Přijímačky a spravedlnost
Marie Klírová
Již pouze dny zbývají letošním deváťákům a maturantům na rozhodnutí, co dál: kam po základní škole, kam po skončení střední. Většina středních i vysokých škol totiž uzavírá přijímání přihlášek posledním únorovým dnem, další potom v březnu.
Patnáctiletým je jen málokdy jasné, co by v životě chtěli dělat, většinou ani pořádně netuší, co se skrývá za názvy jednotlivých studijních oborů a profesí. Velký vliv na výsledky rozhodování mají proto rodiče. Ti většinou vycházejí ze svých osobních zkušeností, ze situace na trhu práce v místě bydliště a v úvahu je třeba také vzít, jak si dítě vede ve škole a co ho baví.
Každé z těchto kritérií může být ošidné - rodičovská zkušenost je o generaci jinde, vždyť oni vycházeli ze škol za socialismu a jejich budoucí perspektivy a možnosti neměly nic společného s tím, co čeká dnešní děti. Také situace na trhu práce se mění a než děti dostudují či se vyučí, může být už zase jiná.
Zdá se, že nejjednodušší to mají ti nadanější - čtyři roky na gymnáziu jim dají šanci dozrát a teprve potom hledat vhodnou profesní orientaci. Je to pravda, ale zároveň jistota, že po čtyřech letech budeme před rozhodnutím, kam se přihlásit, stát znovu. Teoretické možnosti jsou úžasné, praktické v případě některých oborů omezené počtem přijímaných.
Také rozhodování je složitější. Studium vysoké školy je (i bez školného) nákladnou záležitostí, zvlášť když škola není v místě bydliště. Kolej nedostane každý a denní dojíždění je přitom nezvládnutelné časově, podnájem finančně.
Jistě, existují školy, kde si šikovný student může už při studiu vydělat dost peněz. Jsou však i takové obory, které moc šancí na zvládnutí školních povinností i pravidelných brigád nedávají.
Jsou obory velice zajímavé při studiu i v pozdější práci. Jsou obory přinášející úspěšným vysoké posty a platy.
Jsou obory nabízející výrazně skromnější příjmy, ale jistou práci i budoucnost. Jsou školy, kam je mimořádně těžké se dostat, ale většina přijatých studium dokončí. Jsou obory, kam se lze dostat snáze a kde prosévání nastává teprve v prvních ročnících. Zkrátka: čím bohatší možnosti, tím těžší výběr.
Správná volba je nezbytným prvním krokem, potom už je třeba poctivě se učit a doufat ve štěstí. Protože štěstí sice přeje připraveným, ale spravedlivé určitě není. Stejně tak, jako nejsou spravedlivé mnohé přijímací zkoušky. Už některá gymnázia nabízejí speciální přípravné kurzy a netají se tím, že jejich absolventi mají větší šanci na přijetí. Tedy jasná diskriminace vůči těm, kteří se z různých důvodů kursů nezúčastní. Navíc tato praxe je v rozporu s faktem, že přijati by měli být ti nejschopnější.
Co například o skutečných schopnostech dítěte vypovídá skutečnost, že je schopno v testu předvést spoustu encyklopedických vědomostí? Proč by patnáctileté dítě mělo znát věci, které si na ně "vtipní" autoři přijímacích testů připravili? Proč si někdo myslí, že nadané a chytré je to dítě, které se při své první velké životní zkoušce dokáže vyrovnat se stresem i s chytákem v podobě o den pozměněného data upálení Jana Husa? Proč by, proboha, mělo vědět, jak a kde skončily zbytky orbitální stanice Mir?
Při přijímacích zkouškách na některé obory vysokých škol je trend vyžadovat nepřiměřené a o ničem nevypovídající znalosti posunut ještě dále. Tyto přijímací zkoušky už se dávno odtrhly od prověřování znalostí ze střední školy a ve skutečnosti zkoušejí to, co se bude student na vysoké teprve učit. Neuspět tady není hanbou, důkazem neschopnosti uchazeče či nekvality absolvované střední školy.
Je to jen důkaz závažných problémů našeho školského systému, který sice teoreticky směřuje správným směrem, prakticky ale rok co rok okoušejí příslušné ročníky, že je mnohé úplně jinak.
Končící žáci i studenti tedy zatím mají jen dvě jistoty - termín odevzdání přihlášek k dalšímu studiu a vyhlídku, že to u přijímacích zkoušek ani po nich nebudou mít jednoduché.
Autorka je publicistka
Studium vysoké školy je nákladné, zvlášť když škola není v místě bydliště. Kolej nedostane každý a denní dojíždění je nezvládnutelné časově, podnájem finančně.
