Daňová ekologická reforma je stále v nedohlednu

Daňová ekologická reforma je stále v nedohlednu

Jan Zeman

Praha, 7. 3. 2001

O ekologické daňové reformě se již popsalo papíru dost. Přesto musíme konstatovat, že je i nadále v nedohlednu.

Vlastně se o ní hovoří téměř deset let, ale kroky jsou chaotické a někdy si i vzájemně odporují.

A tak se dá shrnout, že otazníků nad ekologickou daňovou reformou visí i nadále víc než dost.

Pro ilustraci situace postačí shrnout základní otázky, na které marně hledají odpovědi nejen politici a státní správa, ale i ekologické iniciativy.

Má se ekologická daňová reforma omezit jen na paliva a energii, když stejně aktuální je její realizace v oblasti těžby a dopravy?

Je rozumné přijímat zákon o ekologických daních, který prozatím stanoví nulové sazby těchto daní?

Je třeba realizovat ekologickou daňovou reformu při stávajících rozsáhlých mnohostranných deformacích cen paliv a energie v České republice, nebo je napřed odstranit?

Jak se postavit k pokračující praxi omezování daňových zvýhodnění z důvodu ochrany životního prostředí?

Zatímco mnozí environmentální ekonomové a politici léta píší o potřebě ekologické daňové reformy, a to jedině v intencích konceptu Weisackera, ministerstvo financí úspěšně prosazuje další odbourávání daňových zvýhodnění z důvodů ochrany životního prostředí, úspor paliv a energie a využívání jejich obnovitelných zdrojů. Že ne? Počítejme:

zkrácení osvobození od daně z příjmu vlastníků nových elektráren na obnovitelné zdroje z deseti na pět let od 1. ledna 1993,

zrušení nižší sazby spotřební daně na bezolovnatý benzín ve srovnání s benzínem olovnatým k 1. ledna 1996,

převedení z 5% do 22% sazby daně z přidané hodnoty (DPH) elektřiny z obnovitelných zdrojů k 1. ledna 1998,

opětné daňové zvýhodnění aut splňujících dnes již standardní emisní normu EURO 2 na rok 2000 a 2001 (měla se zvýhodnit jen auta splňující přísnou emisní normu EURO III),

osvobození vnitrostátní letecké dopravy od placení spotřební daně za pohonné hmoty k 1. dubnu 2000 místo potřebného zrušení tohoto osvobození u mezinárodní letecké dopravy,

zvýšení spotřební daně za pohonné hmoty na bionaftu z nuly na 9135 Kč/t, tj. výši platnou pro motorovou naftu k 1. dubna 2000,

převod výrobků, dosud z důvodů ochrany životního prostředí, úspor paliv a energie a využívání jejich obnovitelných zdrojů z pětiprocentní do 22% sazby daně z přidané hodnoty nakonec v září 2000 v Poslanecké sněmovně neprošel, ale ne z ekologických důvodů, respektive lze čekat opakování pokusu Ministerstva financí o revizi výrobků podléhajících zvýhodněným sazbám daně z přidané hodnoty.

Pokus zavést tak zvaný zelený haléř z každé kWh elektřiny vyrobené z fosilních nebo jaderných paliv v Poslanecké sněmovně v září loňského roku neprošel.

Nakonec spíše náhodou neprošel také poslanecký návrh zákona o snížení sazeb spotřební daně na pohonné hmoty.

Pokračuje tlak na snížení silniční daně pro kamióny, ačkoli by měla být zásadně zvýšena ve prospěch životního prostředí.

Mám za to, že toho, co dlužíme ekologii, není vůbec málo. Místo zavádění ekologické daňové reformy zatím pozoruji její potírání, respektive Kocourkov.

Ten však v budoucnu nebude k již k smíchu, ale stane se vážnou zátěží, kterou budou muset řešit příští generace, zřejmě podstatně razantnějšími kroky, než těmi, do kterých by se pustil stát nyní.

Autor je ekolog