomén u nás vždy přichází a odchází ve vlnách, přičemž nyní její pomyslný příval kulminuje. Ačkoli vždy jedna strana diskuse vehementně předkládá argumenty ve prospěch přijetí společné měny, zatímco ta druhá neméně zavile poukazuje na nepřehlédnutelná úskalí eura, zdá se, že jedna zcela klíčová ekonomická teze zůstává neustále opomíjena.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekNejdříve uveďme, co je aktuálním konsenzem ekonomické vědy. Přední český ekonom z New York University Jaroslav Borovička jej stručně popisuje tak, že „objektivně vzato nelze v současné době s rozumnou mírou jistoty rozhodnout, zda by euro bylo pro Českou republiku ekonomicky přínosné, či ne“. Je vskutku pozoruhodné a zároveň poněkud zarážející, že po více než dvaceti letech existence eura nemáme k dispozici dostatek empirické evidence pro jasné závěry ohledně výhodnosti jeho přijetí. Bývalý guvernér ČNB Zdeněk Tůma na XXX. valném shromáždění Učené společnosti ČR deklaroval, že „i nadále zůstává otázkou, zda jde o hru s nulovým součtem, anebo zda euro skutečně přineslo pozitivní efekty v podobě lepší cenové stability a vyššího ekonomického růstu“.
Člověk se nemůže ubránit přesvědčení, že čím více se vzdalujeme závěrům odborné literatury a čím blíže se posouváme k názorům ekonomickou teorií nepolíbených laiků, tím spíše jsme svědky takové argumentace, která buďto deklaruje, že bychom měli euro zcela jednoznačně a bez váhání přijmout, anebo s podobnou určitostí tvrdí, že bychom o přijetí společné měny neměli ani uvažovat a rovnou tento námět zavrhnout. Jinými slovy, zatímco se veřejnost ostře dělí na dva tábory s jasně vyhraněným přístupem k euru, vědecký výzkum v této oblasti neposkytuje na otázku ekonomických výhod přijetí společné měny jednoznačné odpovědi.
Euro by ovšem nepochybně bylo přínosné především pro exportní podniky. Díky přijetí společné měny by se snížily jejich transakční náklady spojené s konverzí měn a kurzovým zajištěním. Dle dostupných odhadů však výše těchto nákladů odpovídá nižším desetinám procenta tuzemského HDP (dle dřívějšího výpočtu ČNB 0,2–0,4 % HDP). To činí zhruba 15–20 miliard ročně, což sice může znít jako závratná suma, ale z pohledu naší ekonomiky jako celku to již tolik nečiní. Jak praví člen bankovní rady ČNB Tomáš Holub, „pohledem makroekonoma není eliminace těchto nákladů nic, co by nám zajistilo nehynoucí prosperitu“.
Bez jasného cíle to Česku nejde. Závazek přijmout euro by naši ekonomiku posunul o míle dopředu
Ekonomická teorie ukazuje, že bohatství národů v dlouhém období příliš nezávisí na monetárních faktorech. Pro to, aby se daná země stala bohatší a ekonomicky vyspělejší, není rozhodující, kterou měnu má. Klíčové je daleko spíše to, jak v dané zemi fungují jednotlivé instituce, v jakém rozsahu probíhá akumulace kapitálu či jaký demografický vývoj zrovna zažívá. Abychom to vyjádřili jinak, není tolik důležité, čím se platí, zásadnější je schopnost ekonomiky produkovat takové statky, které spotřebitelé poptávají, a to v co možná největším rozsahu. To je skutečnost, kterou již ostatně vyjádřil i významný skotský filozof David Hume v polovině 18. století, když o penězích napsal: „Není to žádné z koleček obchodu: je to jen olej, který pohyb koleček činí plynulejším a snazším.“
Určitým problémem monetární politiky je její asymetrická povaha. Ať se totiž její tvůrci snaží sebevíc, není v jejích schopnostech zvýšit potenciální produkt příslušné ekonomiky (tj. zlepšit její dlouhodobou výkonnost) čili dobrá měnová politika sama o sobě ekonomickou prosperitu zajistit nedokáže. Současně ale platí, že když centrální banka dlouhodobě činí zásadní chyby a fungování monetární politiky se stále více vzdaluje optimu, může to vyústit až ve zhoršení produkčního potenciálu dané země jako takového. Nejenže je tedy koráb centrální banky navždy odkázán rozpačitě plout mezi Skyllou a Charybdou (v podobě příliš vysoké a nebezpečně nízké míry inflace), ale jejím dalším politováníhodným údělem je navíc to, že ekonomiku nemůže sama zachránit, nýbrž pouze potopit ke dnu.
Stejnou skutečnost trochu jinak vyjádřil i předseda Národní rozpočtové rady a někdejší viceguvernér ČNB Mojmír Hampl, když prohlásil, že „pokud v některé zemi selže hospodářská politika, ani euro ji před problémy nezachrání (jako v Řecku); a pokud vše funguje uspokojivě, euro není potřeba (jako ve Švédsku)“.
Bývalý guvernér Bank of England (centrální banky Spojeného království) Mervyn King o evropské měnové unii (EMU) hovoří jako o nejambicióznějším projektu v celé monetární historii. Zdůrazňuje však také, že euro již bohužel přestalo být považováno za prostředek k dosažení jiných cílů, když se z něj stal cíl samotný, a z diskuse o jeho přijetí se tak do značné míry vytratila racionalita ekonomických argumentů. Závěrem nelze nesouhlasit s jeho tezí o tom, že ať již ekonomická teorie říká cokoli, výběr měny je v konečném důsledku čistě politickým rozhodnutím.
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist