Bez jasného cíle to Česku nejde. Závazek přijmout euro by naši ekonomiku posunul o míle dopředu

Dělalo nám i naší ekonomice dobře, když jsme měli nad sebou náročný a mezinárodně sledovaný cíl typu vstup do EU. Teď žádný takový vnější cíl nemáme a naše ekonomika se v žebříčcích propadá. I z tohoto důvodu bychom měli najít nějakou další kotvu našeho směřování. Měli bychom si pevně stanovit datum přijetí eura.

V devadesátých letech se zde dělo mnoho věcí špatně, ale měli jsme cíl. Tenkrát lítaly třísky, ale aspoň se kácel les a my věděli, kam směřujeme: Zpět do Evropy, zpět na Západ. Vstupem do EU se nám tento revoluční sen splnil. Fandil nám také celý západní a svobodný svět, který byl nadšený z elegantního pádu železné opony a z našeho hladu po demokracii a kapitalismu. Patřili jsme mezi výstavní koně bývalého sovětského bloku a kdo jiný už by měl být v první vlně přijat do EU, když ne my. Ale přesto onen termín a všechny ty úklidy a domácí úkoly, které jsme si museli udělat, nám extrémně prospěly a přispěly k urychlenému vývoji. Jakmile tento cíl zmizel, protože byl naplněn, nějak nám spadl řetěz. Ještě před dvěma lety jsme byli na třicátém místě na světě v HDP na hlavu v paritě kupní síly (nejčastější metrika, která se používá pro srovnání výkonu země). Dnes jsme na místě třicátém osmém.